5 fotek 
Vánoční koleda Charlese Dickense vypráví o obchodníkovi Ebenezeru Skružovi, starém lakotném mrzoutovi. Dokáže se muž, jenž tolik miluje peníze, alespoň trochu změnit? Nebo zůstane navždy tím samým nenáviděným člověkem?
Vánoční koledu z anglického originálu A Christmas Carol přeložil Jan Váňa. V tomto krátkém příběhu dokázal Dickens zachytit život lakotného starce, který se změní z mrzouta v dobrosrdečného člověka. Je i dnešní člověk schopný takovéto zásadní životní změny, anebo se nechává unášet davem?
Charles Dickens je považován za jednoho z největších romanopisců devatenáctého století. Jeho tvorba byla ovlivněna dvěma životními skutečnostmi. Zažil šikanu a týrání ve škole a jako dítě byl spolu s otcem ve vězení pro dlužníky. K jeho nejznámějším dílům patří David Copperfield, Oliver Twist, Malá Dorritka či humoristický román Kronika Pickwickova klubu.
Vánoční koleda Charlese Dickense vypráví příběh obchodníka Ebenezera Skruže a začíná právě na Štědrý den, kdy se Ebenezerovi zjeví po sedmi letech jeho zemřelý společník Jakub Marley. Varuje jej, aby napravil své chování, protože ví, jak Skruž prahne po penězích a škudlí, kde se dá.
Skruž s duchem minulých Vánoc.
Dokonce ani o Vánocích nedokáže svou lakotu přetnout a neumí být laskavý či štědrý, ba dokonce ani veselý. Jakub tajemným hlasem vyzradí, že se mu zjeví tři duchové, kteří mu napomohou stát se lepším člověkem, tedy pokud on sám bude chtít.
Tři duchové
První duch, duch minulých Vánoc, provází pana Skruže do minulosti, do jeho dětství a mládí. Ač je to k nevíře, se Skružem to vnitřně velmi pohne. Druhý duch, duch letošních Vánoc, se mu zjeví v tu samou dobu jako duch předchozí. V jeho pokoji nastane neobyčejná proměna.
Skruž a duch letošních Vánoc.
Ze stěn a stropů visí zelené větvičky, lesklé listy cesmíny s červenými bobulemi, lístky jmelí a břečťanu se odráží od světla a v krbu plápolá oheň, jaký Skruž nikdy neviděl. Na zemi jsou vyrovnány hromady krocanů, pečených hus, selat, klobás, ale i červená jablíčka, šťavnaté pomeranče či veliké koláče a punč.
Tento duch zavede Skruže nejprve na ranní ulici do krámku, v němž nakupují veselící se lidé jídlo k štědrovečerní večeři. Poté zamíří k domovu Boba Škrábka, Skružova písaře, jehož ožebračuje. A nakonec mu ukazuje život rodiny bez domova choulící se kolem otevřeného ohně. Uvědomí si Skruž, jak svého pomocníka okrádá?
Zachrání Skruže vize budoucnosti?
Poslední ze tří duchů, duch příštích Vánoc, kterého se Skruž bojí víc než strašné příšery, neboť z černé tmy na něj zírají pouze dvě veliké duchovy oči, zjeví starému mrzoutovi budoucnost. Ocitnou se na burze mezi obchodníky a všude se mluví o lakomcově smrti. Lidé z toho však mají radost.
Ve chvíli, kdy jej duch zavede před vlastní hrob, si Skruž vše uvědomí, klekne si na kolena a prosí jako nikdy v životě, že se změní. A skutečně. Z Ebenezera Skruže je jiný člověk, člověk, který by se pro druhého rozdal. Svému písaři zvýší plat a Vánoce slaví tak, jakoby ztělesňoval ducha Vánoc.
Tak Skruž splnil všechno, co slíbil, a ještě něco navíc. Byl malému Timíčkovi, který nezemřel, druhým otcem. Stal se z něj dobrý a šlechetný člověk. Některým lidem připadal jeho nynější život k smíchu, ale to mu bylo jedno. Zmoudřel a už věděl, že se nic na této zemi nestane, aby se tomu lidé ze začátku nesmáli. S duchy už neměl nic společného a vždycky dobře oslavil vánoční svátky tak, že lidé říkali, že to umí z celého města nejlíp. Kéž bychom to tak uměli všichni. Jak říká Timíček o Vánocích: „Bůh požehnej nám všem.“
Dickens začal psát Vánoční koledu v říjnu roku 1843, dokončil ji během šesti týdnů, poslední stránky dopsal na začátku listopadu. Poprvé vyšla v prosinci roku 1843 s ilustracemi Johna Leechea. Provázel ji úspěch a oslava kritiků.
Skruž a duch příštích Vánoc.
Tento příběh byl vnímán jako obžaloba industriálního kapitalismu v devatenáctém století a byl uznán za důvod vrácení svátku a veselí ve Velké Británii a Americe po období pochmurnosti.
Dickens byl obhájcem chudých. Británie byla v té době zemí, kde se žilo velmi těžce a krutě. Všude vládla nepředstavitelná bída a na chudý lid (sotva překročil věk dvaceti let) častokrát čekala smrt. Dickens chtěl původně napsat Provolání jménem chudým k občanům Anglie, ale rozhodl se pro příběh s větším rozsahem.
Idylické Vánoce podle Dickense
Při tvorbě Vánoční koledy byl Dickens ovlivněn zejména ponižující zkušeností ze svého dětství, kdy byl nucen jako dvanáctiletý chlapec opustit školu, přestěhovat se do nedaleké nocležny ve vězení, kam rodina odešla s otcem, jehož pro velké finanční dluhy uvěznili, a začít pracovat v továrně.
Ebenezer Skruž se dokázal změnit v lepšího člověka.
Tato zkušenost mu dala do vínku sympatizování s chudým lidem. Podnětem díla se staly rovněž jeho sympatie k dětem a také příběhy Washingtona Irvinga o starých tradičních anglických Vánocích.
Idylické Vánoce
Obraz idylických Vánoc, jak je Charles Dickens popsal – Vánoce, tolik odlišné od těch skutečných, jež v té době lidé prožívali – byl kouzelný a půvabný. Stal se obrazem toho, jak by takové Vánoce měly skutečně vypadat. Dickens se snažil chudým pomoci, vytvořil příběh tak citově silný, že je i v dnešní době představou o vánočních svátcích.
Dle historika Ronalda Huttona je dnešní stav dodržování Vánoc z velké části výsledkem viktoriánského obnovení svátků propagovaných Vánoční koledou. Hutton konstatuje, že Dickens viděl Vánoce jako rodinnou oslavu velkorysosti v kontrastu se společenskou a církevní oslavou v osmnáctém a devatenáctém století.
Vánoční koleda mnohokrát převyprávěna i adaptována
Vánoční koleda se stala oblíbenou téměř po celém světě. Byla mnohokrát převyprávěna, zpracována v řadě adaptací, upravena pro rozhlasové vysílání, včetně filmu, opery (například opera slovenského skladatele Jána Cikkera – Mister Scrooge – 1959) i baletu a Broadwayského muzikálu (Comin´ Uptown – 1979), objevila se také v Disneyho Vánoční koledě (2009). Nejstarší filmové ztvárnění je Scrooge, or Marley´s Ghost z roku 1901. Vánoční koleda byla naposledy zfilmována v roce 2009. Zahrál si v ní Jim Carrey.
Zdroj: DICKENS, Charles: Vánoční koleda. Praha: Nakladatelství XYZ, 2010.
