Filmový festival ve Varech je už za námi a nabídl nespočet kvalitních snímků i dalšího vyžití. Je těžké z toho všeho vybrat deset nejlepších věcí, zvlášť když každému sedne něco jiného. Přečtěte si, co nejvíce zaujalo nás.
Každý si užívá Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary po svém. Někdo denně navštíví pět filmů a lituje, že se mu nepodařilo vystát frontu i na ten šestý. Jiní raději zhlédnou jeden film se slavnou hvězdou a zbytek dne prochodí po kolonádě. Věcí, které zaujmou, se tu dá najít nespočet. Autorka článku vybrala deset, které nejvíce nadchly ji, a sakra by litovala, kdyby je propásla.
1. Uvedení filmu Sezóna zabíjení Johnem Travoltou
John Travolta na festivalu převzal Křišťálový glóbus za přínos světové kinematografii, ovšem doprovázel zde nijak extra kvalitní snímek Sezóna zabíjení. S Robertem De Nirem tady pobíhá po lese, mluví legračním přízvukem a tu bizarní digitální smršť režíruje Mark Steven Johnson (režisér Ghost Ridera nebo Daredevila). Na festivalu by však byla velká škoda snímek vynechat, protože ho uvedl sám Travolta. Skromně přišel k mikrofonu, když utekl uvaděči Marku Ebenovi, popřál hezké podívání a zase nenápadně odešel. Pokud má někdo právo považovat se za hvězdu, je to právě on.
2. Film Ain’t Them Bodies Saints
Tento snímek amerického režiséra s mrožím knírem, Davida Loweryho, bychom mohli postavit do opozice ke zmíněné Sezóně zabíjení. Sice nepřekypuje akcí a zápletka může někomu přijít banální, ale skvěle vystihuje atmosféru Texasu. Casey Affleck zde utíká z vězení, aby se dostal ke své lásce jménem Rooney Mara – o nic víc vlastně nejde. Ale kamera, hudba, herecké výkony a do toho všeho gradace zaručují alespoň pro mne vrchol festivalu, co se týče nových snímků.
3. Dát si aspoň jednu oplatku a ochutnat prameny
Mezi všemi těmi filmy je potřeba dát si také na chvíli pauzu. A když už jste ve slavném lázeňském městě, byla by chyba neochutnat aspoň jeden z jeho pramenů. Nemusí vám chutnat (nechutnají snad ve skutečnosti nikomu), ale léčí a vzbuzují správnou karlovarskou atmosféru. Do toho si můžete dát oplatku u hlavního vřídla, která obsahuje právě vřídelní vodu, a projít se po kolonádě od Thermalu až k Puppu.
4. Narazit na celebritu
Když už se budete procházet po té kolonádě, můžete narazit na nějakého herce nebo režiséra. O okukování hvězd sice filmový festival není, ale když na ně náhodou narazíte, jak se procházejí s oplatkou v ruce, minimálně úsměv to vyloudí. Letos to pro autorku článku byl skladatel Ondřej Soukup, který v okolí Puppu vypadal notně ztraceně, nemá ovšem na režiséra Kim Ki-duka, jenž předloni překvapil batůžkem na zádech a spokojeným výrazem pří východu z projekce.
5. Vidět jeden z filmů s Tonim Servillem
Výborný italský herec Toni Servillo měl na tomto ročníku karlovarského festivalu hned dva filmy a je téměř povinností zhlédnout alespoň jeden z nich. Velká nádhera je spíše pro milovníky atmosférických snímků s krásným vizuálem a rozvláčným dějem. Ať žije svoboda láká na politické intriky a břitký humor. Tak jako tak si divák vybere.
6. Master Class s Oliverem Stonem
O Oliveru Stoneovi putovalo během festivalu několik (někdy lživých) legend. Například že je nepříjemný a tak trochu bolševik, co připomíná Husáka. Co se týče samotného Master Classu, nelze si snad na nic stěžovat. Stone omezil svoje dlouhé monology a ochotně odpovídal fanouškům například na otázky týkající se točení reklam nebo spolupráce s různými hudebními skladateli. Pokud jste chtěli poznat Stonea naživo a ne prostřednictvím článků, toto byla nejlepší možnost.
Oliver Stone například popisoval svůj vztah k reklamě. Zdroj: kviff.com
7. Vidět alespoň jeden dokument
Tento rok se snad ještě více než jindy ve Varech potvrdilo pravidlo, že když máte za sebou spoustu snímků, které vás nezaujaly, pomohou dokumenty. Pro milovníky Slavoje Žižeka zde dávali Perverzního průvodce ideologií, Ve špatný čas na špatném místě přineslo jiný pohled na tragédii způsobenou Andersem Breivikem. Nesmí se však zapomínat ani na české dokumenty, například Otázky pana Lásky o schizofrenikovi, se kterým byste hned zašli na pivo.
8. Vidět alespoň jeden český film
I když se to na festivalu hemžilo cizími filmy, není od věci se podívat i na něco z české produkce. Nově zde byly uvedeny například Líbánky Jana Hřebejka, jenž si za ně trochu nepochopitelně odnesl ocenění pro nejlepšího režiséra, nebo Revival Alice Nellis. Kdo nestihl dříve v kinech, mohl si doplnit snímek Bez doteku režiséra Matěje Chlupáčka nebo výrazně povedenější Hřebejkův snímek Odpad město smrt. Nejvíce ale zabodovalo staré drama Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci, které sklidilo snad největší potlesk.
9. Posedět s přáteli v hospodě/kavárně
Rozjímat nad zhlédnutými filmy má své kouzlo, ale často vás může ještě více obohatit diskuze s přáteli. V době festivalu není pivo ve Varech zrovna levné, a navíc leckde narazíte pouze na Lobkowitze (samozřejmě je partnerem festivalu), ale alespoň jednou se takové posezení vyplatí. Z prochozených podniků můžeme doporučit kavárny u kin Čas a Drahomíra, sushi bar nad zmíněným Časem a venkovní bagetárnu Bageterie Boulevard, kde vám mimochodem prodají výborný cheesecake a silné espresso, které je na festivalu tak často nezbytné.
10. Film Zjizvená tvář
Jako pomyslný vrchol festivalu se, alespoň mně, jeví snímek Zjizvená tvář. Jistě, jde o poměrně starý film a na festivalu by více potěšilo, kdyby si divák odnášel podobné nadšení z nějaké novinky, ale bohužel. Už samotný úvod byl zážitkem, když na jeviště předstoupil scenárista Oliver Stone a jeden z herců F. Murray Abraham. Oba navíc působili dojmem, že před chvílí ochutnali český tekutý chléb. Samotný film netřeba představovat, především pro milovníky gangsterek je jeho znalost povinností.
Al Pacino na svém hereckém vrcholu. Zdroj: Universal Pictures
Určitě se v programu našel ještě nějaký film, který už prostě nešlo stihnout vidět, ale místo v seznamu by si zasloužil. Nebo jiná akce. Chválu si údajně zasloužila dokumentární série Nevyřčené dějiny Spojených států, cenu diváků získal Revival a nebyl čas ochutnat argentinský burger ve stánku Jamesona.
Podělte se v diskuzi pod článkem o vaši TOP 10.