Za novými začátky v letním Magazínu F&SF

Léto už je sice pomalu a jistě za námi, letní číslo české edice Magazínu Fantasy & Science Fiction však do knihkupectví a schránek předplatitelů dorazilo až v polovině v září. Co se skrývá pod zajímavou, ale s obsahem čísla poměrně nesouvisející obálkou Maxe Bertoliniho?

Slovo šéfredaktora Martina Šusta se z letního čísla vypařilo stejně jako pára nad hrncem, a tak můžeme směle přejít k povídkám. První je noveleta A před anděly člověk v prachu leží Richarda Bowese o jedné normální irské rodině, která se usadila na východě Spojených států. Svérázný otec a matka, úspěšná dcera a zvláštní bratr, kterého hledá hlavní hrdina příběhu. Spolu s ním pátráme v různých časových rovinách, ve vzpomínkách i současnosti, po osobě, která sice zdánlivě zemřela, ale její duch žije dál. Richard Bowes si vybral výborný námět plný záhad a mystiky, na který pohlíží očima dávného kamaráda z dětství, jenž se pomalu přes rozličné přátele dostává blíž a blíž osobě, jež na něj už od začátku čeká. Výborné čtení.

Následuje Vypuzení Džabiho Glunda od Matthewa Hudgese, další případ záhadologa Henghise Hapthorna. Na rozdíl od předchozí velice zajímavé povídky, která dlouho nepůjde z mysli pryč, tahle se jen rychle mihne a nezanechá po sobě ani stopu. Leda tak pocit štěstí, že je za vámi. Není to zas až tak podprůměrné dílo, ale detektivní zápletka není dostatečně záhadná a napínavá, aby přitáhla čtenářovu pozornost a myšlení, postavy jsou stejně tak šedé a nevýrazné, a celé dílo vyloženě zapadne.

Dětský pohled

Ne tak následující Skoro jako doma Terryho Bissona, kde sledujeme trojici kamarádů, z obyčejného amerického města, kteří objeví u rybníčku a nikdy nepoužívané závodní dráhy letadlo. Ale ne ledajaké letadlo, tohle se maskuje za tribuny, reklamní poutače a smrduté záchodky a funguje na Lektro, ekvivalent Coca Coly. Abych citoval svůj oblíbený seriál Black Books, z povídky přímo dýchá atmosféra dětství a hravosti přesně ve stylu „dokázal jsem si celá odpoledne hrát s kusem cihly a staré kosti“. Jsou věci, které dospělí nevidí a nikdy by nedokázali, i kdyby chtěli. I přesto vám ale povídka Skoro jako doma nabízí možnost znovu okusit ten pocit, když člověku bylo deset a neměl žádné starosti.

Dětské protagonistce se věnuje i následující kraťas Mary Rickertové Zrádkyně. I tady se setkáváme s charakteristickým dětským přístupem k věci, místo trojice středně starých dětí však sledujeme malou holčičku, jejíž maminka se chová někdy velice podivně. Má jednu místnost v domě vymalovanou červeně s obrázky lidí, na které nesmí zapomenout, a jednoho dne se rozhodne poslat dívku do školy oklikou. Dětské oči jsou ve Zrádkyni na rozdíl od předchozí povídky nejen ozvláštňujícím prvkem, ale i ingrediencí pro spád příběhu. Závěrečná pointa je tak pro čtenáře díky naivitě hlavní hrdinky naprosto nečekaná a o to lepší.

Ačkoliv se dětem vůbec nevěnuje, podobně hravou atmosférou oplývá i nejdelší text čísla, novela Brontino vejce Richarda Chwedyka. Dostáváme se do jakési varianty dětského domova, jen s tím rozdílem, že zdejší obyvatelé jsou geneticky vyšlechtění sauříci, kteří měli původně sloužit jako domácí mazlíčci, ale po tom, co se u nich objevila vyvinutá inteligence, pro ně byly zřízeny domovy, kde by měli všichni šťastně dožít. Autor ve své povídce střídá dva motivy – vejce, která vyplodila malá sauřice, přestože jejich v laboratořích vyšlechtěný druh by neměl být schopný se rozmnožovat, a Rotomotomana, robota, jehož vytvořil s pomocí umělé počítačové inteligence malý hyperaktivní sauřík Axel. Jak Martin Šust napovídá v úvodní noticce k textu, tohle je povídka, se kterou si člověk rád zaleze někam do ústraní, kde nebude vyrušován. Nabízí totiž hravý, dobře podaný, sugestivní příběh z pohledu malých inteligentních zvířátek, která se prostě ráda baví.

