3 fotky 
Druhý díl satirické prózy Svatopluka Čecha s názvem Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do XV. století navazuje na první díl broučkiád rámcově i svým podtextem. Pan domácí Matěj Brouček se opětovně dostává do míst, kde je konfrontován s naprosto cizím a jemu nepřátelským prostředím.
Jan Žižka s knězem Václavem Korandou roku 1420 hledí z Vítkova na Prahu. Zdroj: wikimedia.org
Broučkiády Svatopluk Čech (1846 – 1908) psal ve druhé polovině 19. století, což bylo období bouřlivých kulturních a politických změn v Rakousku Uhersku. V roce 1888, kdy Čech napsal první dva díly s názvem Pravý výlet pana Broučka do Měsíce a Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do XV. století, mimo jiné doznívaly spory o pravost rukopisů.
Hrdost českého národa si však hledala i jiné způsoby projevu. V období 2. poloviny 19. století se vzmáhal i český jazyk. Například na Karlově univerzitě (tehdejší Karlo-Ferdinandově) od roku 1888 probíhala polovina přednášek v češtině a zakládání nejrůznějších kulturních spolků bylo na denním pořádku.
Toho bohdá nikdy nebude, abychom takové měli potomky!
Matěj Brouček si jako obvykle libuje ve svém pohodlí a lhostejnosti k událostem, které otřásaly Prahou historickou i fikční. Po bouřlivé hospodské debatě, jež trvala do pozdních nočních hodin, se pan Brouček v podroušeném stavu vydává na cestu domů.
Bitva na vrchu Vítkově.
Nestačil však ani vyjít z hostince a ztratil se. V neosvětlených chodbách zabloudil a dostal se do podzemní chodby, která ho vyvedla přes tajnou skrýš pokladu krále Václava do jedné z pražských ulic. Po nějaké chvíli Brouček zjistí, že se sice vymotal z podzemního labyrintu, ale ocitl se v patnáctém století. Cestou se ho ujme měšťan Jan Domšík a ubytuje ho ve svém domě. Macek (jak panu Broučkovi k jeho nelibosti říkají) budí ve starobylých Pražanech strach a nedůvěru svým chováním, oblečením a drobnostmi jako sirkami a kapesními hodinkami, které má po kapsách.
Brouček se přidává k táboritům
Brouček nechápe důležitost husitské otázky kvůli své neznalosti, stejně jako kvůli svému ignorantství. U hostitele se Broučkovi přestane líbit právě pro Domšíkovu velkou horlivost v politických a náboženských otázkách. Při vhodné příležitosti se proto přidá k táboritům, kteří vyčkávají za městskými hradbami.
Zanedlouho však pan Brouček zjistí, že se dostal z bláta do louže, protože jeho nové souputníky místo vydatných porcí jídla živí odhodlání bít se za svou věc a v noci je pod širým nebem místo teplé peřiny hřejí myšlenky o přemožení vojsk Zikmunda Lucemburského.
Čím blíže pan Brouček přicházel, tím větší úzkost pociťoval před setkáním se strašným vůdcem táborským, a když konečně před Žižkou stanul, měl oči strachem zakaleny tak, že nemůže vylíčiti ani podobu, ani šat jeho, čehož sluší litovati tím více, poněvadž ve starých památkách dosud marně hledáme podobiznu nepochybně věrnou největšího hrdiny národního.
Přepamátné setkání Jana Žižky s Matějem Broučkem odbylo se velmi krátce. […]
Třesoucí se Brouček cítil, kterak bystré jedno oko Žižkovo zpytavě na něm spočívá, a pak slyšel jeho zvučný, velitelský hlas: „Zdá se mi, žes dosud břichu svému sloužil více nežli Bohu. Však u nás brzy pozbudeš hříšného tuku. […]“
Když se Matěj Brouček druhý den (tedy 14. července roku 1420) probudí, netuší, že se bude účastnit bitvy na Vítkově. Protože se ale bojí i cepu, kterým ho husité vybavili, při nejbližší příležitosti opět utíká. Cestou se mu naskytne příležitost vydávat se za Žižkova posla, a tak pronikne zpět do Prahy.
Tak končí jako bratr Matěj a zbaběle utíká z boje zase jako pan Brouček s vidinou toho, že se zmocní ukrytého pokladu. Na útěku Broučka ale chytí rozzuřený dav Pražanů a sám Žižka zběha odsoudí k upálení v sudu. Nato se Brouček probere celý pomlácený na dvorku hospody v sudu, do kterého ústí okapová roura, čímž jeho opilecké delirium končí.
Význam husitského revolučního hnutí ve 2. polovině 19. století
Svatopluk Čech nastavuje pomocí příběhu pana Broučka své době zrcadlo, v němž se zračí slavná česká minulost a velikost národního charakteru proti sobectví, zbabělosti a nezájmu autorovy současnosti. Čech klade důraz na dějinnou úlohu českého národa a v satirické novele uvádí i rozsáhlé popisy odbojné Prahy a Žižkova ležení. Druhá broučkiáda je tak zároveň i historicky populárně naučným textem.
Čech (společně například s Janem Nerudou či Aloisem Jiráskem) považoval husitství za vrcholnou epochu české historie. Věnoval proto tomuto tématu i jiná díla, kupříkladu veršovanou epopej Husita na Baltu nebo básnickou skladbu Žižka. Podobnou roli, jakou hrálo v literatuře 2. poloviny 19. století husitství, měl i obrat k venkovské tematice.
Zdroj: Čech, Svatopluk: Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do XV. století. In: Výlety pana Broučka. Praha: Albatros 1975.
