5 fotek 
Pojďme si představit kontroverzní režiséry, kteří svým osobitým pojetím a posedlostí divadlem přinášejí divákovi něco jiného, něco výstředního, svobodného a nového. TOPZINE.cz vybral pět režisérů, kteří rozdělují společnost na dva nesmiřitelné tábory.
Dagmar Bláhová je průkopnicí v intimním divadle Zdroj: Festival Finále
5. Dagmar Bláhová a její intimní divadlo
Abychom neopomněli ženskou stránku divadelní scény, představme si Dagmar Bláhovou. Je česko-australskou herečkou a režisérkou. Do Čech se vrátila před padesátkou a založila Intimní divadlo Bláhové Dáši. Na divadelní scénu přinesla kontroverzní hru Eve Enstler Monology vagíny a s pokračováním Tělo jezdí po celé ČR.
Divákovi přináší autentické příběhy žen plné humoru, jindy hrůznosti až běhá mráz po zádech. Sama Bláhová bere scénář Eve Enstler jako výzvu pro režisérku, jelikož jde o publicistické divadlo, které v Čechách není příliš rozšířené. Ztvárnění tohoto typu divadla považuje Bláhová za nejtěžší, co zná. Ztvárnit skutečné příběhy, které se neschovávají za různé prvky divadla, ale upřímně demonstrují život v jeho různých směrech, není jednoduché.
TOPZINE.cz vybírá: Pět nejlepších hereček vás nezklame nejen v divadle
Kontroverznost Dagmar Bláhové je ve své podstatě paradoxní, jelikož nám příběhy intimního divadla přináší pouze příběhy o životě plném emocí. Její výstřednost spočívá v odvaze hrát nepříliš hratelné divadlo u nás.
Morávek režíroval mimo jiné inscenaci Divadla na Vinohradech Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!! Zdroj: dnv-praha.cz
4. Vladimír Morávek je i filmovým režisérem
Vystudoval obor činoherní režie na JAMU. Prošel mimo jiné pražským Národním divadlem, Národním divadlem Bratislava nebo pražským Divadlem na Vinohradech. Od roku 2005 je uměleckým šéfem brněnského divadla Husa na provázku.
Svým působením v Huse na provázku se snaží z divadla udělat prostor pro jedinečné a výstřední sny. Právě toto ztvárnění divadla jej vede k osobitému pojetí dramatu a kontroverznosti. Jeho krédem prý je: „Kdo do tebe kamenným divadlem, ty do něj alternativním.“.
Nepřehlédněte: S nejlepšími herci nikdy nešlápnete vedle
Jako filmový režisér je známý díky filmům Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště nebo Nuda v Brně, kterou kritici ocenili mimo jiné Českým lvem za nejlepší film roku 2003.
V Divadle na Vinohradech měla mít v květnu premiéru inscenace Amadeus v Morávkově režii, ale nastupující ředitel Tomáš Töpfer ji zrušil. Důvodem byl právě styl, který nezapadá do programové koncepce nového vedení divadla. Na Vinohradech ale režíroval muzikál Cyrano!! Cyrano!! Cyrano!! a v Klicperově divadle například inscenaci Světáci.
David Czesany, režisér a umělecký šéf Divadla Na zábradlí Zdroj: Divadlo Na zábradlí
3. David Czesany jako umělecký šéf
Czesany se divadlu začal věnovat v sedmnácti letech v amatérských souborech. Působil jako režisér a umělecký šéf pražského A studia Rubín, umělecký šéf Činoherního studia v Ústí nad Labem a nyní působí jako umělecký šéf pražského Divadla Na zábradlí. Režíroval mimo jiné Havlovu Asanaci, Domov můj týkající se situace bezdomovců a Českou válku o odbojové skupině. TOPZINE.cz se Davida Czesanyho zeptal:
Někteří diváci vás považují za kontroverzního a řadí vás k Pitínskému a Nebeskému. Máte s nimi společné nějaké režijní prvky?
Ještě jsem to nikde naštěstí neslyšel, protože mne to uvádí do rozpaků. Oba jsou starší než já a oba jsou pro mě léta nedostižně inspirativní. Zároveň si troufám říct, že oba vycházejí více z postmoderního vnímání divadla, takže jsou i jiní. Já nemám (a možná ani nechci mít) jejich obrovskou imaginaci. Jsem, myslím, věcnější.
