Na herní desce stojí proti sobě desítky modelů vojáků tvořících vaši armádu. Kostky chřestí a mrtví padají k zemi. Taktika je stejně tak důležitá jako křehká přízeň štěstěny. Hraní si s plastovými vojáčky ještě nikdy nebylo tak zábavné!
Stolní hra Warhammer se dá rozdělit na několik částí: sběratelská, modelářská a hra samotná. Každá z nich se dá provozovat samostatně, ovšem nejlepší ze všeho je úplná kombinace všech tří aspektů, které dohromady vytvoří jedinečnou zábavu. Na druhou stranu to začne „žrát“ čas i peníze, ostatně jako každý podobný koníček.
Stolní hru a potažmo celé univerzum Warhammeru vytvořilo studio Games Workshop v Británii a poprvé se do obchodů dostala v roce 1983. Velký zájem zpočátku nesklidila, ale od vydání druhé edice v roce 1987 počet příznivců stále vzrůstá. Do dnešních dnů vyšlo celkem pět aktualizací pravidel, které vždy nějakým způsobem vylepšily hratelnost a zjednodušily některé koncepty. Současná verze je od té původní již na hony daleko.
Pro člověka, který vidí tuto hru poprvé, se otevře pohled na velký stůl, kde figuruje různě velký počet plastových modelů všelijakých panáčků. Dva hráči, každý za svou stranou stolu, neustále hází šestistěnnými kostkami a něco kontrolují v tabulkách. To je základ celé hry – hod kostkou určuje náhodu a dle tabulek, které popisují vše důležité, se vyhodnocuje, jak moc byl hráč úspěšný, tudíž se může stát, že jednotka zkušených střelců netrefí ani vrata od stodoly, protože prostě hodíte málo. Kostka je rozhodující element celé hry, může pokazit jisté vítězství a naopak vyhrát již zcela prohranou bitvu. Pravidla jsou tedy založená na pravděpodobnosti, která nejlépe popisuje realitu.
Hra Warhammer se dělí na jakési dvě podskupiny, které kompletně pokrývají škálu fantasy a sci-fi. Velmi lehce se v obou dá odhalit i mnoho ryze hororových prvků, jež do hry pronikly jako výborné kulisy. Základním konfliktem je klasický boj dobra se zlem. Ultimátním, všeobecným zlem, které prostupuje vším, se stal Chaos – odvěký protivník všech, kteří se mu odmítnout poklonit. Existuje v obou světech, fantazijním i futuristickém, slouží mu nespočet přisluhovačů a neustále se přidávají noví a noví zrádci-kacíři. Proti Chaosu stojí armády lidí, které ustavičně čelí nepřátelské hrozbě a odolávají za každou cenu. V obou univerzech existuje spousta ras, které obohacují hru i svět o nové strategie, nové filosofie boje a především také o nové modely, a proto hraní není v žádném případě jednotvárné. Může jít o bojovníky, kteří stojí na vlastní straně a s chaosem či lidskou rasou nemají nic společného. Kupříkladu orkové, kteří žijí jenom pro válku a ničení, a kterým nějaké vyšší principy dobra a zla všeobecně nic moc neříkají. Nebo rasa tyranidů, tvorů žijících ve velkém jednotném společenství tvořící kolektivní mysl, jež cestují z planety na planetu a nechávají za sebou jen pusté mrtvé kusy skal.
Před každým začínajícím hráčem tedy stojí volba, za jakou stranu bude hrát, protože výběr je skutečně bohatý a každá volba s sebou přináší odlišná specifika. Po nákupu figurek do armády a pravidel stojí před novým hráčem dva těžké úkoly. Jako první se naučit pravidla, což pro ty, kdo umí anglicky, není problém. Pak musí modely nabarvit, protože figurky jsou nenabarvené a nesložené. V krabici se dá nalézt jen několik plat plných výlisků v různých odstínech šedi. Z hráče se tak stane modelář, který si musí svou armádu nejprve slepit a namalovat. Pro hraní mezi kamarády není problém hrát s ryze šedými figurkami, ovšem každý nakonec uzná, že pohled na jednolitou šeď není zrovna moc hezký. Navíc při oficiálních turnajích se hraje i pravidlo tzv. full paint, které vyžaduje, aby byl každý model řádně nabarven (stačí jednou dvěma barvami) a měl nějak ukrytý podstavec.
