Do kin zamířil nový český film Všiváci. Příběh o rozepři dvou bratrů jako prvotina režiséra Romana Kašparovského slibuje mnoho. Přispívá k tomu i to, že film doprovází několik zajímavostí, jako je natáčení v Afghánistánu nebo jeho špičkové obsazení.
Úsměv na tváři a Kofola v ruce
Dva bratry úspěšného neurochirurga Mikiho a vojáka Rickyho topícího se v dluzích spojují dvě věci – láska ke stejné ženě a nenávist. Takhle idea, která ožila ve filmu Všiváci, popadla režiséra Romana Kašparovského už před deseti lety.
„Mám k tomu filmu hluboký vztah, celou tvorbu včetně scénáře, castingu a následného natáčení filmu jsem si nesmírně užíval. Tento film je můj splněný sen,“ řekl režisér.
Na zmínku o splněném snu režiséra reagoval také Jiří Langmajer: „Měl při natáčení pořád úsměv na tváři a Kofolu v ruce,“ glosoval herec. Kašparovský při tom ale nebyl jediný, koho natáčení zasáhlo. Pro Langmajera coby neurochirurga se také jednalo o emocionální věc.
„Kromě toho, že jsem seděl na křesle lékaře, který je světová kapacita v operacích mozku, jsem také ob jeden sál před dvěma lety ležel s těžkým úrazem páteře a tým pana profesora mě v té samé nemocnici dával dohromady. Takže to pro mě bylo spojením práce a osobního života. To pro mě byl velmi silný moment,“ řekl Langmajer.
Strach o život
Štáb se během natáčení musel vydat také na dva týdny do Afghánistánu, kde vznikly scény z tamní mise českých vojáků. Je známá věc, že se nejedná o nejbezpečnější zemi, tvůrci ale i přesto nečekali, jakému nebezpečí budou ve skutečnosti vysazeni.
„V Afghánistánu jsme museli neustále dávat pozor na takzvaný incoming, což je signál, kdy radar zachytí raketu, která do dvou až tří vteřin dopadne. Na tento zvuk si potom člověk musí naladit ucho, a jakmile ji uslyší plácnout sebou co nejrychleji na zem. Když jsem ten zvuk zase slyšel na premiéře, naskákala mi husí kůže,“ řekl Ondřej Malý.
Na základně vojáků v provincii Lógar, kde natáčení probíhalo, byla řada vojáků, kteří se snažili filmařům pomoct. „Česká armáda nám vyšla velice vstříc, když nám dovolila na základně natáčet. Každý den byl na hranici života a smrti, stejně jako to tam mají ti vojáci, jenže oni jsou tam půl roku nebo rok. Musím říct, že ve chvíli, kdy vám přijde první incoming, je to veliký zážitek, ale když vám přijde třetí za den, tak začnete uvažovat nad svými hodnotami,“ vzpomínal na Afghánistán režisér Kašparovský.
Mádl jako duševně chorý
Jednu z nejtěžších rolí ve filmu ztvárnil Jiří Mádl jako postižený mladík. Přípravu na svou postavu nenechal náhodě a jezdil pozorovat pracující do chráněných dílen.
„V ústavu jsem poznal několik stupňů postižení. Někoho postihne více to, jak mluví, jiného zase, jak se hýbe nebo přemýšlí. Já jsem si to vyzobal tak, abych odehrál to, co po mně ten scénář chtěl. Nejprve jsem je pozoroval, postupně jsem si potom vše cvičil před zrcadlem,“ řekl herec.
Drama s prvky komedie, které česká kina hrají od 19. června. Pojednává o složitém životě dvou bratrů, kteří se v mládí rozhádali a po dvaceti letech k sobě znovu nalézají cestu.
