Tragikomičnost a šeď normalizace na malém městě v Leica Gallery

Každodenní šeď normalizace 80. let vám nyní můžou přiblížit autentické fotografie Jiřího Hankeho. Výstava Kladno – 80. léta v rámci Festivalu Fotograf nyní probíhá v Leica Gallery Prague a nabízí některé autorovy známé i mnohé nepublikované snímky.

Foto."Gottwaldovo namesti - Kladno, 3.10.1989."

Gottwaldovo náměstí v Kladně: šeď normalizace v Hankeho fotografiích. Zdroj: Leica Gallery Prague.

Co nám dnes říká normalizace? Mnozí si představí starou škodovku „embéčko“, šedou barvu či Gustáva Husáka prohlašujícího, že masa je dost, a tak se lidé mají dobře. Pohledy, hodnocení a interpretace se však patrně budou od generace ke generaci lišit…

Reflexe normalizačního období

Období normalizace v českých dějinách jako by stále pro nás bylo kontroverzní kapitolou nedávné historie, se kterou se horko těžko vyrovnáváme, ať už prostřednictvím filmu, fotografie či literatury. Jeden z pohledů, jak s touto problematikou nakládali např. čeští filmaři v posledních zhruba deseti letech, byla nadsázka, ironie a vtip. Díky tomu se ale některým lidem mnohdy vepsala do povědomí zidealizovaná představa o „starých časech“.

Škoda 100 - jeden ze symbolů normalizace

Jiný pohled nabízí současná výstava Kladno – 80. léta v Leica Gallery. Ta je nyní k vidění v rámci Festivalu Fotograf zaměřeného na českou fotografii 80. let. Snímky Jiřího Hankeho, který náleží k výrazným osobnostem české dokumentární fotografie, představují život v 80. letech na malém městě.

Festival fotograf

4. – 31. 10. 2011

Fotografie 80. let

Nekonečné čekání

Fotograf Gallery – Komunikační prostor Školská 28 – Leica Gallery Prague – Galerie 5. Patro – Archiv výtvarného umění (DOX, Centrum současného umění) – Ateliér Josefa Sudka – Galerie NoD – Francouzský institut – Galerie Ferdinanda Baumana

Zprostředkovávají pohled nejen na oficiální veřejný život, ale také i tehdejší neoficiální soukromou, až disidentskou scénu. Autorovy autentické a otevřené fotografie zachycují dělnické Kladno velmi nenásilnou, neprvoplánovou a chytlavou formou.

Autor mimo oficiální scénu

Jiří Hanke patří mezi významné české fotografy, kteří neabsolvovali formální fotografické vzdělání a značným způsobem přispěli k české dokumentární fotografii 80. let. Dobové fotografie, které by nám přiblížily ducha doby, bychom samozřejmě mohli hledat v oficiálních publikacích. Ovšem Hankeho fotografie, mnohdy bez „ambice“ na jejich publikaci, znamenají mnohem otevřenější a více vypovídající pohled na dobový život než oficiální fotografie prošlé cenzurou.

Alternativní i veřejné oficiální dobové snímky

Některé fotky nám zprostředkovávají pohled na zanedbané náměstí nebo ulici, kde takzvaně chcípl pes – např. snímek Agitační středisko, na němž před stejnojmenným názvem vysedávají dvě postarší paní, zřejmě v důchodu. U omšelého stolku si jedna zapaluje cigaretu, druhá popíjí pivo.

Agitační středisko na Kladně 1982

Fotka tak do určité míry spojuje dva zdánlivě neslučitelné světy – veřejný a soukromý, i když zde ten soukromý může znamenat spíše už jen rezignaci, anebo čistě jen nezájem o jakoukoli politiku a nalezení si svého místa pohody ve všeobjímající šedi. Ze snímku tak cítíme syrovost a tragikomičnost, zachycující normalizačního ducha doby.

Žižkov tehdy a dnes

Snímek Ulice Žižkova zachycující hlouček romské mládeže a opadanou omítku nás spolehlivě přenese do této kultovní pražské čtvrti před téměř třiceti lety a můžeme si tak uvědomit, do jaké míry a jakým způsobem se toto pražské místo změnilo.

Zajímavou dimenzi výstavy poskytují také fotky z prostředí neoficiální a domácí scény, ukazující další stránku normalizace, ať už jde o rodinné Vánoce, anebo bytovou vernisáž.

Umělkyně Jitka a Květa Vílovy patřily u nás k nejvýraznějším osobnostem výtvarného umění 2. poloviny 20. století

Různorodá témata a prostředí fotek spojuje právě dělnické, průmyslové prostředí a atmosféra města Kladna. Toto rodné město hraje v autorově tvorbě důležitou roli a právě současná výstava nabízí některé jeho již známé fotky, ale i některé dosud nepublikované snímky.

Atmosféra doby v dokumentární fotografii

Přitom zprostředkovává autorův pohled, který je tu nejen autorem, ale i pozorovatelem zároveň. To dodává fotografiím bezprostřednost a divák při pohledu na nich cítí blízkost a porozumění, i když třeba tuto dobu sám ani nezažil. Hanke tak poskytuje obraz o tehdejší době zajímavým a stravitelným způsobem, aniž by cokoli někomu nutil. Snímky bez jakékoli snahy se prvoplánově zalíbit a „pouze“ poukázat na ironii doby věrně zachycují tehdejší atmosféru a působí mnohdy až poeticky.

Tato výstava tak může být pro mladšího diváka exkurzí do 80. let zajímavou a zábavnou formou, stejně tak menším poohlédnutím pro diváka staršího, a zároveň pro každého zhlédnutím zajímavých černobílých dobových fotek. Ať tak či onak, Kladno – 80. léta je velmi zajímavým příspěvkem pro reflexi doby 80. let, mnohdy tak obtížně interpretovatelné, kterou bychom neměli ignorovat.