3 fotky 
19. září oslavíme již stoleté výročí narození držitele Nobelovy ceny za literaturu Williama Goldinga. Čtenáři ho donedávna znali jen skrze jeho dílo. Až biografie dcery Judy poodkrývá jeho charakter i soukromý život.
Goldingova pamětní deska v Salisbury, Zdroj: wikimedia.org
William Golding se narodil roku 1911 v Cornwallu. Původně se měl stát vědcem, než se s konečnou platností rozhodl pro studium angličtiny na Oxfordské univerzitě. Postu spisovatele na plný úvazek dosáhl až ke konci svého života.
Předtím musel projít různými profesemi, pracoval jako učitel, ředitel školy, herec či hudebník. V průběhu války strávil dokonce 6 let u námořnictva. Účastnil se dokonce slavného vylodění v Normandii.
Kde všude číhá zlo
Válka v Goldingovi zanechala hluboké stopy. Přičinila se nejen na vytvoření značně kontroverzní osobnosti, ale měla velký vliv i na jeho dílo (kromě Pána much například i na Volný pád). Je sice řazen mezi autory antiutopických románů, hloubkou svého pesimismu ohledně lidského zla však snad všechny předčí. Největší hrozba je totiž skrytá v jeho alegorii a v nesčíslných symbolech.
Mezi nejznámější díla Williama Goldinga patří kromě románu Pán Much, který vyšel roku 1954, také například román Dědicové (1955), Volný pád (1959), Věž (1964) nebo Pyramida (1967)
I když je Goldingovo dílo stále živé, jeho dcera Judy si dává za úkol přivést k životu spisovatelovu osobnost. To se jí zdařilo v před pár měsíci vydaném otcově životopisu The Children of Lovers (Děti milenců).
Jak objektivně popsat svého otce
Judy však stále pochybuje, zda na odkrytí takového pohledu do otcova soukromí má vůbec právo. Hlavně se zabývá otázkou, jestli ho vylíčila objektivně. „Jsem spravedlivá? Nevím. Posuzují děti spravedlivě své rodiče? Bůh ví, ale doufám, že mé děti nikdy nenapíšou biografii o mě,“ přiznala pro britský deník The Guardian.
Rodný dům Williama Goldinga
Setkává se prý také s negativní odezvou na svou knihu od lidí, kteří jí vyčítají, že zde svého slavného otce ukazuje až moc lidsky, dokonce jako úplně obyčejného člověka. Když se zmínila o tom, že Golding nebyl dobrý v tenisu, připadala si, jako by spáchala svatokrádež. Ona sama ho však velice obdivovala a stále se ho snažila napodobovat. Dokonce se pokoušela stát se levačkou a prohloubit si hlas.
Netvor nebo milující otec?
Pochopení vztahu Judy Goldingové s jejím otcem se zdá být velice komplikované, až nemožné: „Potřebovala bych z těchto dvou mužů – toho laskavého a srdečného člověka, kterého jsem zbožňovala, a toho nevšímavého, někdy sebestředného, občas až necitelného muže, který uměl hodně pít, být pohrdavý, a jeho chování bylo zdrcující a ubíjející – vytvořit jednoho. Je to těžké.“
Čtěte také: Alegorický příběh Pána much od Williama Goldinga se vrací!
Judiiny výtky k otci se zdá vycházejí hlavně z nedostatečné všímavosti a zájmu rodičů o ni a jejího bratra Davida. Z této skutečnosti vyplývá i název Děti milenců, který vychází z britského přísloví, že všechny děti milenců jsou vlastně sirotci.
„Opravdu pro nás dva neměli dostatek času a prostoru. Necítila jsem se dostatečně obklopená jejich rodičovskou láskou,“ zmiňuje autorka. Navíc se zdá, že rodiče mohou být zčásti vinni i za propuknutí Davidovy duševní choroby.
Rukopis Williama Goldinga
Toto negativní hodnocení ovšem dcera vyvažuje popisy krásných vzpomínek, například když popisuje, jak ležela na zemi a břicho jí bolelo od smíchu. Byl to neskutečně zábavný člověk. Navíc tohoto slavného spisovatele ukazuje čtenářům z velice lidské stránky, zvlášť když zmiňuje Goldingovu motivaci ke psaní, která se nijak neliší od té běžné, naší.
Hluboké kořeny Goldingovy duše
„Jednou budou lidé zkoumat můj život a dospějí k tomu, že jsem netvor a možná i dokonce řeknou, že veškerou mou podstatu pochopili. Budou si myslet, že ví všechno, ale ve skutečnosti nebudou. Je jedno, jak hluboko budou lovit v mém nitru, stejně se neprokopou až ke kořenům, které ze mě udělaly netvora ve skutcích, slovech i myšlenkách,“ vyjádřil se jednou sám William Golding.
Povinné hodiny literatury na střední škole zaručují, že si alespoň většina z nás vzpomene na dílo tohoto slavného britského spisovatele, oceněného v roce 1983 Nobelovou cenou. Nikdo ve výčtu jistě neopomine i světovou klasiku, román Pán much. Už málokdo ovšem ví, že jeho spisovatelská dráha mu nebyla předurčena.
