Už vás nebaví číst sladkobolné kýčovité verše, které můžete na Valentýna potkat na každém kroku? Tak se začtěte do výběru z milostných veršů, který pořídila Eva Marková. Příjemné počtení!
Někdy je i tu milostnou poezii potřeba zajíst, ne-li zapít!, Zdroj: sxc.hu
Podobně jako v loňském roce jsem dostala za úkol vybrat nějaké básně a básničky, které bychom mohli 14. února uveřejnit. Postupovala jsem při jejich výběru podle stejně nevědeckého klíče jako loni.
Posbírala jsem po bytě sbírky, které mi přibyly v loňském roce, a pokusila se vybrat pět milostných básní. Navíc jsem letos sáhla po vydaných denících Jana Zábrany a cituji – volně pospojované – některé jeho aforismy. Libé počtení přeji!
ŞENOCAK, Zafer: Jestlipak víš
(V novém světě. Praha: Fra, 2008. Překlad: Tereza Brdečková.)
Jestlipak víš
že mlčení je jednou z forem netělesné lásky
v lásce se utváří a končí také v lásce
mlčení rozvolňuje těla navzájem
a odnáší je pryč do moře lásky
slovo pochází z mlčení a kráčí do mlčení
nezadrží stav lásky
slovo podléhá zkáze
věrolomné jak přeražené kosti
mlčení ale trvá
má čas uprostřed a také lásku
DĚDEČEK, Jiří: Instruktáž
(Slizské písně. Praha: Galén, 2011.)
Vyprávěl jsem Terezce,
co je to ta erekce.
A jak s ní tak hovořím,
všim jsem si, že topořím.
ZÁBRANA, Jan: Volně vybráno ze zápisů roku 1966
(Celý život. Praha: Torst, 2001.)
…nestarat se už, jak tě kdo miluje, ale jak ti svou lásku projevuje… snít o pětačtyřicetiletých pannách v zapadlých vesnicích na Českomoravské vysočině… vzrušovat se právě už jen svou nepřítomností v jejím životě… spát s ženou po popraveném muži… vědět, že čím méně doma souložíš, tím víc tvá žena utrácí po obchodech… stylizovat výmluvné žádosti interrupčním komisím… cítit, jak po hodinách u psacího stolu ti zmrtví, zdřevění pohlaví… vědět, že nikdo na světě tě není povinen milovat až do smrti… muž, kterému ses vyspal se ženou, nemusí být nutně hlupák…
MELHEM, Hosam: Rána dějinám
(Pocit osamění. Praha: Knihovnička PEN Klubu a Člověka v tísni, 2011.)
Kým jsem v jediném okamžiku lidských dějin…
Člověk?
Chci v nich mít své místo
Nebo jsme si zvykli
S klidným svědomím je opouštět
Jak se mi protiví všechny ty tradice
Mějte se rádi, chcete-li
Ale beze mě…
STRAKA, Josef: Nulový bod
(Kostel v mlze. Praha: Cherm, 2008.)
Osekáno. Drsný škleb, který ale nic nenaznačuje.
„Nebude to.“ „Nejde to.“ Ani jinak.
Následuje jen další neurčitý škleb.Cítíš někde v sobě tu podivnou pachuť
drásá tě
už pak ani nevěříš pohledu z okna
dokonalé zatmívání!Nulový bod má vždycky tak trochu barvu
ocelové šediTvé horké studené tělo zbrocené potem
je někde v hloubi toho pokoje
sama pochybuješ
sama si netroufáš tvrdit nic víc
než jen to, co pominulo
náhlé vzedmutí, záklon
odpovídáš na něco, čemu já se vzdaluji
poslední pokus
poslední proniknutí
které je ale už za hranou všeho
