Ukázka z knihy Mordy a jiné zločiny. Sériový vrah je nenápadný mužíček

Slavné i méně známé zločiny od středověku až po současnost. Od vražd našich prvních mučedníků přes středověké lapky, čarodějnické procesy až ke Spartakiádnímu vrahovi v oddílu posledním. Těmto tématům se věnuje kniha s názvem Mordy a jiné zločiny. Představuje celkem sto kriminálních příběhů, které se zapsaly do českých dějin.

Sto kriminálních příběhů, které se zapsaly do české historie. Zdroj: Nakladatelství Paseka

Malý nenápadný mužíček

Sedmnáctého března 1957 přistihl havíř v šatně dolu Zdeněk Nejedlý v Kladně-Libušíně lázeňského Mrázka doslova s rukou v kapse cizího kabátu. Ve strachu, aby malému hubenému mužíčkovi neublížil, jej raději popadl a odvlekl na nejbližší stanici SNB. Poněvadž se na šachtě už delší dobu ztrácely drobné bankovky i další věci, byla nařízena domovní prohlídka. Při ní se kromě jiného našla ve sklepě pod ponkem ukrytá pistole Walther.

Následně se rozjelo vyšetřování, jehož výsledky všem zúčastněným doslova vyrazily dech. Tichý a nenápadný Václav Mrázek se narodil 22. října 1925 ve Svinařově, malé obci mezi Kladnem a Slaným. Otec byl havíř, ale hlavně agresivní opilec, který často zmlátil na jednu hromadu manželku i všech sedm dětí, které z dvanácti narozených přežily. Rodina trpěla nouzí a žila ze dne na den ve vyřazeném vagónu.

Když děti plakaly hlady, posílala je matka krást na pole i jinam. Václav na učení moc nebyl, a tak sotva dokončil pět tříd obecné školy, nastoupil jako pomocný dělník na stavbu.

Archivář a historik Jindřich Francek (1943) dlouhá léta působil jako ředitel Státního okresního archivu v Jičíně. Je mimo jiné autorem knih Zločin a trest v českých dějinách (1999), Zločin a sex v českých dějinách (2000), Jičín (Paseka 2004), Čarodějnické příběhy (Paseka 2005), Dějiny Jičínska (2010), Zločin a trest ve Dvoře Králové nad Labem (2010), Zločinnost a bezpráví (Paseka 2011, v rámci tematických svazků Velkých dějin zemí Koruny české) nebo Zločin a trest na Jičínsku v 16.-18. století (2012).

Pro malou krádež jej poprvé stíhali roku 1941, jako nezletilý dostal jen podmínku. Nejšťastnější období prožil těsně po válce, když coby člen strážního oddílu doprovázel konvoj s americkou pomocí UNRRA do Rumunska a Bulharska. Nejenom že se možná poprvé v životě dosyta najedl, ale navíc si za konzervu mohl koupit prakticky kteroukoli ženu, úplně mladičké dívky nevyjímaje.

Základní vojenskou službu vykonal v Rakovníku (1947–1949), odkud se vrátil k rodičům, kteří se mezitím přestěhovali do Chomutova. Začal pracovat v tamních ocelárnách a krást. Tentokrát mu soud vyměřil osmnáct měsíců nepodmíněně. Zatímco si odpykával trest, porodila jeho družka a patrně životní láska Miluška syna, kterého mu ani neukázala, protože s kriminálníkem nechtěla mít nic společného. Tehdy se zřejmě v Mrázkovi něco zlomilo.

Poněvadž balistik Hlavní správy Veřejné bezpečnosti v Praze jednoznačně prokázal, že právě Mrázkovou zbraní byly spáchány vraždy na Chomutovsku, byl zadržený převezen do Prahy a konfrontován s nalezenou zbraní.

K úžasu vyšetřovatelů se tichým hlasem rozpovídal o tom, že jeho první obětí se v srpnu 1951 stala patnáctiletá Hanka, která pásla krávy u Drahonic na břehu Ohře. Protože dostal chuť na sex, umlátil ji klackem, znásilnil a poté odešel. Podruhé se už vyzbrojil pistolí. Mezi Jirkovem a Kyjicemi zastřelil a pohlavně zneužil i oloupil Bronislavu, která se vracela do Ervěnic z návštěvy manžela ležícího v chomutovské nemocnici.

