Čeští autoři hry sami píší a uvádějí na divadelních prknech ve světové premiéře. Pojďme si představit české autorské divadelní hry. Nalákají nás na aktuálnost, svět bezdomovců, ale i lásku k domovu.
Zdroj: Studio DVA
Soukromý skandál (Studio DVA)
Inscenace Patrika Hartla vloni zahájila 8. ročník Metropolitního léta hereckých osobností. Hartl psal s cílem do hlavní role obsadit Kryštofa Hádka, a tak si Hádek v postavě mladého manažera zažil pořádný soukromý skandál.
Patrik Hartl (1976) se narodil v Olomouci. Rozhodl se pro studium FAMU a absolvoval v roce 2000 filmem Adam a Eva 2001. O dva roky později už v Branickém divadle režíroval divadelní hru Otevřené manželství s Karlem Rodenem a Janou Krausovou. Od roku 2005 nastoupil jako umělecký šéf do divadelní společnosti Studio DVA. V rámci festivalu Léta hereckých osobností napsal a zrežíroval hru Klára a Bára. Později se postavil opět za kameru a natočil první celovečerák Taková normální rodinka (2008).
Hra plná lásky v době finanční krize, upřímnosti, pravd a velkého skandálu je zcela aktuální. Světem se šíří pandemie, která může hrozit každému. A jak se projevuje? Nemocný ztrácí nad sebou kontrolu a prozrazuje své pravdy.
Ačkoliv se zdá téma vážné, nebojte se, zasmějete se. Nechybí ani patřičná grotesknost na pozadí příběhu mladého manažera Erika, který se utápí v dluzích. Pro kariéru obětuje hodně a rozhodne se svést starší paní šéfovou. Tuto postavu ztvárnila výborná herečka Eva Holubová, která sama říká, že se inscenace podobá komedii Woodyho Allena. Soukromý skandál se ale také dotýká mezilidských vztahů, hodnot a médií.
Mimo zmíněného Kryštofa Hádka a Evy Holubové v Soukromém skandálu uvidíte ještě Alexandra Hemalu v podobě televizního hlasatele a slovenského herce Maroše Kramára.
Zdroj: Michal Hladík, Divadlo v Celetné
Něžná je noc (Divadlo v Celetné)
Jde o scénický fragment románu Zločin a trest a povídky Něžná F. M. Dostojevského. Režisér Patrik Hartl opět psal roli herci na tělo. Tentokrát si vybral Martina Hofmanna, jehož tvář můžete znát z nekonečného seriálu Ulice.
Hofmann ztvární postavu Marmeladova a v první půlce je na jevišti zcela sám. Ve druhé mu sekunduje nemluvící Marika Šoposká. Hofmannův herecký výkon je expresivně nepřehnaný a přirozený. Jeho gesta dotváří postavu zábavného ožraly, který je směšný, ale zároveň z něj jde strach.
Marmeladov má ale lidi rád, avšak zastavárník z Něžné je jeho opakem a lidi nesnáší. Nabízí se nám tak svět protikladů, který diváky přitahuje a odpuzuje zároveň. Tyto dva protipóly jsou sondou do nitra lidské duše a dávají znamení, že první dojem hodných sousedů nemusí být vždy správný.
Zdroj: Jan Dvořák, Divadlo Na zábradlí
Česká válka (Divadlo Na zábradlí)
Českou válku napsal Miroslav Bambušek přímo pro Divadlo Na zábradlí. Odehrává se kolem roku 1948 a je věnována protikomunistickému třetímu odboji. Zpodobňuje reálné příběhy a skutečné lidi. Bambušek za ni byl nominován na Cenu Alfréda Radoka.
Setkáme se s aktivitami bratří Mašínů nebo odbojových organizací například Černého lva 777 a dalších. Názor na třetí odboj dodnes rozděluje českou společnost a Divadlo Na zábradlí upozornilo na některé nezodpovězené otázky.
Českou válku alternativního umělce Miroslava Bambuška režíroval kontroverzní David Czesany a v hereckém obsazení můžeme vidět Ladislava Hampla, Jiřího Ornesta, Igora Chmelu, Zdenu Hadrbolcovou a další. Hudbu vytvořil herec Roman Zach.
Zdroj: Igor Chmela, Divadlo Na zábradlí
Kde domov můj (Divadlo Na zábradlí)
Inscenaci napsal Jiří Pokorný opět pro Divadlo Na zábradlí. Jako hlavní postavy zvolil čtyři bezdomovce, tři muže a ženu. Jeden z nich vykrade pumpu a ostatní vytáhne ze studené temné hrobky do luxusního hotelu. Poté, co peníze dojdou, se ale opět vrací zpět do hrobky.
Jiří Pokorný (1967) je divadelní režisér, dramatik a rodák z Kroměříže. Vystudoval režii na DAMU a prošel třeba scénou Činoherního studia v Ústí, brněnského HaDivadla a pražského Národního divadla. Do roku 2006 byl součástí uměleckého vedení Divadla Na zábradlí. Dvakrát získal Cenu Alfréda Radoka za nejlepší českou původní hru.
Kde domov můj se snaží poodkrýt sociální problém moderní doby. Nelibě páchnoucí bezdomovce ukazuje jako neschopné zařadit se zpět do společnosti, a to i za podmínek, že získají množství peněz. V hlavních rolích uvidíte Jiřího Ornesta, Zdenu Hadrbolcovou, Pavla Lišku a Leoše Nohu.
Zdroj: Jan Dvořák, Divadlo Na zábradlí
Kolonie (Divadlo Na zábradlí)
Lucie Ferenzová si v Divadle Na zábradlí hraje s otázkou paměti, zapomnění a několika úhly vyprávění. Do kontrastu staví rovinu rabování a zážitkovou rovinu dětí prostřednictvím jedné rodiny. Ferenzová připomíná koloniální otázku a zdůrazňuje boj o domov.
Lucie Ferenzová (1981) se inspiruje například texty Ivana Diviše nebo Ladislava Klímy v projektech site-specific (inscenace přizpůsobené prostředí). Od roku 2001 spolupracuje s Multiprostorem Louny. Dramaturgicky zpracovala např. inscenace On není jako on (2006), Komplic (2008), Lvíče. Režijně pak Hráčský instinkt (2007) nebo Moje ceny (2009).
Hlavní postavou je zmiňovaná rodina, která jako jediná má v Buďánkách střechu. Spojení revue s živou hudbou a s dokumentací materiálů nám připomíná předrevoluční boje za záchranu.
