!Recenze!Jako v jiném světě si musel včerejší večer, 6. listopadu, připadat každý, kdo přišel na koncert indického hráče na tabla Zakira Hussaina a jeho skupiny Masters of Percussion do nového sálu Pražské konzervatoře.
Zakir Hussain, Zdroj:myspace.com
Indický muzikant Zakir Hussain pochází z rodiny s velkou hudební tradicí. Jeho otec, hráč na tabla, Alla Rakha, byl dlouholetým spoluhráčem umělce Raviho Shankara a s jeho kapelou se také objevil na legendárním festivale Woodstock v roce 1969.
Není proto divu, že když do Indie přicestovala skupina Beatles, ubytovala se právě v rodině Zakira Hussaina. Jak je tedy patrné, hudba byla odjakživa nedílnou součástí života mladého Zakira, který se učil na tabla hrát údajně již od tří let.
Setkání s Johnem McLaughlinem bylo klíčové v Zakirově hudební kariéře
Již ve dvanácti patřil k jedněm z nejlepších hráčů na perkuse a začínal se dostávat do hudebního povědomí. V roce 1973 si zahrál na albu Living in the Material World kytaristy George Harrisona. O dva roky později však přišel zlom v jeho hudební kariéře – setkání s britským jazzovým kytaristou Johnem McLaughlinem.
Čtěte také: Susheela Raman očarovala Prahu koncertem indických písní
Zakir Hussain byl přizván do jeho nově vznikající skupiny Shakti, ve které došlo k propojení jazzu s tradiční indickou hudbou. Kapela byla velmi příznivě hodnocena a i pro indické hráče to byla zajímavá zkušenost, neboť v kapele se sešli indičtí hráči dvou různých hudebních stylů – hráčů na perkuse severní Indie (tabla, dholak) s hráči na bubny z jihu (ghatam, mridangam).
S podobným konceptem své kapely Masters of Percussion vystoupil Zakir Hussain i včera večer v sále Pražské konzervatoře. Do Prahy přijela skupina v sestavě Zakir Hussain – tabla, Rakesh Chaurasia – bansuri (bambusové flétny), Shridar Parthasarathy – mridangam & khanjira ( indický buben, indická verze tamburíny), Navin Sharma – dholak (buben), T.H.V. Umashankar – ghatam (keramická nádoba, na kterou se hraje jako na buben), Ganesh – housle a zpěv.
[youtube_660]211aeKFgTj0[/youtube_660]
Koncert pár minut před osmou hodinou večerní zahájil svým tklivým zpěvem houslista Ganesh, který připomněl, jak je indický zpěv odlišný od zbytku světa i tím, že je často používán i jako nástroj udávající rytmus.
Po tomto úvodu Ganesh odešel a své role se chopil flétnista Rakesh Chaurasia, který pomalými a citlivými tóny začal svoji hru, kterou pečlivě a zamyšleně vnímal proti němu sedící Zakir Hussain. Ten následně rytmus jeho tónů opakoval na svá tabla.
Všichni indičtí hráči udivovali svojí technikou a vnímáním složitého systému rytmů
Úžasně nastolenou atmosférou si záhy získali pozornost celého obecenstva, neboť rytmy v tomto indickém hudebním systému, který je velice složitý na pochopení pro běžného Evropana, se pomalu ale jistě začínaly zrychlovat.
Docházelo tak ke střídání příjemných melodií na flétnu, na které Zakir reagoval svojí stále se zrychlující hrou na tabla. S ledovým klidem a úsměvem na rtech oba hráči zrychlovali až do nemožných temp, která přiváděla obecenstvo do varu a během které si Zakir Hussain i do rytmu stíhal malým kladivkém dolaďovat svá tabla. Tato skladba trvala bezmála tři čtvrtě hodiny.
