Po dlouhých letech čekání, nad kterými kvíleli nejen recenzenti, ale i čtenáři, se konečně objevil na trhu třetí díl série o Alvinu Tvůrci. Doposud nejtlustší kniha cyklu slibuje mnohé a mnohé také splňuje.
V předcházejících dílech Sedmý syn a Rudý prorok jsme měli možnost nahlédnout do alternativní historie Ameriky, kde autor převzal otěže světového dění po smrti Olivera Cromwella. Ačkoliv by to však mohlo svádět, nezasadil svůj příběh do politické sféry dění, ale někam úplně jinam, na americký venkov, kde lidem společenské chování moc neříká, drží pospolu jako jedna rodina, staví kostely, od rána do večera pracují, a aby si pomohli, občas provedou nějaká ta přírodní kouzla.
V druhém díle jsme se zase dostali k indiánům a jejich boji za svobodu v rozlehlých lesích, které se snaží odolávat tlaku lidské civilizace se všemi jejími stroji, zemědělstvím a nepřirozeným způsobem života. Původní obyvatelé Ameriky tu byli vylíčeni jako stvoření žijící tak hluboko spjatá s přírodou, že je od sebe ani neodlišíte. V uších slyší zelenou hudbu, která jim, když to potřebují, zajistí cestu na vzdálená místa mnohem rychleji než pěšky nebo na voze.
Sedmý syn a Rudý prorok nám Alvina ukázali jen jako malé dítě, které sotva odrostlo dupačkám. Ačkoliv se díky svému vrozenému nadání štípat kámen pohledem a spojovat dřevo bez námahy, dostal již k mlynářské práci svého otce, za normálních podmínek by se ještě honil po dvorku s kačerem. V deseti letech se měl vydat za kovářem do města Vidlice, kde se před lety narodil, aby se zde stal kovářem. Jenže ho zajali indiáni a výuka se tak zpozdila. Ke kovářství se proto se dostává až o rok později, silnější o poznatky nejen ze života prostých lidí, ale i přírodních indiánů, u kterých strávil těžké časy války o svobodu.
Orson Scott Card v Učedníkovi Alvinovi nezapomněl své vypravěčské umění, které se v předchozích dílech neprojevovalo tak naplno, jak jsme byli zvyklí z jiných knih, ale drželo se vpovzdálí do chvíle, kdy se mladý Tvůrce konečně prosadí jako hlavní postava. Díky tomu vypadali Sedmý syn a Rudý prorok i trochu chaoticky, protože přestože nám nabízeli plejádu zajímavých postav, nebylo kam upnout středobod vyprávění, a tak se často stávalo, že knihy na dlouhou dobu naprosto opustily Alvinovu přítomnost. A popravdě, kdo by chtěl také pořád číst o malém klukovi? Až v Učedníkovi Alvinovi se tak na povrch dere silná postava, u níž příběh (doufejme, že až do konce ságy) zakotví. Přestože sledujeme i osudy mnoha dalších (třeba staré známé světlice Peggy, která celou ságu v Sedmém synovi otevřela), cyklus konečně dostal jednoho jasného hrdinu, kterého už z hledáčku neztratíme, i když se třeba zrovna soustředíme někam jinam.
Když se Alvin odpoutal od svého domovského městečka a vyrazil jako dospívající někam jinam, mohl autor rozehrát i košaté vztahy jednotlivých obyvatel Vidlice. A díky tomu, že Alvin ztratil dětskou upřímnost a naivitu, můžeme sledovat osudy mnoha charakterů a udělat si o nich vlastní úsudek. Přestože některé vypadají dost prvoplánovitě, najdou se i komplexní charaktery, které úspěšně obohacují příběh a jejichž vzájemné vztahy jen přidávají další vrstvy románu. Kromě nových jako Alvinův mistr, se vrátí ty, které se předtím jen mihly (majitelé hostince ve Vidlici) i někteří další (kromě Peggy třeba farář Thrower).
Protože se tu už dva odstavce šířím o postavách, asi vás už moc nepřekvapí prohlášení, že děje, na jaký jste zvyklí z mnohasvazkových ság jiných spisovatelů, se v Učedníkovi Alvinovi nedočkáte. Ne že by vlak celou dobu stál ve výchozí stanici, on se jen vydává jinou, ne zcela probádanou cestou. Ve zpětném pohledu na první tři díly série člověka napadne slovo epizodičnost (jakkoliv strašně to zní). První byl ucelený příběh vypravující o hrdinově rodině, druhý další uzavřený (ačkoliv trochu rozházený) román o Tvůrcově výchově indiány a ani třetí do party není výjimkou. I tady se Alvin něčemu učí – kromě kovářského řemesla a ovládání tvůrcovské síly hlavně pravdu o lidech a světě, ve kterém žije. Učedník Alvin totiž posunul našeho známého do puberty, kdy jak známo pod pokličkou dospívajících vře chaos pocitů. A v univerzu Orsona Scotta Carda navíc pocity posouvají hranice magie – hněv přivolává Nepřítele, vlídné slovo mír.
Navíc, jako kdyby toho nebylo málo, se autor po náboženské a indiánské otázce obrací k dalšímu z typických amerických tabuizovaných témat – k otroctví a Afroameričanům. Hio, kde se opět odehrává většina děje, totiž blízce sousedí s otrokářským Jihem a nejedna z postav má k černým uprchlíkům kladný vztah. Román tak řeší i rasové a společenské otázky.
Ačkoliv má mít celá série sedm dílů (poslední ještě nevyšel ani v Americe, zbývající se u Laseru předběžně připravují napřesrok), už teď se dá ohlédnout zpátky na trojici hřbetů v knihovně a dát si dvě a dvě dohromady. Učedník Alvin kromě svých kvalit obsahuje i stejné chyby (třeba v kompozici vyprávění) jako předchozí díly, jenže tentokrát konečně získáte ten pocit, že to tak skutečně bylo zamýšleno samotným autorem, což z vlezlých nepříjemných věcí udělá body k dobru.
Sága o Alvinu Tvůrci nebude jen odlišná od hlavního proudu fantasy jako takového (i tento díl pokračuje v tradici, kdy magie působí spíše jako přirozená přírodní síla, než zdroj moci mágů s bílými holemi; kniha navozuje téměř komorní prostředí, přičemž si jen občas nějaká ta postava odskočí do tramtárie, aby se zase za chvíli vrátila), ale i od ostatní tvorby Orsona Scotta Carda (přestože spisovatel neztrácí svůj jazykový talent nezdolného vypravěče, který v Učedníkovi Alvinovi dosahuje úrovně mluvených zkazek pro kruh mladých tváří, přestože si drží jako ústřední postavy děti, působí mnohem rozmáchleji než třeba Enderův cyklus, neboť se na rozdíl od něj posouvá velice pomalu (i když to je relativní termín, protože v novém románu se občas přeskočí i několik let) a s větším důrazem na detail). A to je asi ten hlavní důvod proč si Učedníka Alvina a celou jeho ságu přečíst – nabízí vám zcela unikátní četbu, kterou nenajdete u žádného jiného spisovatele, v žádné jiné knize.
Název originálu: Prentice Alvin
Český název: Učedník Alvin
Autor: Orson Scott Card
Překlad: Petr Kotrle
Obálka: Jan Doležálek
Počet stran: 400
Vydalo: Laser-books, Plzeň 2009
Doporučená cena: 275 Kč
Hodnocení: **** (70%)