Začalo to nenápadně. Parta mladých mužů se rozhodla uspořádat hudební akci, na níž by se mladí lidé trochu pobavili za zvuků rockové hudby a zároveň ukázali světu, že lidi se mají mít rádi. Jejich nikterak nabubřelý plán jim nakonec přerostl přes hlavu. Způsobil téměř kulturní převrat a slovo Woodstock se stalo pojmem.
Hippie autobus – takovými se jezdilo nejen na Woodstock, Zdroj: freedigitalphotos.net
Největší slet květinových dětí v historii se konal v obci Bethel ve státě New York. Na území o rozloze 600 akrů pronajatém od místního farmáře vystoupily mezi 15. a 18. srpnem takové hvězdy jako Jimi Hendrix, Janis Joplin, Joan Baez nebo Jefferson Airplane. Do čtyř dnů se podařilo vměstnat dvaatřicet vystoupení.
Láska, mír a rock´n´roll
Woodstock byl předně hudebním festivalem, ale zároveň jakousi mírovou manifestací. Plakáty lákaly na tři dny míru a hudby. Lidé, kteří se tam sešli, nechtěli jen poslouchat hudbu a bavit se. Chtěli dát najevo své postoje, protestovat proti násilí a vyzdvihnout hlavní myšlenky květinového hnutí, které v té době opravdu hýbalo světem. Pro hippies se Woodstock stal možná vůbec největší příležitostí, jak dát najevo nesouhlas s válkou ve Vietnamu.
Louky okolo pódia se už několik dní před začátkem festivalu plnily auty. Na celé ploše se to jen hemžilo. I sami organizátoři museli hledět na masy příchozích poněkud nevěřícně. Předběžný odhad byl mnohem skromnější – počítalo se maximálně s dvěma sty tisíci návštěvníků. Dorazilo jich nakonec na půl miliónu. Mnozí z účinkujících se přes takový obrovský nával nemohli dostat a museli se na místo dopravit helikoptérou.
Brány se otevírají
Původně se na festival prodávaly vstupenky, ale protože dorazilo takové množství lidí, situace se zanedlouho vymkla kontrole. Ohrady okolo areálu nebyly zdaleka hotové, natěšení hippies na ně vůbec nedbali a hrnuli se vesele dál. Pořadatelé se tehdy rozhodli pro gesto, které se dnes zdá téměř neskutečné. Vstupné oficiálně zrušili a všechny pouštěli dovnitř zadarmo.
Po finanční stránce se jim tedy nakonec festival moc nevyplatil, přesto nelitovali, že se do něj pustili. John Roberts, jeden z pořadatelů, po letech prohlásil: „Trvalo nám sice jedenáct let, než jsme urovnali všechny finance, ale jinak to byl po všech stránkách úspěch.“
Nostalgie
O síle atmosféry na Woodstocku svědčí i to, že publikum vydrželo deštivé počasí, nepohodlí, nedostatek potravin a tlačenici. Mnoho místních obyvatel podávalo stížnosti kvůli hluku, nepořádku a dopravní zácpě, kterou návštěvníci způsobili. Také v tisku se v průběhu festivalu objevovaly dosti kritické ohlasy. Několik dní po jeho skončení o něm ovšem New York Times vydaly téměř oslavný článek. Na komplikace se časem zapomnělo, vzpomínky na několik krásných bezstarostných dní zůstaly.
Po deseti letech se konal vzpomínkový koncert. Později proběhlo ještě několik podobných výročních festivalů. Pamětníci se ale vesměs shodují, že Woodstock byl jen jeden a podobnou akci už se těžko někdy podaří zopakovat. Oněch několik dní se zapsalo do paměti všem ctitelům hudby zlatých šedesátých. Kdo tam byl, dodnes s nostalgií vzpomíná. Kdo neměl to štěstí, alespoň o Woodstocku sní.