Malování modelů je samostatnou kapitolou. Barev a technik existuje nespočet druhů a záleží jen na každém, jak moc je trpělivý, šikovný a kolik hodlá času a peněz do vzhledu svých jednotek investovat. Někdo se spokojí s několika základními druhy barev, či naopak se vysloveně „piplá“ se zbraněmi, stínováním obličejů, malováním třímilimetrových tachometrů a podobně. Samotné malování je jednou z největších překážek, které na začínající hráče čekají. Asi právě proto staví také konkurenční figurkové hry částečně svou obchodní strategii na již hotových, nabarvených modelech.
Tím, že jsou figurky vyrobené převážně z plastu či cínu, se otevřely brány těm, kteří se nechtějí držet jen jedné, zavedené formy, a začali si vytvářet modely vlastní. Pomocí nože, lepidla, drátků a dostatečné zásoby původních modelů se dají vytvořit neskutečně originální, zajímavé i humorné variace. Pro Warhammer 40 000 celá paleta možností nabývá nových rozměrů, protože coby univerzum futuristické, obsahuje každá armáda velký počet modelů tanků, vozidel a vznášedel, tudíž možnosti pro takzvané konverze rostou do nekonečných variant.
Jediné omezení, které tato volnost má, vychází opět z pravidel a také ze selského rozumu. Proto má každá rasa seznam zbraní, se kterými může oficiálně bojovat, aby nedošlo k nějakým excesům v podobě tupých orků třímajících elegantní plasmové pušky a podobně. Na turnajích se občas hraje pravidlo WYSYG – co vidíš, to máš –, podle kterého vlastní daný model takové vybavení podle seznamu, který má na sobě nalepený.
Oba Warhammery podporuje nakladatelství Black Library, které se specializuje výhradně na vydávání knih z obou alternativních světů. Do tuzemských knihkupectví pronikly tyto knihy již v roce 1992, ovšem naplno se jejich vydávání rozběhlo až po roce 2000, kdy začaly vycházet nejslavnější ságy obou Warhammerů – sága o Gotrekovi a Ragnarovi. Otcem obou je spisovatel Wiliam King.
Příběhy hrdinů ze světa, kde není nic, než válka, píše mnoho autorů. Jednou skupinou jsou ti, jejichž romány vždy zaujmou, například Dan Abnett, po Kingovi druhý nejvydávanější autor v Čechách. Mezi jeho nejlepší do češtiny přeložené počiny patří bezesporu Jízda mrtvých či cyklus s názvem Gauntovi duchové, i když na druhou stranu jeho Smrtící náklad nemá příliš kladné ohlasy. Dalším autorem je Gav Thorp, který se blýsknul skvělou trilogií o trestanecké legii Poslední šance, pro jejíž členy je jedinou milostí smrt. Spisovatelé svým způsobem vytvářejí herní prostředí, protože zpětnou vazbou na jejich romány jsou herní figurky knižních hrdinů.
Poetika světa Warhammeru byla vymyšlena a je dál rozvíjena tak, aby dokonale splňovala podstatu hry – válečná střetnutí. Tím si společnost Games Workshop připravila živnou půdu pro desítky let figurování na trhu, aniž by musela nějakým razantním způsobem měnit již zavedený svět. Občas odtajní nějakou novou rasu nebo vydá nové verze modelů dané jednotky, ovšem základní koncept zůstává stejný. Není třeba ho měnit, neboť je postavený na nejjednodušších stavebních kamenech: věčná válka skýtá nepřeberné množství témat pro válečná tažení, hrdinské příběhy, zradu a diplomatická jednání. V obou warhammerovských univerzech si toho hráč užije dostatek. Pro spisovatele však činí daný svět jistou překážku. Musí krotit svou fantazii do té míry, aby v jejich románech nedošlo k nějaké fatální změně – kupříkladu uzavření Oka Chaosu. Tím by se narušil základní pilíř hry a vše by se začalo hroutit.
Warhammer je velice úspěšný fenomén celosvětově považovaný za nejhranější hru wargamingové scény. Knihy z tohoto prostředí plní neustále knihovny a komunita hráčů neustále roste, protože když vás tato hra chytí, ať chcete nebo ne, nikdy vás už úplně nepustí. Skrývá v sobě mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát.
Ohodnoťte tento článek:
