2 fotky 
Vladivojna La Chia nedávno ohlásila, že se vydává cestou sólové kariéry. O důvodu jejího rozhodnutí si se zpěvačkou popovídal Martin Peška, který se jí také zeptal na její vystoupení před Marilynem Mansonem či Scorpions.
Zdroj: archív Pavla Eichlera
Proč ses dala na sólovou dráhu?
Protože přišel ten správný čas.
Na svém hudebním materiálu pracuji asi od roku 2005, ale nijak jsem na vydání sólové desky nespěchala. Nechtěla jsem tříštit energii Banany, a navíc jsem svou muziku také chtěla nechat nějaký čas uzrát. Na své hudbě jsem však pracovala vedle vystupování a nahrávání s kapelou Banana v podstatě pořád.
Co to pro tebe konkrétně nyní představuje? Čeho bys sama chtěla dosáhnout?
Cítím se být nezávislá, protože vše držím pevně ve svých rukou, nicméně práci v týmu mám moc ráda. Živé zkoušení s kapelou mi chybí. Chci, ať si má deska najde své posluchače, které udělá šťastnými stejně jako mě. Můj cíl je mít svobodu v tvorbě a každý rok připravit rozmanité album, se kterým budu moci živě vystupovat.
Krátce po třetí vydané desce s kapelou jsi prozradila, že máš doma připravený další materiál. Najdeme na nové desce některé písničky, které jsi tou dobou uschovala do šuplíku?
Vedle tvorby se skupinou Banana jsem vždycky tvořila své skladby. Některé jsou z roku 2006 a některé kompletně nové. Například Tajemství Lotopu je skladba, ke které jsem měla melodickou linku a text připravený už dávno. Původně na desce být vůbec neměla, protože jsem nebyla spokojená s podkladem. Ale předposlední den nahrávání jsme s Alešem ještě chvíli brnkali na kytary, a on najedou začal hrát motiv, který mě okamžitě strhnul. Rozhodla jsem se tedy Tajemství Lotopu ještě na tohle album zařadit a nakonec z ní vzešel dokonce první singl a také název alba. To jsou přesně věci, které miluji. Nečekaná příjemná překvapení a lidi, kteří jsou schopní je v okamžiku realizovat.
Ještě na začátku roku 2008 jsi tvrdila, že pracuješ na nové desce s Bananou. Vyvine se tato aktivita někam dál?
Ano, máme materiál, zhruba osm věcí, které jsme připravovali na další album. Problém však byl v tom, že kytarista s basistou žijí v Ostravě a já a bubeník v Praze, takže naše zkoušení bylo spíše sporadické, což je pro rockovou kapelu, která ke svému sdělení potřebuje živý feeling, vražedné. Je to škoda, protože ty písně mi přišly a pořád přijdou skvělé. Banana je moje srdeční záležitost a na všechny desky i koncerty jsem moc pyšná, ale z organizačního hlediska je to trochu průser. Každý člen Banana se v součastnosti věnuje muzice, ale na jiném písku. Kytarista také připravuje svou sólovou desku a basista zase hraje s kapelou Evolution Dejavu.
Jak budou probíhat tvé koncerty nyní? Jak se změní?
Živě už jsme tohle album párkrát hráli. V koncertní sestavě mám čelistku, tanečnici – back vokalistku, kytaristu a na větší akce také perkusistu a keyboardistu. Vše doprovází smíchaný elektronický podklad a videoprojekce. Vizuální stránka je pro mne velmi důležitá a celkový koncertní koncept je hodně osobní stejně jako písně.
Čeho si doposud ceníš nejvíc?
Toho, že je mír a také toho, že miluji a jsem milována.
Jak vzpomínáš na své předskakování Marylinu Mansonovi nebo Scorpions?
Na to vzpomínám s nadšením, hlavně na předskakování před Mansonem, protože se nám vystoupení, myslím si, velmi povedlo a po našem setu nám v zákulisí tleskali i členové Mansonova týmu s tím, že jsme zatím nejlepší kapela co jim v Evropě přeskakovala. A to člověka opravdu moc potěší.
S kým by sis chtěla zahrát nebo zajamovat?
Můj sen je zazpívat si s Davidem Bowiem a protože improvizaci zbožňuji, každý dobrý muzikant, který rád improvizuje a tvoří, je vítán. U nás bych si chtěla zajamovat třeba se Zdeňkem Bínou nebo Gipsym – a s tím se mi to vlastně jednou málem povedlo. Na after party po předávání cen Anděl v Ostravě jsme na Stodolní ulici v klubu Templ vtrhli na podium, že si zajamujeme s kapelou od bubeníka Yes, která tam měla vystoupení, protože to chtělo trošku nějaké vzrušení. Vzala jsem jednomu z muzikantů mikrofon a začala rapovat, Gipsy se už také rozdýchával, ale kapela to nějak nepochopila a vyhodila nás z podia a ještě na nás ukazovala sprosťárny. Přitom to začalo být konečně trošku zábavné. Ne každý je improvizaci otevřený i Amit Chatterjee na mě poprvé, když jsem mu vtrhla na jeviště koukal jako na zjevení, ale ničeho se nevylekal, a tak jsme spolu mohli prožít velmi originální a expresivní první seznámení.
Vycestovala jsi před časem kvůli hudbě i do USA. Co sis přivezla zpět do Česka?
Poznání, že to co dělám, je výjimečné a také několik lekcí na bicí. Něco přes měsíc jsem tam totiž skoro každý den hrála s kapelou, kterou jsem pojmenovala „Ass and Nose“, na bubny v pronajaté zkušebně. Udělali jsme asi 5 pathetic-punkových písniček
Prý věříš v posmrtné životy…
No, spíš na reinkarnaci. To ale asi nikoho nemůže překvapit (smích).
