Olga Scheinpflugová, celoživotní láska a manželka Karla Čapka, byla autorkou próz o ženských osudech, básnířka, herečka i dramatička.
Olga Scheinpflugová byla celoživotní láskou a manželkou Karla Čapka. Zdroj: commons.wikimedia.org, Foto: Karel Čapek
Scheinpflugová se narodila 3. prosince 1902 v městě Slaný do rodiny spisovatele, dramatika a publicisty Karla Scheinpfluga.
Čtěte také: Osudová láska Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové
V roce 1920 se důvěrně sblížila se spisovatelem Karlem Čapkem ve Švandově divadle (později Realistické divadlo). Ač byl mezi nimi dvanáctiletý věkový rozdíl, v roce 1935 se Olga Scheinpflugová za Karla Čapka provdala.
Scheinpflugová dobyla prkna, co znamenají svět
Do roku 1917 navštěvovala Reálné gymnázium ve Slaném. Záhy však odešla do Prahy, kde na ni měla značný vliv Marie Hübnerová, u níž mladičká Olga studovala herectví. V roce 1920 přijala angažmá ve Švandově divadle v Praze, později působila v Městském divadle na Vinohradech. Roku 1929 se stala členkou činohry Národního divadla, kde působila do konce života.
Bohatá literární tvorba
Olga Scheinpflugová pravidelně přispívala svými básněmi, prózami, fejetony, ale i menšími články do Lumíru, Národních listů, Lidových novin, Literárních novin a jiných. Publikovala rovněž cestopisné črty, pro něž se inspirovala svým pobytem a cestami v zahraničí (Švýcarsko, Rakousko, Itálie, Francie, Skandinávie a jiné).
Karel Čapek byl Oláskovi (tak říkal své ženě) celý život oporou.
Nejčastějším tématem literárního díla Olgy Scheinpflugové je problematika vztahu moderní ženy k okolnímu světu. Ta je patrná v dílech Madla z cihelny (1925) či Okénko (1931), jež jsou založené na svižném dialogu.
„Proto jsi básníkem, šťastný člověče, aby ses pokusil ze všeho hořkého a zlého vyčarovat nějakou smutnou krásu.“ Olga Scheinpflugová
V dílech meziválečného období, v Baladě z Karlína (1935) a v Sestrách (1938), oživila soucitné psychologizující portréty žen z periferie společnosti. Důraz na prožitek a cílenost výpovědi zahrnula do sbírek básní Stesk (1939) – psané na smrt Karla Čapka, a Tunel smrti (1945) – inspirovaný okupací.
Český román
Stěžejní dílo Scheinpflugové je Český román (1946) linoucí se téměř na šesti stech stranách. Kniha je složená ze dvou částí, a to z prvního dílu Být člověkem a z druhého dílu s názvem Být Čechem. Scheinpflugová zde vzpomíná na svůj život, jaké to bylo za doby okupace, jak poznala Karla Čapka a co oba museli přetrpět, než si řekli ano. Kniha je plná citovaných úryvků z korespondence s Čapkem. Přiblížila intimní vztah dvou tvůrců dvacátých a třicátých let.
Doba poválečná
V prózách z poválečného období (Poslední kapitola – 1958, Bílé dveře – 1962, Karanténa – posmrtně 1972) Scheinpflugová rozvíjela téma s problematikou dospívání. Svou dlouholetou činnost i osobitý postoj k životu shrnula v nedopsaných pamětech Byla jsem na světě (1994). Pro děti napsala knihu Pohádky s dobrým koncem. Některé své divadelní hry a prózy scenáristicky upravila pro film.
Řada ocenění
Její nejvýznamnější rolí byla role ve hře Karla Čapka – Matka. Premiéru měla ve Vinohradském divadle roku 1967 v režii Luboše Pistoria. Touto rolí zároveň ukončila svoji hereckou kariéru. Podlehla zde po stresujícím zážitku z nevydařeného představení srdečnímu záchvatu. Zemřela na druhý den v nemocnici – 13. dubna 1968 – následkem psychického vyčerpání a již zmíněné dlouholeté srdeční choroby.
„Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí.“ Karel Čapek
V roce 1930 získala Státní cenu, rok 1953 ji přinesl titul zasloužilý umělec a v roce 1968 obdržela titul národní umělec.
První referát Karla Čapka o hereckém vystoupení Olgy Scheinpflugové
(Olga Scheinpflugová v titulní roli Krylovy hry Divoška r. 1920)
Divadlo a umění
Ve Švandově divadle na Smíchově oživena byla milá stará Krylova veselohra „Divoška“, v titulní roli se představila sl. Olga Scheinpflugová, jako mladá umělkyně neobyčejného temperamentu, jež svěžím půvabem opravdu nesla jednoduchou veselohru mládí. V pěkné souhře ostatních byla ohnivým a nezadržitelným plamínkem; její divoška měla trochu více neklidného odboje než hraného veselí, a některé napjaté, zjitřené tóny ukazovaly na příští herečku tragickou, jež brzo přeroste šarži naivky. Jemným mladistvým partnerem byl V. Vydra.
(ČAPEK, Karel: Listy Olze (Korespondence z let 1920 – 1938). Praha: Československý spisovatel, 1971.)
Zdroj: MENCLOVÁ, Věra a kol.: Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri, 2005.