Následně přepadl dvě ženy s nožem v ruce, ty však jeho útok přežily. Počátkem června 1952 vystřelil dvakrát na dvaadvacetiletou Elenu, která šla ze zábavy v Hořenci. Dívka se domnívala, že ji nějaký potrhlý kluk straší poplašňákem, a tak nic nehlásila. Druhý den si ale na stejné cestě všimla dvou rýh, jako by tam někdo cosi táhl. Šla se podívat a asi dvě stě metrů od silnice našla mrtvou šestnáctiletou Marii. Dívka se vracela s kamarádkou Vlastou předešlého večera ze stejné zábavy a kamarád Ruda jim nabídl odvoz svou motorkou. Nejdříve jela Vlasta, která si tak zachránila život. Marie už takové štěstí neměla. Její sukně se překvapivě našla až o půl kilometru dál, což Mrázek ochotně vysvětlil. Po vraždě se totiž přihnala přeháňka, proto si sukní zakryl hlavu, aby nezmokl.

V následujících měsících se pro změnu zaměřil na malé holčičky a brutálně znásilnil Zdeničku (6) i Věrku (8). Slovenka Katarína (19), na kterou číhal v květnu 1954 u lesního hotelu Partyzán, mu utekla a po půl roce nastoupila do chomutovských válcoven, dokonce přímo na úsek, kde dělal Mrázek dílovedoucího. Naštěstí ho nepoznala. V červenci zastřelil v lesíku U Jezírek kousek za Černicemi studentku Jiřinu (17).

Jindřich Francek: Mordy a jiné zločiny. Zdroj: Nakladatelství Paseka

V té době už byl celý kraj na nohou. Vznikla zvláštní operativní skupina kriminalistů, kteří nasadili volavky a vyhlásili celostátní pátrání. Nic z toho ale nepřineslo kýžený výsledek.

Popis pachatele byl zmatený a nejasný, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že sériovým vrahem je ten slušný, pracovitý a nenápadný mužíček, kterého jeho družka Augusta Špaková označila jako téměř impotentního. A tak mohl Mrázek vraždit dál. Desátého srpna 1955 zastřelil Libuši (19) a jejího přítele Karla (26) jenom proto, že se líbali a on jim jejich lásku záviděl.

To už se ale naplno rozjela pátrací akce, a Mrázek se proto raději přestěhoval do Kladna. Družce namluvil, že to dělá kvůli bytu, který tam později skutečně dostal. Jako lázeňský si moc nevydělával, proto svoji životní úroveň zvyšoval krádežemi a samozřejmě dál vraždil. V listopadu 1956 se vypravil do domku havíře, který byl tou dobou na noční směně. Jeho manželku Alžbětu umlátil sekyrou a desetiletou vnučku Jarmilku, která u babičky přespávala, znásilnil.

Když vyšetřovatelé všechno sečetli, došli k závěru, že Václav Mrázek spáchal 6 vražd, z toho jednu dvojnásobnou, čtyřikrát se o vraždu pokusil a dopustil se 14 znásilnění. A k tomu kradl doslova všechno, co mu přišlo pod ruku – prádlo, lůžkoviny, jídlo, hodinky, šperky, dokonce i domácí zvířata. Celkem šlo o 127 trestných činů, z nichž jeho nejoblíbenějším byla kromě vraždění nekrofilie, tedy pohlavní styk s mrtvými. Kriminalisté se žel spokojili s tím, co sám na sebe prozradil.

O další neobjasněné vraždy žen se už nezajímali. Je tedy možné, že Mrázkových obětí bylo ještě víc. Proces začal na Pankráci 5. listopadu 1957 a netrval dlouho. Václav Mrázek byl odsouzen k trestu smrti, jeho odvolání krajský soud v Ústí nad Labem zamítl. Sedminásobný vrah byl popraven oběšením 30. prosince 1957.

Ukázka převzata z knihy Mordy a jiné zločiny. Autor: Jindřich Francek. Vydalo nakladatelství Paseka, 2014. Počet stran: 296. Doporučená cena: 299 korun.