Kapela Wohnout vydala k 1. březnu novou desku s názvem Karton veverek, která se stala historicky prvním albem populární domácí rockové skupiny, které se objeví nejprve v digitální podobě na internetu a až poté na fyzickém nosiči. Nejen o něm pro Topzine.cz odpovídal Honza Homola.
Honza Homola ze skupiny Wohnout, Zdroj: archív
Nemůžu se nezeptat, proč Karton veverek?
Kdybych to věděl, netajil bych to. Ale jelikož to nikdo z nás neví, musíme to tajit.
Album je už dva dny ke stažení na internetu a až za měsíc se bude prodávat fyzicky na CD. Proč? Je to proto, že vám nezáleží na prodaných CD, ale na tom, kolik lidí chodí na koncerty?
Chtěli jsme přijít s něčím u nás novým a neprobádaným. Je jasné, že bez silného sponzora za zády bychom asi nebyli tak odvážní. Myslíme si, že doba spěje k elektronickému vydávání hudby tak i tak. Nebylo na co čekat, a do vody jsme skočili rovnou.
Dalo by se říci, že touto deskou jste porušili svou tradici vydávání CD vždy po dvou letech. Nedochází už inspirace?
Není tomu tak. Naopak jsme měli velký přebytek materiálu, který se na desku nevešel. Naší dvouletou periodu rozhodilo vydání DVD.
Na desce se objevil i hlas Jany Loty. Proč jste si vybrali právě jí?
Janu si vybral brácha do svých písní, takže nemůžu za něj přesně říct. V minulosti s ní spolupracoval, tak zřejmě právě proto.
Právě začíná třináctý rok vaší společné existence. Nejste pověrčiví?
Pověrčiví nejsme. Třináct let není zas tak moc. Až to bude šest set šedesát šest let, tak se možná budeme bát.
Lezli jste si někdy za těch třináct let na nervy?
Občas jedeme v ponorce a máme rozdílné názory na písničky. Ale není to nic zásadního.
Čeho si na sobě za ty společné roky ceníte nejvíc?
Že jsme spolu vydrželi v nezměněné sestavě. A taky, že jsme nepodlehli určitým mediálním nabídkám, a tím si vydupali svou vlastní cestu.
>U nás jste jednoznačně jedna z nejoblíbenějších kapel. Myslíte, že máte ještě kam stoupat?
Já osobně to cítím jako vrchol, protože dále už jsou jen masovější akce, a ty nám nikdy moc neseděly. Po té hudební stránce se už ani nijak nevyvíjíme, takže spíše pojedeme ve stejné rovině jako doposud.
Neplánujete nějaké turné za hranicemi naší země?
Zahraničí nám nikdy moc nešlo. Bylo by to super, ale zatím moc štěstí v tomto směru nebylo. Třeba se to jednou povede.
Svojí pozici na hudební scéně jste si poctivě „vykoncertovali“. Je v dnešní době nějaká kapela, které jste si všimli, že jde v tomto směru po vašich stopách?
Těch kapel je spousta. Myslím, že koncertování je ta nejpřirozenější forma prezentace a pro velkou část muzikantů je to hlavně o tom živém hraní.
Jak vůbec vzpomínáte na své začátky?
Nijak zvlášť se k nim nevracíme. Byla to sranda a hlavně jsme netušili, kam to všechno dospěje. Vlastně jsme se zas tak moc neposunuli, takže to můžu srovnat se současným stavem.
