2 fotky 
Vítězslav Hálek bývá ve středoškolských osnovách představován jako bytost, v jejímž stínu zanikal talent Nerudův. To v nás zanechává nesympatie, v lepším případě lhostejnost k tomuto autorovi. Co je špatného na tom, že Hálek nazíral na svět optimisticky a ideál hledal v člověku?
Podobizna Hálka od Jana Vilímka, Zdroj: wikimedia.org
Vítězslav Hálek, vlastním jménem Vincenc, se narodil 5. dubna 1835. Dětství prožil v obci Dolínek na Mělnicku. Na akademickém gymnáziu, které navštěvoval od roku 1847, se poprvé nadechl vlasteneckého ovzduší. V této době vznikají jeho první dílka, jedná se o ohlasovou vlasteneckou epiku elegicky laděnou, kterou publikuje ve studentském časopise pod pseudonymy.
Po gymnáziu studoval filosofickou fakultu, studia však po třech letech zanechal. Jako soukromý učitel se seznámil se svou budoucí ženou Dorotkou Horáčkovou, inspirátorkou jeho Večerních písní a rovněž jeho budoucí manželkou. Tímto sňatkem Hálek získává hmotné zabezpečení i společenské postavení, za což je později obviňován.
Umělecká beseda, Národní listy i almanach
Hálek se podílel na přípravě almanachu Máj (1858), jehož další tři ročníky redigoval sám. V Národních listech měl na starosti literární a divadelní rubriku a fejeton. Ve svých kritických statích se pokoušel přiblížit umění potřebám soudobého života i principům realistického programu. Organizoval mnohé další kulturní spolky a akce, mezi nimi i dění v Umělecké besedě. Stál také u zrodu několika dobových časopisů.
Almanach Máj – literární sborník sestavený Janem Nerudou a Vítězslavem Hálkem, který byl vydán 1. května 1858 v Praze. Redaktorem se stal Josef Barák, dále do něj přispěla Karolína Světlá, Adolf Heyduk, Josef Václav Frič, Karel Jaromír Erben a další. Generace spisovatelů se přihlásila k odkazu Karla Hynka Máchy jako národního básníka, který se stal symbolem boje proti konvencím.
Hálek byl kromě své činnosti spisovatelské také cestovatelem. Putoval přes Itálii až do Maďarska. Zážitky z cest zpracoval v několika svých cestopisech a odrážejí se i v jeho básnické tvorbě. Zemřel v Praze v nedožitých devětatřiceti letech na zánět plic.
Jarní příroda a krása milostné poezie
Věhlasu dosáhl již svou první lyrickou sbírkou Večerní písně, v níž opěvuje na pozadí jarní přírody, lásku, harmonické lidské vztahy i vznešený úděl básníka. Ještě většího úspěchu dosáhla Hálkova sbírka V přírodě, vydaná na sklonku básníkova života. Sbírka přináší poselství o očistné funkci přírody, lásky a poezie.
Ve stopách Máchova Máje pokračovaly Hálkovy veršované povídky byronského typu psané koncem padesátých let (Alfréd, Krásná Lejla, Mejrima a Husejn). Ve skladbách z let šedesátých (Goar, Černý prapor, Dědicové Bílé hory) se Hálek inspiroval politickými ideály. Přepjatými gesty vyjadřoval potřeby národního zápasu a kritizoval pasivitu romantických hrdinů.
Jan Neruda, Hálkův přítel a souputník
Většího ohlasu však dosáhla jeho posmrtně vydaná sbírka drobných epických skladeb Pohádky z naší vesnice, jež vychází z podnětu lidové slovesnosti. V tomto díle vystavuje soudobou vesnici kritickému pohledu.
Hálek prozaik
Na kořenech důvěrné znalosti české vesnice vyrůstala i řada jeho próz, nejvýznamnější z nich vznikají v letech sedmdesátých. Tyto povídky už zachycují život ve větší šíři a určitosti, jsou stavěny na dvou protikladných formách způsobu života (Na statku a v chaloupce, Na vejminku, Pod dutým stromem).
Přilítlo jaro z daleka,
a všude plno touhy,
vše tlačilo se k slunci ven,
že snilo sen tak dlouhý.(ze sbírky Večerní písně)
Hálek je také tvůrcem dramat na shakespearovské motivy. Z jeho cestopisné a fejetonistické tvorby vzbudily největší ohlas Epištoly k našemu studentstvu, apelující na vlastenecké cítění mladé generace. Hálkovo dílo bylo překládáno i zhudebněno (Smetana, Dvořák).
Konec téměř bezvýhradného přijímání Hálkova odkazu přinesla Macharova kritika k dvacátému výročí autorovy smrti (1894), záporně se stavící k Hálkovu dílu a zároveň vyzdvihující dosud opomíjeného Nerudu. Polemika podnícená tímto vystoupením se stala součástí generačních literárních sporů a zaclonila tak přímý pohled na Hálkovo dílo.
Zdroj: Forst, Vladimír a kol.: Lexikon české literatury. Praha: Academia 1985.