Filozofie vs. sto způsobů, jak zemřít

Aby se rovnováha navrátila, po nejdelším textu čísla následuje atmosferický kraťas o tom, jaké to je, když se člověk ocitne sám na Marsu jen s elektronickou příručkou pro cestovatele. Při čtení textu Mars: Příručka cestovatele od Ruth Nestvoldové si čtenář zpočátku zoufá, protože mu tato povídka přijde jen jako výčet suchých vymyšlených fakt. S ubíhajícími písmenky se však objevují s chirurgickou přesností i útržky čistě dějové stránky textu, a tak čtenář spěje dál a dál a v mozku mu hlodá červík pochybností nad tím, co se vlastně za tímhle originálním, výborně vystavěným, příběhem skrývá.

Na přemýšlivou část čtenářovy mysli apeluje i Jedna z možných drah Iana Watsona. Ne však na tu, která nadšeně odhalovala tajemství v předchozím textu, ale na tu, jež přemýšlí nad myšlenkami skrytými v příběhu. Na kolonizační výpravě, která se uskuteční skrz nové prostředky vesmírného cestování, objeví hlavní hrdinka společně s posádkou nejen novou planetu, ale i Hlas, který ji povede dál. Jak sám Martin Šust podotknul, texty Iana Watsona jsou rozvláčné a přemýšlivé, a to je většinou na škodu jejich čtenářské oblibě. Pod tenkým povrchem příběhu se tu diskutuje o filozofických otázkách a jen vyspělejší čtenář si z povídky odnese pozitivní dojem. I přesto je to však příjemné čtení.

Jako vyřešení duelu mezi filozofií a krvavou smrtí přichází povídka Jamese L. Cambiase Oceán slepců. Přestože tato povídka má zajímavý námět setkání s nepochopitelnou vesmírnou rasou a hlavně překvapivou pointu, po nějakém čase si na ni jen stěží vzpomenete. Málo sympatické postavy, ne zrovna akční příběh, ani ničím výjimečný autorův styl nechají čtenáře chladným.

K prapodivným civilizacím a ještě dál

Zcela opačným dojmem působí Zvrhlík Charlese Colemana Finlaye. Už první věta, která ostatně autora i k napsání příběhu inspirovala, když ji viděl ve školní práci své rodačky, čtenáře chtě nechtě unese a následující příběh ho nepustí až do konce. Ne že by text oplýval nějakým zásadním akčním spádem (to by se od Magazínu F&SF snad ani čekat nedalo), nabízí však tak bizarní a evropskému člověku nepředstavitelný svět a postavy, že si nejde, než tento text zamilovat. Povídku o společnosti homo- a hydrosexuálů si prostě nemůžete nechat ujít.

Stejně bizarně, ale o hodně méně přitažlivě vypadá poslední text čísla, Purpurová kněžka šíleného měsíce Leigh Brackettové. Pětačtyřicet let stará povídka přináší skrz závan času objevitelský nádech fascinace vzdálenými planetami, jakými oplývají všechna tehdejší díla. Rudý Mars je tu obydlen nejen pozemšťany a původním obyvatelstvem (ne, zelené ani šedé hlavičky opravdu nemají), ale i tvorem mnohem starším a tajemnějším. Tak stará povídka se dá moderními měřítky jen těžko hodnotit, i tak ale vnáší do letního čísla závan starých časů fantastiky, kdy ještě jejím hlavním cílem bylo objevování.

Povídky a novely doplňují recenze Jiřího Popiolka na román První přichází tma R. Scotta Bakera, rozvláčná nerecenze Františka Novotného o Židovském policejním klubu Michaela Chabona a článek Petry Neomillnerové představující svou sérii o Upírce od Staromáku, Tině Salo. Celkově je kvalita a nálada letního Magazínu Fantasy & Science Fiction dost rozkolísaná: přináší příběhy, které nezanechají ani poskvrnu, i ty, které zůstanou v mysli ještě dlouho a jež si pro jejich pohodu a příjemný vypravěčský styl zamilujete. Jestli se po Magazínu F&SF Léto 2009 začnete shánět, záleží jen na vás.