Držitelka prestižní literární ceny Georga Büchnera Sibylle Lewitscharoffová vzbudila v německém literárním světě velký rozruch. Tentokrát k tomu nepotřebovala skvělý román, ani divadelní hru. Stačila jí jedna přednáška v drážďanském divadle.
Sibylle Lewitscharoffová si nebere servítky. Zdroj: wikipedia.de
Přednášky, autorská čtení nebo veřejné diskuze se spisovateli jsou v Německu na denním pořádku. Projev Sibylle Lewitscharoffové na prknech Státního divadla v Drážďanech se však vymykal.
Sibylle Lewitscharoff (1956) se narodila ve Stuttgartu, vystudovala religionistiku na Svobodné univerzitě v Berlíně. Pobývala v Buenos Aires a v Paříži, v současnosti žije v Berlíně s malířem Friedrichem Meckseperem. Po studiích pracovala jako účetní a organizovala výstavy. Proslavila se romány Montgomery, Consummatus, Apostoloff a Blumenberg. V roce 2013 získala cenu Georga Büchnera.
Známá autorka v rámci cyklu Drážďanské projevy vyjádřila svůj názor na umělé oplodnění a ihned tak zaplnila internet a titulní strany německých novin.
Když se během večera spisovatelka vyjádřila, že „umělé oplodnění je odporné“, publiku se musel zastavit dech. O dětech, které se narodily s přispěním moderních metod reprodukce, hovoří nevybíravě: „V mých očích nejsou tak úplně praví, spíše to jsou pochybná stvoření, napůl lidé, napůl umělé, nevím co.“
Autorčin slovník obsahující výrazy „poločlověk“, „odpornost“, „ohavnost“ nebo „zrůdnost“ až nápadně připomíná temné období německé historie. Veřejnost v Německu autorčino vnímání umělého oplodnění jednomyslně odsoudila a hlavní dramaturg Státního divadla v Drážďanech se od projevu distancoval v otevřeném dopise.
Poté, co německá média označila řeč držitelky několika prestižních literárních ocenění za skandální, rychle přispěchala s vyjádřením: „Copak nesmím říkat, co si myslím?“