Máte nějaký vytyčený cíl v divadelním světě, kterého jste zatím nedosáhl?
Já bych snad chtěl, aby divadlo bavilo mě a mé okolí, což také znamená, že se nechci opakovat a mělo by to být pro všechny alespoň trochu nové a tím pádem tvořivé. A zároveň chci, aby divadlo bylo angažované ve společenských procesech. To vše se děje se střídavými úspěchy.
Měl jste jako dítě nějaký svůj vzor?
Pepek námořník, popeláři, … Ne, nic důležitého.
Jak se vám líbila poslední Nebeského hra na scéně Divadla Na zábradlí?
Pravděpodobně se jedná o hru Egona Tobiáše Denně (Poníci slabosti), kterou Jan Nebeský režíroval. Ano, velice se mi líbila.
Co říkáte na inscenace hrané v současné době? Nechybí režisérům odvaha tvořit ojedinělá, kontroverznější díla?
Určitě se to nedá paušalizovat, ale v dotovaných divadlech (kromě výjimek typu Divadla Komedie nebo Národního divadla) bych čekal více odvahy dramaturgické i inscenační. Ale je to bohužel hlavně politická záležitost. Všechna tato divadla jsou pod tlakem zřizovatelů, kteří chtějí pouze plná hlediště, a tím pádem se více sází na jistotu.
Které režiséry považujete za kontroverzní? Myslím tím, že rozdělují svými režijními počiny veřejnost?
Možná někdo rozděluje tzv. divadelní veřejnost. Ale u nás se spíš na divadlo chodí, anebo ne. Místo diskuze o smyslu divadelního počinu. Když už se povede třeba udělat v Národním divadle Janu Nebeskému Krále Leara kontroverzním způsobem, je to určitě dobře. Kvalitu vnímání a diskuze to posune.
Jan Nebeský oplývá silným režisérským rukopisem Zdroj: Bohdan Holomíček, Divadlo Na zábradlí
2. Jan Nebeský a jeho neklasická klasika
Jan Nebeský studoval režii na DAMU a později na ní pedagogicky působil. Často spolupracuje s Egonem Tobiášem, který byl autorem jeho inscenací. V současné době můžete zhlédnout inscenaci Král Lear v Národním divadle nebo Denně v Divadle Na zábradlí.
Jeho režisérský rukopis představuje obrazotvornost, asociace, abstrakci, výstřednost nebo osobité výtvarné pojetí, zkrátka odlišnost od klasického pojetí dramatu. Neklasicky uchopuje klasické hry a dává jim kontroverzní odstín ve jménu zkratkovitosti, koláží nebo komentářů.
Jan Antonín Pitínský je diváky nenáviděný a kritiky milovaný Zdroj: Jan Karásek, Slovácké divadlo
1. Jan Antonín Pitínský se drží především české klasiky
Zdeněk Petržela, nejosobitější český režisér, se narodil v roce 1955 a dětství strávil v Luhačovicích. Z počátku mezi jeho oblíbené patřily zejména věci tradiční, časem se ale setkává s věcmi netradičními, zejména v Divadle Na provázku. Poté zcela propadl divadlu a započal éru amatérských divadel.
Čtěte také: Znáte nějaký vtip o divadle? Vybrali jsme 10 nejlepších
Ona omamná posedlost divadlem byla pro Pitínského vzrušující zejména v době režimu, kdy bylo zakazováno hrát. Na přelomu 80. a 90. let pořádá s Jiřím Kuběnou večery výběrové spřízněnosti. Šlo o projekt, na který byli zváni režiséři a společně trávili večery na pomezí divadelního, literárního, ale i výtvarného umění (hudební, filmové projekce).
J. A. Pitínský působí jako režisér například v pražském Národním divadle, kde se zaměřuje na českou klasiku třeba Babičku. V loňském roce režíroval Topolův Konec masopustu a osm let se hraje jeho zpracování Našich furiantů.
Na české hry se zaměřuje proto, že dal tiché slovo jednomu zapomenutému básníkovi, dále jej však váže úcta ke kořenům a hodnoty, které jsou dnes tak trochu mimo dění.
Pitínský často využívá metody asociativní montáže. Nebojí se použít ani deformaci jazyka, slang či dialektismy. Jeho kontroverznost spočívá právě v textových montážích, přesné jevištní gestikulaci, v rytmizaci nebo v zobrazení lidského nitra.