Názor fotografky Evy Makovské:
Koncert Zakira Hussaina byl pro mě doslova nepopsatelným zážitkem. Pomalý meditativní úvod pouze zpěvem, pozvolný nástup dalších nástrojů s postupnou gradací, střídání jednotlivých hudebníků s naprostou přesností a neuvěřitelným smyslem pro jejich specifický a pro nás exotický rytmus. Celkově pak vše vyznělo jako dialog mezi jednotlivými nástroji v přátelské a veselé harmonii s muzikanty.
Hodnocení: 100 %
Po tomto neskutečném nářezu se k dvojici připojil hráč na ghatam T.H.V. Umashankar, který vzápětí předvedl, při rychlém střídání sól, že jeho hráčské schopnosti jsou na stejné úrovni jako jeho kolegů. Dvacetiminutovou skladbou, která opět vyvrcholila sledem šílených rytmických kouzel trojice muzikantů, zakončila první polovinu koncertu, který byl přerušen půlhodinovou pauzou.
První skladba koncertu trvala bezmála pětačtyřicet minut
Do druhé půlky nastoupila kapela již doplněná i o zbytek muzikantů. Středobodem této části byl houslista Ganesh, který udivoval všechny přítomné svojí přesností a úžasnou technikou, za kterou by se nemusel stydět ani Paganini. Zbytek kapely opět rozjel svůj podivuhodný systém rytmů, který postupně zrychloval až k neskutečným muzikantským výkonům.
Po dvou takových skladbách, z nichž jedna trvala třicet a druhá dvacet minut, usměvaví a sympatičtí hudebníci se za bouřlivých ovací s publikem rozloučili a poklonili se, aby jako bonus přidali ještě krátkou píseň, při které houslista Ganesh zpíval, na flétnu ho doprovázel Rakesh Chaurasia a zbytek kapely sledem rychle za sebou ze střídajících slabik utvářel rytmické pozadí skladby. Tato překvapivá a úžasná skladba byla tečkou za naprosto fenomenálním koncert Zakira Hussaina a jeho skupiny Masters of Percussion.
[youtube_660]KuiI39CEpTc[/youtube_660]
Tito Indové zkrátka předvedli to, jak se hudba dá vnímat i jinak, než jsou lidé v Evropě zvyklí. Čistá radost z rychlých úderů na bubny, jednoduché a krásné melodie na flétnu či housle odvedly každého posluchače do jiného světa, kde platí úplně odlišná hudební pravidla.
To bylo zvláště poznat na lidech v publiku, když se pokoušeli chytit složitého rytmu, který, byť se stále točil jako had, byl natolik komplikovaný, že si již leckdy mysleli, že skladba končí a začali tleskat, aby se vzápětí skladba rozjela v ještě divočejším či naopak jemnějším tempu.
Zakir Hussain tradičním indickým hudebním pojetím jednoznačně překonal koncept skupiny Shakti
Zakir Hussain tak překvapivě ukázal, že skupina Shakti Johna McLaughlina, která do širšího povědomí tuto indickou hudbu v sedmdesátých letech dostala, byla vlastně jen stínem skutečné geniálnosti indické klasické hudby. Včerejší nezapomenutelné vystoupení dokázalo, že indická hudba nepotřebuje jako berličku evropskou, sama o sobě dokáže fungovat ještě zajímavěji.
Závěrečná slova patří hodnocení koncertu, protože byť maximální ohodnocení je sto procent, výkon Zakira Hussaina a jeho obdivuhodných kolegů by zasloužil podstatně více, neboť jejich hudba přišla ze světa, kde se radost a nadšení z hudby pojí s muzikantskou virtuozitou, která si nemá potřebu něco dokazovat, čímž se natolik liší od současné mainstreamové hudby evropské a americké.
Zakir Hussain & Masters of Percussion
6. listopadu 2011
Sál Pražské konzervatoře, Praha
Délka koncertu: 125 minut
+ atmosféra v sále
+ kontakt s publikem
+ výkony a tehnika hraní muzikantů
+ gradující koncepce skladeb
+ délka koncertu
Hodnocení koncertu: 100%
