4 fotky 
Vila Tugendhat je místo bohaté nejen pro vznešené materíály interéru, ale i svou historii. Před jeden a půl rokem se pro veřejnost uzavřela z důvodu rozsáhlé rekonstrukce, v průběhu níž došlo k mnoha nálezům. Jedním z nich je i znovuobjevení části původní makasarové stěny v menze brněnské právnické fakulty.
Takto Vilu Tugendhat v nejbližších dnech neuvidíte, okolo domu je umístěno lešení Zdroj: youtube.com
Vila Tugendhat zajisté patří k nejznámějším stavbám nejen v Brně, ale i celé České republice. Postavit si ji nechali Fritz Tugendhat (1895 – 1958) a jeho manželka Greta (1903 – 1970), rozená Löw-Beerová. Oba měli své kořeny v židovských německých rodinách obchodníků a průmyslníků, které už po dlouhá léta sídlily v Čechách. Sami podniky neměli, avšak spoluvlastnili brněnské vlnařské továrny. Ještě před svatbou se rozhodli usídlit v Brně a požádali německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe (1886 – 1969) o navržení rodinného sídla. Mies byl při spatření pozemku v rezidenční čtvrti Černá pole v září roku 1928 nadšen a zakázku přijal. Gretina představa o jednoduchém, moderním domě s prostorným interiérem se mohla stát skutečností.
Ludwig Mies van der Rohe, vlastním jménem Maria Ludwig Michael Mies, se narodil v Cáchách jako syn kameníka. Toto řemeslo studoval do roku 1905, kdy odešel do Berlína. Tady pracoval pro architekta Bruno Paula. V letech 1930 – 1933 působil po Walteru Gropiovi, jako poslední ředitel Bauhausu. Poslední, protože poté byla tato výtvarná škola z politických důvodů rozpuštěna. V roce 1938 Mies odcestoval do USA, kde uskutečňoval projekty výškových obytných budov a o šest let později zde získal americké občanství.
Vnitřní vybavení navrhl Ludwig Mies van der Rohe se svými spolupracovníky
Stavba domu začala v létě roku 1929, přestože povolení obdrželi Tugendhatovi až v říjnu. Mies práci svěřil stavební firmě Mořice a Artura Eislerových. Po roce a pár měsících se mohla rodina nastěhovat do nového sídla, zcela unikátní Vily Tugendhat. Třípodlažní dům byl netradičně umístěn ve svahu, a proto hlavní vchod vedl z posledního patra, kde měl každý z manželů pracovnu. Po spirálovitě točených schodech scházeli obyvatelé do hlavní části vily. Vzdušný prostor, dělený pouze pár příčkami, plnil funkci jídelny, obývacího pokoje, knihovny a nacházela se zde také zimní zahrada. Přízemí sloužilo jako technické zázemí. Rodina se třemi dětmi, včetně Hany z Grétina prvního manželství, zde však bydlela jen do května 1938, toho času před hrozbou začínající války emigrovali do Švýcarska a o tři roky později odcestovali do Venezuely.
Smutný osud domu
Dům v Brně zabavilo v říjnu 1939 Gestapo a tři roky nato byla majitelem Německá říše. Během války bylo stavení velmi poškozeno, zprvu šlo o necitelný stavební zásah a následovalo zdevastovaní jezdeckým oddílem, jenž si bez všeho ostychu ve svého času luxusním sídle ustájil koně. Od léta roku 1945 po dobu pěti let Vila Tugendhat plnila funkci taneční školy. Poté až do sedmdesátých let zde bylo rehabilitační středisko. Není divu, že když po dvaceti devíti letech Greta, částečně nejspíš na popud architekta Františka Kalivody, opět navštívila svůj někdejší domov, byla velmi překvapena. Dokonce pochybovala, že stavba může být ještě oceňována jako umělecký skvost. Naplánovány byly opravy, avšak tehdejší vláda celou situaci umlčela a snahy skončily s úmrtím hlavních iniciátorů.
Jedním ze symbolů vily byla tato zaoblená makasarová stěna, jež byla po druhé světové válce považována za ztracenou
Obnovy se tak vila dočkala až v letech 1981 – 1985. Dům měl mít reprezentační funkci a možnost, že by byl přístupný veřejnosti, byla zamítnuta. Opravy byly prý na tehdejší dobu provedeny velmi dobře, bylo tak řečeno na základě restaurátorských a jiných průzkumů v letech 2001 – 2005, přesto měl dům původní podobu jen docela. Mnoho materiálů nebylo snadno k dostání, a tak nová zaoblená makasarová příčka, která byla umístěna u jídelny, byla zčásti nahrazena soklem, protože nedosahovala výšky té původní. Ucelené skleněné plochy zase pro změnu vystřídaly spárované tabule a jediné původní okno bylo taktéž vyměněno, aby byl vzhled budovy jednotný.
Od roku 1994 spravuje památku Muzeum města Brna a o sedm let později byla zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Brněnské muzeum otevřelo prostory budovy veřejnosti a zřídilo zde roku 2005 Studijní a dokumentační centrum (SDC-VT). V lednu roku 2010 památka své dveře uzavřela a od té doby zde probíhá rozsáhlá rekonstrukce, která je bezesporu tou největší, jakou vila prodělala. Prakticky byla zahájena až o měsíc později, kdy na ní mohla začít firma Unistav a.s. se stavbyvedoucím Ing. Michalem Maláskem pracovat. Odstraněny byly nepůvodní materiály, vybavení a podlahové krytiny. Objevena tak byla například původní podlaha, takzvaný Sorelův cement.
Ztracená stěna z vily se našla v menze
Za unikátní nález z poslední doby je považována stěna z exotického dřeva, která 70 let sloužila jako obložení v menze brněnské právnické fakulty. Tajemství odhalil historik umění Miroslav Ambroz, díky deníku německého vojáka z druhé světové války. Důvod, proč se na tuto skutečnost dlouho nepřišlo, je prostý. Zatímco na půlkruhové stěně ve vile kresba dřeva směřovala vertikálně, ve fakultní jídelně byly rozřezané panely upevněny na zeď s kresbou dřeva ve vodorovné poloze. Pro ty, kdo se těší, že u luxusního obkladu poobědvají, mám však smutnou zprávu: restaurátoři ho již sejmuli a pracují na navrácení jeho původní podoby.
Rekostrukce Vily Tugendhat má co možná nejlépe obnovit její vzhled, zachovat jeji podstatu a současně zajistit její uchování do budoucna. První návštěvníci sem budou moci opět vkročit při slavnostním otevření 24.ledna 2012. A na co se můžou těšit? Kromě obnovené vily, jejíž interiér bude doplněn i některými nově získanými kusy původního nábytku, se vila chystá poskytovat nové služby, a tak si zde budete moci například zakoupit odbornou literaturu nebo se vydat po nové návštěvnické trase.
