2 fotky 
Neumí akordy, přesto si hudbu i texty písní od svých osmnácti let skládá sama. Je upřímná, hudba je pro ni odrazem osobní individuality. Říká, že nestojí o umělou líbivost, posluchače prý dokáže zaujmout i bez ní. Pravidelně hrává na Sázavafestu a někdy také společně s nadějnou kapelou Bek Ofis. Její melancholicky laděné protestsongy vyprávějí o severské sambě uvnitř duše.
Veronika Padilla, Zdroj: Archiv
Sama s kytarou. Akustické koncerty Veroniky Padilly jsou nevšedním zážitkem. Zpěvačka, která se sama doprovází na kytaru, má před publikem ztíženou pozici už právě proto, že na festivalovém pódiu vypadá mezi záplavou kapel poněkud nepatřičně, tak trochu jako zapomenutý solitér. Z Veroniky ale sálá nezaměnitelná osobitost, která tento handicap dokáže jako mávnutím proutku odsunout do pozadí. Chytlavé melodie, příjemná barva hlasu a texty, které jsou o něčem. Takto by se několika slovy daly popsat koncerty této temperamentní seveřanky. Zaposloucháte-li se do jejího hlasu, pochopíte, že zpívá o skutečných problémech, emocích a smutcích, které zná každý z nás.
„Většina mých písní má nějaký děj a příběh. Třeba Color je o lidech s tmavou barvou pleti, žijících jako přistěhovalci v cizí zemi. Zpívám v ní o tom, jak může být těžké sžít se s realitou nové společnosti a neřešit, že člověk vypadá jinak. Všichni máme právo na takový život, jaký si zvolíme, bez ohledu na barvu pleti, očí a vlasů. Je důležité nemít strach a jít za svým cílem. Protože všichni v sobě nosíme obavy, ať už jsme černí nebo bílí,“ říká Veronika. Její písně prý často vycházejí z osobních zkušeností, jsou o tom, co sama prožila ona nebo lidé kolem ní.
Skládat vlastní hudbu začala, protože byla samotářka a chtěla si stvořit svět sama pro sebe, bez zbytečných myšlenek. Nikdy si nemyslela, že ji jednou bude hrát lidem na koncertech. Nejčastěji poslouchá latinskoamerické melodie, salsu, flamengo, ale ráda má jakoukoliv hudbu s energií. Zpívá jenom v angličtině, i když se jí čeština líbí, není pro ni prý snadné, vyjádřit jejím prostřednictvím přesně to, co si myslí a co cítí. V neposlední řadě má pořád ještě potíže s výslovností.
V současné době pracuje Veronika Padilla na svém debutu. „Momentálně hledám nějaké vhodné aranže, aby se v něm mé písně neutopily a neztratily svůj půvab. Je to těžké. Změnila jsem manažera. Motalo se kolem mě několik lidí, kteří mé hudbě chtěli dát jiný náboj a směr, než jaký je pro mě přijatelný. Cpali mi například do nahrávek ufounské zvuky a na koncert mi koupili boty za pět tisíc s podpatkem vyšším než Eiffelovka. Tohle já ale dělat nechci. Stojím o syrovost a opravdovou realitu. Lidé podle mě nepotřebují na všem vidět blyštící se diamanty. Vyumělkovanosti je kolem nás až přespříliš. Já chci být na zemi a vědět, že po ní můžu chodit bosá, když to budu potřebovat,“ tvrdí talentovaná zpěvačka, která netouží po slávě za každou cenu.
