2 fotky 
Tomáš Klus, mladý písničkář, který si získal oblibu u publika svými chytlavými texty, objížděl letos festivaly. Na jednom z nich jsme si jej odchytli a položili mu pár otázek o tom, jak to všechno vnímá.
Tomáš Klus, Foto: Pavel Cizner, Topzine.cz
Jak se cítíš na pódiu když hraješ?
To jde všechno těžko popsat. Ten pocit, kdy zpíváš věc, kterou píšeš, uzamčen ve svém půlmetrovém pokoji a snažíš se sdělit jakýsi pocit, prožitek, a najednou to zahraješ lidem, kteří to zpívají s jiným, vlastním viděním-slyšením. Myslím, že nebylo doposud vynalezeno slovo pro to, co prožívám v momentě, kdy lidi pějí se mnou.
Jak se Ti líbilo na O2 Sázavafestu?
Atmosféra a vůbec to naladění lidí je specifické pro velikost tohohle festivalu. Bylo mi ctí a potěšením..
Na koncertě jsi pořád opakoval: „To snad není možný.“
Je to výňatek z České sody, spíš taková naše interní, ne však intimní, věc. Když nám to takhle občas ulítává před lidmi, je to jen znamení toho, že je nám s příchozími publikotvůrci dobře.
Je tvým cílem stále hrát?
Pokud mě budou lidé chtít, budu se rád poskytovat, protože mě to baví. Vystoupení interpreta-písničkáře je jen z padesáti procent o něm samotném a z padesáti procent o publiku, které přijde. Přinese a přenese náladu. A bude-li se nadále scházet takové, jako to dnes zde, budu velešťastným trubadúrem.
Co plánuješ do budoucna?
Teď by měla vyjít nová deska. Jmenuje se Hlavní uzávěr splínu a myslím, že bude osobnější-osobitější, než byla ta první. Což je podle mě logické, protože člověk v momentě, kdy vydává debut, spíše oťukává publikum, které je zatím spíše jenom potencionální a zjistí-li, že je poslouchán, tak má odvahu k tomu být více upřímnější. I k sobě.
S kým by sis rád zahrál na pódiu?
Hrozně rád bych jednou sdílel pódium s Jaromírem Nohavicou, protože spousta věcí, které budou na nové desce, jsou inspirovany jak jím, tak panem Krylem. A to jsou mé ikony.
Textařina ti jde přímo výborně, nepřemýšlel jsi, že bys třeba začal i dráhu spisovatele?
Já popravdě dostal nabídku napsat knížku, respektive vydat svoje deníkové zápisy z webu, ale myslím si, že kdybych v současné době tak učinil, byl by to výsměch všem úctyhodným spisovatelům. Ta troufalost nevyzrálce! Člověk musí uchovat pokoru. Aspoň malým stiskem. Je se ještě čemu učit, abych mohl myšlenkami porazit čas, a to kniha rozhodně dělá.
