David Llewelyn Wark Griffith (1875-1948), americký režisér, který stál na počátku kinematografie a výrazně ovlivnil její další vývoj. Mnozí jej považují za kultovní osobnost režie, a pokud se o někom mluví jako o „Otci filmu“, pak je to Griffith. Proč se stal právě on legendárním filmařem?
Na počátku své kariéry se věnoval převážně psaní divadelních her. Avšak v této oblasti se s úspěchem nesetkal. Lákal ho film, ke kterému se později skutečně dostal, avšak nejprve jako filmový herec. Tato kariéra ho ovšem neuspokojovala, nechtěl pouze hrát, chtěl tvořit. To se mu později podařilo, když působil jako scénárista u Edisonovy výrobny filmů.
Klíčovou se pro něj stala pozdější spolupráce se společností American Mutoscope and Biograph Company, kde v letech 1908-1913 působil již jako režisér. Prvním dílem, které pro společnost režíroval, byl snímek Dollyina dobrodružství (The Adventures Of Dollyie, 1908).
Tato doba byla ve znamení raných filmařských let plných pokusů o něco inovativního. V průběhu několika let natočil stovky krátkometrážních filmů, převážně adaptace známých děl Londona, Tolstého nebo Maupassanta, ve kterých experimentoval a zkoušel různé převratné metody natáčení, které se v pozdějších letech promítly do jeho tvorby. Byl to právě Griffith, kdo do filmu přinesl prvky jako pohyb či roztřesení kamery nebo dramatizující detail. Také zavedl retro vsuvky, gradoval napětí zrychlováním záběrů a prosazoval různé časoprostorové roviny.
Dvorní kameraman, Billy Blizen, se také zasloužil o mnoho převratných prvků, avšak ne vždy se jednalo o jeho záměr. Byly to spíše šťastné náhody, které obohatily svět filmu. Využil například nedostatečně otevřené clony objektivu nebo části objektivu, která zůstala omylem zakryta látkou na jeho čištění. Ta rozptýlila světlo a vznikl tak unikátní záběr, který dokázal zjemnit rysy tváře.
Vlastní společnost Triangle založil Griffith po natočení Zrození národa (The Birth of a Nation, 1915). Tento historický obraz z let občanské války, námětem vycházející z knih Thomase Dixona, je považován za autorovo klíčové dílo. Vypráví příběh dvou rodin. Jedné z amerického Jihu, druhé ze Severu, a vzájemné lásce synů a dcer těchto rodin. Název Zrození národa má vyjadřovat, že až do Občanské války vystupovaly různé americké státy víceméně samostatně, teprve po konci války lze mluvit o jednotném americkém národu. Především vyjádření obsahu, dramatické prostřihy, překrývané záběry a prolínaní dějů z něj dělají klasiku Hollywoodského amerického proudu. Film získal řadu příznivců i odpůrců, především kvůli propagandistickému pojetí. Ku Klux Klan je ve filmu líčen jako organizace, která dokázala americkému Jihu zabezpečit spravedlnost, ačkoliv ve skutečnosti prosazovala nadvládu bílých, rasismus a antisemitismus. Právě toto téma vyvolalo řadu bouřlivých reakcí a protestů, kterých se zúčastnila také Národní asociace pro povznesení barevného obyvatelstva. Griffitha protichůdné názory na Zrození národa neodradily a ve své tvorbě pokračoval.
V roce 1916 režíroval ve vlastní produkci monumentální film Intolerance, kde v historických paralelách rozvíjel souběžně děj ve čtyřech časově oddělených rovinách. V dlouhém, téměř tři hodiny trvajícím snímku se tak dostáváme do Babylonu, Kristovy doby, hugenotské Francie 16. století, kde jsou zachyceny události kolem Bartolomějské noci a doby moderní, do které je zasazen příběh továrníka Jenkinse. Griffith chtěl tímto dílem oslovit publikum výpovědí o podobenství netolerance a nesnášenlivosti. Ovšem podle dobových reakcí se mu to nepodařilo. Do produkce investoval veškeré finanční prostředky. Realizace byla velmi nákladná, stála v té době neuvěřitelných 1,9 milionů dolarů. Film ovšem nebyl natolik úspěšný a slavného režiséra dostal do dluhů, ze kterých se již nikdy úplně nedostal. Stal se obětí vlastní megalomanské produkce a právě tato doba se dá považovat za počátek pádu D. W. Griffitha nejen jako podnikatele, ale hlavně jako tvůrčí osobnosti.
Ve filmové tvorbě nadále pokračoval, avšak na dřívější úspěchy již nenavázal. Jediný snímek, kterým vybočil z řady průměrných filmů, se stal dramatický příběh odehrávající se v poválečném Berlíně, Není život krásný? (Isn´t Life wonderful?, 1923).
Posledním Griffithovým filmem byl příběh notorického alkoholika The Struggle, který u diváků naprosto propadl. Po tomto neúspěchu se stáhl do ústraní, ale kariéru definitivně neukončil. Stále se pokoušel vydobýt své původní postavení. Ve svých více než sedmdesáti letech psal scénář pracovně nazvaný Christ and Napoleon, který plánoval velkolepě realizovat v Asii se štábem čítajícím několik tisíc lidí. Práci na filmu ovšem nedokončil, v roce 1984 zemřel ve věku 73 let.
I přes neúspěchy, které ho provázely na konci kariéry, je považován za jednoho z nejlepších režisérů všech dob. To také dokazuje ocenění soškou Oscar, kterou získal roku 1936 za přínos filmovému umění. V roce 1958 byla při příležitosti Světové výstavy v Bruselu uspořádána anketa o nejlepší film všech dob. Hlasování se zúčastnila více než stovka kritiků z 26 zemí světa. Griffith se objevil v první desítce, snímek Intolerance obsadil sedmou příčku, čímž se dostal například před Orsona Wellese, který skončil s filmem Občan Kane na místě devátém.
Dokumentární film Kevina Brownlowa zachycující život a hlavně Griffithovu tvorbu, byl dokončen v roce 1993. D. W. Griffith: Otec filmu podává nejen zajímavé informace, ale hlavně komplexní pohled na stěžejní díla legendárního režiséra.
