V zemi, kterou ovládl režim, s nímž nesouhlasil a proti kterému bojoval, ho čekalo 13 let vězení a 40 let zákazu publikace. Přesto neodešel do exilu a nikdy nezapochyboval o bohu. Právě to je český katolicky orientovaný básník, prozaik, esejista, publicista, literární historik a disident Zdeněk Rotrekl.
Jeho dílo bylo psáno ve vězení. Zdroj: sxc.hu
Zdeněk Rotrekl se narodil 1. 10. 1920 v Brně jako syn obchodníka se zahradnickými potřebami. Po absolvování klasického gymnázia v Brně byl totálně nasazen a kvůli udání za to, že sabotuje hrdinné úsilí Říše se musel od léta roku 1944 až do konce války skrývat.
Studium a básnické počátky
V roce 1945 začíná Rotrekl studovat filozofii a historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a aktivně se zapojuje do kulturního a politického života. V té době je členem Syndikátu českých spisovatelů a v roce 1946 je zvolen do oblastního výboru Svazu vysokoškolského studentstva. Přispívá do novin a časopisů, například Akord, Rovnost, Jitro, Katolické noviny.
Ve 40. letech jsou vydány jeho tři sbírky (Kyvadlo duše, Kamenný erb, Pergameny), pro které je příznačný aristokratismus, který symbolizuje stesk po vznešených tradicích minulosti kontrastujících s válkou zničenou kulturní a společenskou atmosférou.
Komunistické vězení a zákaz publikace
Zdeněk Rotrekl nepodléhá poválečnému optimismu. Už dlouho je mu jasné, že třídní boj, třídní nenávist, světová revoluce apod. jsou cestou do pekla. Po únoru 1948 je vyloučen ze studií a o rok později zatčen (promuje až roku 1968 na Univerzitě J. E. Purkyně). Je mu navržen trest smrti, rozsudek je však nakonec změněn a zní: doživotí. Je vynesen 17. listopadu 1949 (datum 17. listopad se v autorově tvorbě často objevuje, občas je mylně zaměňováno za 17. listopad 1989). Rotrekl je propuštěn v roce 1962 s desetiletou podmínkou. Ve vězení a uranových dolech tak strávil 13 let a 25 dní.
Dílo Zdeňka Rotrekla není dnes příliš známé.
Jeho tvorba v letech 1948–1989 může být zveřejňována pouze v ineditních edicích nebo v exilu. Během normalizace se aktivně zapojuje do disidentských aktivit, zejména pak vydáváním samizdatových publikací. V samizdatu tak vychází např. Litanie k andělům, Kniha apokryfů, kouzel a zaříkávání, Nezděné město, Neobvyklé zvyky a mj. také sbírka Malachit, kterou se autorovi podařilo propašovat z uranových dolů Bytíz na toaletním papíru.
Název sbírce dala Rotreklova matka podle začátku prvního verše (Malachit měď polnici dal), když mu v jednom dopise napsala větu: Malachit v pořádku došel. Své matce, která se jeho návratu z vězení nedočkala, věnoval autor sbírku Hovory s mateřídouškou, která poprvé vyšla v Římě.
V roce 1986 v samizdatové edici Milana Jelínka vychází Rotreklova literárněhistorická publikace Skrytá tvář české literatury. Jedná se o soubor biografických medailonů spisovatelů starší literární generace, např. Jana Zahradníčka, Františka Halase, Bohuslava Reynka, Jana Čepa aj.
Nový začátek po roce 1989
Roku 1989 obnovuje vydávání (ještě v samizdatu) časopisu Akord. V roce 1991 vychází obsáhlý výbor z autorovy tvorby s názvem Sněhem zaváté vinobraní (poezie z let 1940–1989). Jeho sebrané spisy vydává brněnské nakladatelství Atlantis. Dosavadní vydané svazky nesou názvy: Nezděné město, Světlo přichází potmě, Podezřelá krajina s anděly a Skryté tváře.
Zdeněk Rotrekl je nositelem mnoha cen a vyznamenání, např. Řádu T. G. Masaryka, Ceny Jana Zahradníčka, Ceny Karla Havlíčka Borovského, Ceny Jaroslava Seiferta a Státní ceny za literaturu.
V roce 1990 se stal členem redakční rady časopisu Proglas, též byl členem Syndikátu českých novinářů a Obce spisovatelů (v letech 1994–2000 člen Rady Obce spisovatelů). Je spoluzakladatelem Konfederace politických vězňů, od roku 1994 je členem Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Zdeněk Rotrekl žije v Brně a letos (1. října) oslaví své devadesáté narozeniny.
