Významný dramatik národního obrození, prozaik a básník se zasloužil o rozkvět ochotnického divadla.
Soubor Klicperova divadla ve hře Hadrián z Římsů. Zdroj: klicperovodivadlo.cz
Václav Kliment Klicpera se narodil roku 1792 v Chlumci nad Cidlinou do rodiny krejčího. Vyučil se po vzoru otce krejčím a řezníkem, ale později řemesla zanechal. V roce 1808 odešel do Prahy, kde nastoupil na gymnázium. Po maturitě vystudoval filozofii, spolupracoval se sdružením pražských vlastenců a působil v ochotnických divadelních souborech.
Pod vedením J. N. Štěpánka hrál česká představení ve Stavovském divadle. V roce 1816 měla v Praze premiéru jeho první rytířská ochotnická hra Zdeněk ze Zásmuk.
Kulturní středisko v Hradci Králové
V roce 1819 se stal gymnazijním profesorem v Hradci Králové, kde také založil ochotnické divadlo a literární a kulturní středisko. Setkával se zde s významnými národními buditeli, například s J. L. Zieglerem či J. Chmelou. V ochotnickém spolku se seznámil s Annou Švamberkovou a roku 1819 se s ní oženil. Anna však v roce 1837 zemřela a Klicpera si rok poté vzal za ženu Annu Trnkovou.
Klicperovo divadlo v Hradci Králové nese název po slavném dramatikovi.
V roce 1846 odešel zpět do Prahy, kde působil na Akademickém gymnáziu. Klicpera byl členem národního výboru a také České královské společnosti nauk. Během revolučního roku 1848 byl studenty zvolen za tribuna studentské legie. Roku 1850 se stal školním radou a o dva roky později se stal ředitelem pražského Akademického gymnázia, ale po třech letech byl odvolán a penzionován.
Klicpera jako dramatik
Klicpera je autorem 57 divadelních her. Psal historická dramata, rytířské hry, společensky aktuální dramata i veselohry.
Ve svých tragediích čerpal náměty zejména z českých dějin. Známými tragediemi jsou například Soběslav, Libušin soud či Svatislav, poslední Svatoplukovec.
Nejvíce vynikal ve tvorbě veseloher. Klicpera využíval situační a jazykovou komiku, satiru a parodii. Mezi nejznámější komedie patří Divotvorný klobouk (1817), Veselohra na mostě (1826) či veselohra Rohovín čtverrohý (1825), kterou údajně sepsal během jedné noci pro chlumecké ochotníky. Klicpera ve své tvorbě kritizoval lidské nedostatky, maloměšťáctví a plané vlastenčení. Například ve veselohře Každý něco pro vlast (1833) se vysmívá falešnému vlastenectví.
Mistr veseloher
Úspěšnou komedií se stal Hadrián z Římsů. Tato veselohra byla sepsána už v roce 1817, o tři roky později ji Klicpera přepracoval a vydal až roku 1821. Hadrián z Římsů je parodií na oblíbené rytířské hry. Klicpera se inspiroval italskou komedií dell‛arte a antickým dramatem.
Hlavní hrdina Hradrián postrádá typické vlastnosti chrabrého rytíře. Je už starý, nemocný a chybí mu půvabná tvář. Děj se odehrává ve středověku na hradě Čelakov. Dcera rytíře Světislava Ruměna se má provdat za Hadriána. Její srdce ale patří neurozenému Želmírovi.
Vyjde však najevo, že Želmír se vydává za venkovana kvůli sporu otce se Světislavem. Želmírův druh Soběbor přesvědčí jednoho žoldnéře, aby se vydával za Hadriána z Římsů. Děj se komplikuje, když žoldnéř zklame a Soběbor musí převzít roli sám.
Veselohra Hadrián z Římsů.
Na scéně se tedy objevují tři Hadriáni, z nichž právě ten pravý je označen jako podvodník. Skutečný Hardián je vsazen do vezení, kde se o něj stará Světislavova sestra Jenovéfa. Spletitý děj se rozmotá v závěru – Želmír se přece jen nakonec ožení se svou vyvolenou a Hadrián si vezme za ženu Jenovéfu.
Klicpera s oblibou čerpal náměty z minulosti. Mezi historická dramata patří Eliška Přemyslovna či Fridrich Bojovný. Historickým tématům se věnoval i v próze, inspiroval se tvorbou anglického spisovatele Waltera Scotta.
Prozaická tvorba
Děj jeho prozaické prvotiny Točník (1827) se odehrává ve 14. století a je rozložený do čtyř dnů. Celý text je stylizován jako překlad starého rukopisu. Král Václav IV. se zamiluje do Johany, která je dcerou správce komárovských hutí. Johana netuší, kým rytíř ve skutečnosti je.
O Johanu má zájem také hradní Kůlovín z Valdeku. Ten se jí pokusí v noci vylákat ven. Johana ho ale odmítá, a tak se jí Kůlovín rozhodne pomstít. Prozradí Johaniným rodičům, že se tajně s někým schází. Rodiče Johaně tajné schůzky s neznámým zakážou. Johana ale přesto uteče, aby se s Václavem mohla setkat. Kůlovín Johanu pronásleduje a ze vzteku ji probodne dýkou. V posledních chvílích života prozradí Václavovi, kdo ji zabil, a Václav vydá rozkaz ke Kůlovínově popravě.
Povídka Točník se odehrává ve 14. století. Foto: Jana Samcová, Topzine.cz
V poezii vynikl především deklamovánkami a zábavnými básněmi. Klicperovou tvorbou se inspiroval například jeho žák J. K. Tyl. Mezi jeho další žáky patřili například Vítězslav Hálek, Jan Neruda či Josef Václav Frič.
Václav Kliment Klicpera zemřel v září roku 1859 v Praze. Pohřben je v Praze na Olšanských hřbitovech.
Točník
„Rytíři Václave!“ – zavolá dívka roztoužená a rychle k němu přiskočí a dychtivě ho obejme. Než ale muž ten nepodal se v její objetí, ale zarazil se, a zdál se trnouti, jak by hrob se před nohama mu otevřel, a stín z něho vytknul hrůzobledý, a rukama netělnýma, studenýma chtěl ho hltavě obejmouti. I uchopil dívku za obě ramena, a pevně ji drže, a od sebe ji odkloňuje, hlasem nesmělým a duchem zatajeným promluví a ptá se:
„Jsi to ty, Johano?“
„Jsem to Johana, vaše Johana.“
„Královna Johana!“ – vzkřikne on a na pět dlouhých kroků od ní odskočí.
„Královnou bych, Bůh jest živ! Ráda byla!“ – praví dívka, a toužebně se opět k němu blíží – „než ale ve vašem srdci, Václave! Po jiném království nedychtím!“
„Královala jsi v něm, a králuješ po dnes, a budeš, dokud krev mi ve útrobách vře, povždy Královci v něm!“ rozbouří se jezdec.
Zdroj: HOMOLOVÁ, K., OTRUBA, M. a kol.: Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel 1983
