Každodenní šeď normalizace 80. let vám nyní můžou přiblížit autentické fotografie Jiřího Hankeho. Výstava Kladno – 80. léta v rámci Festivalu Fotograf nyní probíhá v Leica Gallery Prague a nabízí některé autorovy známé i mnohé nepublikované snímky.
Gottwaldovo náměstí v Kladně: šeď normalizace v Hankeho fotografiích. Zdroj: Leica Gallery Prague.
Co nám dnes říká normalizace? Mnozí si představí starou škodovku „embéčko“, šedou barvu či Gustáva Husáka prohlašujícího, že masa je dost, a tak se lidé mají dobře. Pohledy, hodnocení a interpretace se však patrně budou od generace ke generaci lišit…
Reflexe normalizačního období
Období normalizace v českých dějinách jako by stále pro nás bylo kontroverzní kapitolou nedávné historie, se kterou se horko těžko vyrovnáváme, ať už prostřednictvím filmu, fotografie či literatury. Jeden z pohledů, jak s touto problematikou nakládali např. čeští filmaři v posledních zhruba deseti letech, byla nadsázka, ironie a vtip. Díky tomu se ale některým lidem mnohdy vepsala do povědomí zidealizovaná představa o „starých časech“.
Škoda 100 - jeden ze symbolů normalizace
Jiný pohled nabízí současná výstava Kladno – 80. léta v Leica Gallery. Ta je nyní k vidění v rámci Festivalu Fotograf zaměřeného na českou fotografii 80. let. Snímky Jiřího Hankeho, který náleží k výrazným osobnostem české dokumentární fotografie, představují život v 80. letech na malém městě.
Festival fotograf
4. – 31. 10. 2011
Fotografie 80. let
Nekonečné čekání
Fotograf Gallery – Komunikační prostor Školská 28 – Leica Gallery Prague – Galerie 5. Patro – Archiv výtvarného umění (DOX, Centrum současného umění) – Ateliér Josefa Sudka – Galerie NoD – Francouzský institut – Galerie Ferdinanda Baumana
Zprostředkovávají pohled nejen na oficiální veřejný život, ale také i tehdejší neoficiální soukromou, až disidentskou scénu. Autorovy autentické a otevřené fotografie zachycují dělnické Kladno velmi nenásilnou, neprvoplánovou a chytlavou formou.
Autor mimo oficiální scénu
Jiří Hanke patří mezi významné české fotografy, kteří neabsolvovali formální fotografické vzdělání a značným způsobem přispěli k české dokumentární fotografii 80. let. Dobové fotografie, které by nám přiblížily ducha doby, bychom samozřejmě mohli hledat v oficiálních publikacích. Ovšem Hankeho fotografie, mnohdy bez „ambice“ na jejich publikaci, znamenají mnohem otevřenější a více vypovídající pohled na dobový život než oficiální fotografie prošlé cenzurou.
Alternativní i veřejné oficiální dobové snímky
Některé fotky nám zprostředkovávají pohled na zanedbané náměstí nebo ulici, kde takzvaně chcípl pes – např. snímek Agitační středisko, na němž před stejnojmenným názvem vysedávají dvě postarší paní, zřejmě v důchodu. U omšelého stolku si jedna zapaluje cigaretu, druhá popíjí pivo.
Agitační středisko na Kladně 1982
Fotka tak do určité míry spojuje dva zdánlivě neslučitelné světy – veřejný a soukromý, i když zde ten soukromý může znamenat spíše už jen rezignaci, anebo čistě jen nezájem o jakoukoli politiku a nalezení si svého místa pohody ve všeobjímající šedi. Ze snímku tak cítíme syrovost a tragikomičnost, zachycující normalizačního ducha doby.
Žižkov tehdy a dnes
Snímek Ulice Žižkova zachycující hlouček romské mládeže a opadanou omítku nás spolehlivě přenese do této kultovní pražské čtvrti před téměř třiceti lety a můžeme si tak uvědomit, do jaké míry a jakým způsobem se toto pražské místo změnilo.
Zajímavou dimenzi výstavy poskytují také fotky z prostředí neoficiální a domácí scény, ukazující další stránku normalizace, ať už jde o rodinné Vánoce, anebo bytovou vernisáž.
Umělkyně Jitka a Květa Vílovy patřily u nás k nejvýraznějším osobnostem výtvarného umění 2. poloviny 20. století
Různorodá témata a prostředí fotek spojuje právě dělnické, průmyslové prostředí a atmosféra města Kladna. Toto rodné město hraje v autorově tvorbě důležitou roli a právě současná výstava nabízí některé jeho již známé fotky, ale i některé dosud nepublikované snímky.
Atmosféra doby v dokumentární fotografii
Přitom zprostředkovává autorův pohled, který je tu nejen autorem, ale i pozorovatelem zároveň. To dodává fotografiím bezprostřednost a divák při pohledu na nich cítí blízkost a porozumění, i když třeba tuto dobu sám ani nezažil. Hanke tak poskytuje obraz o tehdejší době zajímavým a stravitelným způsobem, aniž by cokoli někomu nutil. Snímky bez jakékoli snahy se prvoplánově zalíbit a „pouze“ poukázat na ironii doby věrně zachycují tehdejší atmosféru a působí mnohdy až poeticky.
Tato výstava tak může být pro mladšího diváka exkurzí do 80. let zajímavou a zábavnou formou, stejně tak menším poohlédnutím pro diváka staršího, a zároveň pro každého zhlédnutím zajímavých černobílých dobových fotek. Ať tak či onak, Kladno – 80. léta je velmi zajímavým příspěvkem pro reflexi doby 80. let, mnohdy tak obtížně interpretovatelné, kterou bychom neměli ignorovat.
Jiří Hanke
Kladno – 80. léta
Leica Gallery Prague
23.9. – 13.11. 2011
Školská 28, Praha 1
www.lgp.cz