3 fotky 
Říká se, že Bůh není. A taky se tvrdí, že Bůh je. Barnesova hrdinka však zpočátku řeší jiné zásadní problémy existence. Proč je norek tak houževnatý? Co udělal Lindbergh se sendviči, které nesnědl? A může se člověk přímo dívat do Slunce?
Jaké to je pohlédnout do slunce? Foto: Šárka Braumová, Topzine.cz
Julian Barnes patří ke stejné generaci britských autorů jako Martin Amis nebo Ian McEwan. Proslavil se svou třetí knihou Flaubertův papoušek (1986, č. 1996), po níž napsal právě román Pohlédnout do slunce (1986). Pokládá v něm stejnou otázku jako Dostojevskij v Bratrech Karamazových nebo mnozí jiní před ním i po něm: „Je Bůh, nebo není?“
Poválečná Anglie, Lindberghovy sendviče a falešné hyacinty
Na takovou otázku na počátku románu mladá dívka Jean ještě připravená není. Má však jiné, často scestné, netaktní nebo vyloženě hloupé otázky: „Co udělal Lindbergh se sendviči, které nesnědl při své cestě přes Atlantik? Proč je norek tak houževnatý? A co je zač ta nová rakouská premiérka Ann Schlussová?“
Jeanina postupná cesta k uvědomění začíná symbolicky deziluzí z dárku od strýčka Leslieho, který jí věnuje květináč s klíčky hyacintů. Jenže klíčky neustále nechtějí vyrůst, a když se jednoho dne Jean rozhodne přijít věci na kloub, zjistí, že strýček Leslie do hlíny zabodl obrácená golfová týčka. Naivity a určité prostoduchosti se dívka zbavuje pomalu.
Za války se Jean provdá, nešťastné manželství je však dlouhou dobu bezdětné. Když už se ženě konečně podaří s manželem počít dítě, před jeho narozením muže opouští. V pokročilém věku odolává svodům synovy přítelkyně, cestuje po divech světa a nevědomky se připravuje na to, aby jednou svému synovi bez zaváhání odpověděla na zásadní otázky: „Je smrt absolutní? Je náboženství nesmysl? A co sebevražda? Je přípustná?“
Nadčasový román? Bez pochyb!
Obálka knihy Zdroj: Mladá fronta
Od nebetyčné naivity až k životní zkušenosti nebo alespoň smíření s nevědomostí směřuje život ústřední hrdinky, s rostoucí vážností jednotlivých pasáží však vzrůstá i tematická náročnost románu. Zatímco k úvodu příběhu přistupuje Julian Barnes s nadhledem a jemným humorem, v závěru už je výrazně filosofický, v myšlenkových pasážích vyměřuje různé pohledy na existenci Boha, ptá se sebe, svých hrdinů i čtenářů, kdo posuzuje úspěšnost života a kdo jeho nezdar.
Přestože od vydání románu uplynulo bezmála pětadvacet let, v mnoha ohledech získal na aktuálnosti. Barnes například nabízí svou verzi v té době teprve vyvíjeného internetu, jakýsi vševědoucí počítač shromažďující lidské vědomosti, k němuž si lidé budou moci chodit pro informace. Už v osmdesátých letech však upozorňuje na nebezpečí zdroje takových informací.
„A kdo kontroluje výstupy?“ VÝSTUPY KONTROLUJE VSTUP. „A kdo je vstup?“ VSTUP JE UŽIVATEL. (str. 204)
Kromě výše zmíněných témat se Barnes zabývá také emancipací žen a vývojem jejich role v uplynulém století, mírou důležitosti manželství a sexu v lidských životech nebo formami zbabělosti a odvahy.
Lze tedy pohlédnout do slunce?
Britský letec Ikaros Prosser, který bydlel u Jeaniných rodičů během války, zažil východ slunce v jediný den dvakrát, s takovým zážitkem si pak vystačil po zbytek života. Martin Pokorný v doslovu označuje pohled do slunce jako Barnesovu metaforu pohledu do Boží tváře, s čímž určitě nelze nesouhlasit. Přesto Barnesův román není pouze o Bohu. Stejnou měrou vypráví o životě, o jeho proměnách v průběhu a jeho barvách a příchutích.
Vybroušeným slohem s řadou přirovnání, metafor a pasáží, které vyloženě volají po ocitování, Julian Barnes čtenáři nabízí nikterak vyhraněný pohled na naši existenci. Je Bůh, nebo není? A i kdybychom znali konečnou odpověď na tuto otázku, bylo by toto definitivum pro naše konání jakkoliv směrodatné?
Je Polsko důležitější než Československo? A co ta Palestina? Palestina je země v poušti, do které chtějí odejít Židi. To ostatně potvrzuje to, co o nich říkal strýček Leslie: že stejně nemají rádi golf. Nikdo, kdo rád hraje golf, by neodešel žít do pouště. To by bylo, jako kdyby hrál neustále z bunkru. (str. 26)
Název: Pohlédnout do slunce
Název originálu: Staring at the Sun
Autor: Julian Barnes
Překlad: Ladislav Nagy
Formát: 256 stran, 20×14cm
Vazba: vázaná s přebalem
Vydala: Mladá fronta, Praha 2010Hodnocení: *** (70%)
