3 fotky 
V těchto dnech vyšel v nakladatelství Paseka již třetí překlad z díla kanadské spisovatelky Alice Munro. Tentokrát se můžeme těšit na povídkový soubor s názvem Útěk.
Ilustrační foto, Zdroj: sxc.hu
Námět knihy se točí, jak už je tomu u autorky zvykem, okolo života nazíraného z ženské perspektivy. Že za svou dlouhou literární kariéru toto téma Alice Munro ještě nevyčerpala, je patrné i z množství cen, které v minulosti obdržela. Výbor povídek Útěk vyšel v originále již v roce 2004, kdy se také stal vítězem Gillerovy ceny.
Nenaplněné útěky v osmi příbězích
Jak jsem naznačila, není na místě podléhat prvnímu dojmu a přistupovat k četbě Útěku s představou o ryze ženských romantických příbězích. Munro totiž čtenáře vtáhne do místy syrového světa plného nenaplněných útěků, vytoužených náhod, planých očekávání, potlačovaných pocitů, spalujících vášní, nevyřčených obvinění, krutých hříček osudu a nadlidských schopností. Všechny tyto charakteristiky se váží k osmi příběhům, které se nabízí pro chvíle zamyšlení spíše než k odpočinkové četbě.
Autorka se drží tématu, jaké jí vyhovuje a ze kterého těží naprosté maximum. S čím tedy Munro v této knize přišla po více jak padesáti letech literární tvorby? Příběhy, které se nám prostřednictvím Útěku dostávají do rukou, nestojí na křečovitě vypointovaných zápletkách, ani na barvitých líčení exotických hrdinek. Autorka jde jako obvykle opačným směrem, a to pod slupku věcí, kde se těsně přimyká k životu. V několika málo črtách pak dokáže popsat to, co by jiným stačilo na celou knihu, takže čtenář se jakoby mimochodem detailně seznámí s postavami a může tak sledovat spletitý vývoj jejich vnitřních pohnutek.
Postavy obyčejné i neobyčejné
Život obyčejných lidí je pod lupou autorčina pohledu plný zvratů. Je ale k takovým příběhům skutečně potřeba představivost spisovatele? Na příkladu Alice Munro je jasné, že nejde o bujnou fantazii, ale o velké nadání pro trpělivé a přesné pozorování života takového, jaký je, naservírované s nezaměnitelným stylem psaní a okořeněné vtipem. Munro často nabízí pohled na události z časového odstupu, takže čtenáři mají možnost si společně s postavami položit otázku, které z životních událostí postav byly a jsou skutečně ty zásadní.
Robin mívá pacienty, kteří jsou přesvědčeni, že hřeben a kartáček na zuby musí ležet přesně v určeném pořadí, boty mířit špičkami správným směrem, schody se musí počítat, jinak bude následovat nějaký trest. Jestli má i ona v tomto smyslu něco na svědomí, pak to budou ty zelené šaty. Kvůli té ženě v čistírně a jejímu nemocnému děcku si oblékla nesprávné zelené šaty. Tak ráda by se s tím někomu svěřila. Jemu.
Právě nevyzpytatelnost životních cest především ženských postav je zlatou nitkou vinoucí se všemi příběhy. Citový život je mnohdy pro ženy určující, a proto jsou schopné ve vteřině obrátit svůj život naruby. Tyto otřesy často mizí stejně rychle, jako se změní počasí, podobně jak tomu je i v prvním příběhu, který nese stejný název jako celá kniha. Vše se rychle vrací do svých kolejí, avšak jen zdánlivě. Ve vzduchu je stále cítit ozón připomínající předcházející bouři, která možná přece jen něco nenávratně odnesla s sebou.
V dalších třech spíše existenciálně laděných povídkách s názvy Náhoda, Už brzy a Mlčení se seznamujeme se třemi etapami v životě Juliet. Vše začíná o prázdninách roku 1965, kdy se Juliet seznámí se svým budoucím manželem. Ve druhé povídce Juliet přijíždí se svou roční dcerou Penelope za rodiči, z návštěvy ale spíše utíká se stejným pocitem úlevy a distancovanosti, jaký prožívala, když odsud odjížděla jako studentka. Ve třetí povídce již jako zralá žena dospěla do stavu poznání, že před životem zkrátka nelze utéct, tak jak to doposud dělala.
Juliet vyprávěla Larrymu o Penelopě. Potřebovala mít vedle sebe někoho, kdo by o tom všechno věděl. „Měla jsem s ní mluvit o ušlechtilém životě?“ ptala se. „O obětování? Že je třeba otevřít svůj život potřebám cizích lidí? Nikdy mě to nenapadlo. Nejspíš jsem se chovala tak, jako by stačilo, kdyby se vyvedla po mně. Nemohlo ji to otrávit?“
Podobu iracionálních tenzí, které však mnohdy fatálně formují naše životy, vykresluje Alice Munro v páté povídce s příznačným názvem Vášeň. Po mnoha letech se hlavní hrdinka Grace vrací na místo, kde prožila jedno léto svého života. Je přitahována silou událostí, které během jednoho dne proměnily její pohled na svět. Tehdy vše zdánlivě plynulo podle představ a načasování Graceina okolí, jemné náznaky však stále více poukazovaly na to, že se Grace s rolí, jakou jí ostatní připravovali, nehodlala ztotožnit.
Se sobě vlastní lehkostí, vtipem a hlubokým porozuměním zejména projevů žen pokračuje Alice Munro i v dalších povídkách. Dotýká se v nich mimo jiné i témat rodiny a přátelství. Při čtení povídek Útěku vám bude díky autorčině stylu psaní připadat vše důvěrně známé a lehce plynoucí a díky její dokonalé schopnosti pozorovat nejjemnější nuance přesto pokaždé užasnete nad rozmanitostí a neustálou novostí světa, jeho prožívání a poznávání.
Název: Útěk
Originální název: Runaway
Autor: Alice Munro
Překlad: Alena Jindrová – Špilarová
Vydalo: nakladatelství Paseka, 2011
Formát: 304 stran, 130 x 200, vázaný
Doporučená cena: 299 KčHodnocení: **** (80%)
