Tomáš Jurkovič, překladatel Murakamiho: Ne všechno se dá českým čtenářům předat

!Exkluzivně!Japonský spisovatel Haruki Murakami se u nás těší velké slávě. Všechny jeho romány přeložil jeden muž, Tomáš Jurkovič. Zajímalo mě, jak Murakamiho romány vnímá on, tedy ten, který zná každé jejich slovo, každé písmeno. Nejen na tuto otázku odpovídá v našem rozhovoru.

Haruki Murakami Tomáše Jurkoviče provází už od studií, Zdroj: archiv Tomáše Jurkoviče

Dovedl byste říci, proč je ve světě i u nás Haruki Murakami tak oblíbený?

Myslím, že je to proto, že Murakami umí vyprávět a mistrně navodit atmosféru. Jeho texty mají spád a jeho popisy problémů lidského dospívání, bolestí z nedostupné lásky nebo střetů se systémem ve světě hypermoderních velkoměst jsou popsány tak čtivě a svobodomyslně, že mají potenciál oslovit čtenáře opravdu celosvětově.

Jaké to je být dvorním českým překladatelem Murakamiho?

Beru to jako velkou čest a štěstí. Překládám tohoto autora rád, protože cítím, že jeho texty člověka strhnou a zároveň v nich najdu i dostatek námětů k zamyšlení.

Jak se tedy Murakami překládá?

Co se týká slovního převodu, jakž takž se mi snad daří, protože texty jsou psány srozumitelným jazykem, navíc záměrně ovlivněným angličtinou, což mi vnímání smyslu vět jako Evropanovi mnohdy usnadňuje. Rád se do nich nořím a přemýšlím, jak je nejlépe přeložit, aby vyzněly tak, jak autor zamýšlel, a neztratily spád. Jak přeložit vtip, aby se mu zasmál i český čtenář, nebo jak nenásilnou formou popsat nějakou japonskou reálii, aby ji šlo pochopit, aniž bych musel vkládat vysvětlivku.

Co se týče poselství textů, to už jsou mnohem vyšší a náročnější mety. Začínám stale víc vnímat, že ne všechno se dá českým čtenářům předat. Murakami má hloupou nálepku nejaponskosti, protože vysoce stylizovaně píše o luxusním světě současného Tokia, jeho příběhy jsou ale hodně namířené na japonskou společnost a hojně odkazují i na japonskou historii. Čeští čtenáři snadno vyčtou obecný lidský příběh, ale ne vždy musí vnímat i ostrou kritiku japonských poměrů v pozadí. Tu můžu zmínit leda tak v doslovu.

V jakém konkrétním díle se například nachází vámi popisovaná skrytá kritika?

Kritiku najdete překvapivě skoro v každém jeho románu. V některých není ani skrytá, jinde je vyjádřena metaforicky, jako v Kafkovi na pobřeží, ještě jinde jen jemně naznačená, jako třeba v Norském dřevu.

Když se s odstupem času podíváte na své první překlady Murakamiho, měnil byste něco?

Opravil bych některé chyby v přepisu místních jmen a některé věci bych přeložil trochu jinak. Bohužel se stává, že vás někdy ten pravý výraz, který bylo třeba použít, napadne až po letech. Jiným způsobem bych asi taky přeložil některé termíny, které se objevují ve více titulech. Mezi Murakamiho romány jsou některé spojitosti, které v prvních překladech ještě nemusíte tušit, v tom smyslu jsou to vždycky tak trochu kroky do prázdna.

Je těžká práce přeložit celý jeho román?

Je to časově náročné a chce to soustředění. Musíte to vysedět. Hodiny a hodiny denně u počítače se zeleným čajem, nejlíp skoro okamžitě po probuzení, abych chytil rytmus a počítal s tím, že když ho chytím, nebudu už ten den dělat nic jiného, všechno ostatní že hodím za hlavu, omezím na nejnutnější případy a budu provádět jen mechanicky, bez přemýšlení, upnutý jen a pouze na text. Nejdůležitější je chytit a udržet rytmus.

Necítíte se být při překládání také tak trochu spisovatelem?

Překlad a psaní jsou dvě různé činnosti. Spisovatel text vytváří z vlastní představivosti, je jako hudební skladatel. Překladatel je jako muzikant, který hraje z not, aby zprostředkoval hudbu v nich zachycenou. Když mám překládat, vezmu už existující text, nastuduji jej a zážitek z něj se čtenáři snažím zprostředkovat tak, aby se k němu dílo dostalo v co nejúplnější podobě. Jsem interpretem, který se snaží, aby hudba nejlépe vyzněla.

Přemýšlíte při překladu nad každou větou zvlášť?

Překlad je práce s textem a ten se odehrává větu po větě. S těmi je to pak různé: Některá vás napadne okamžitě, nad jinou se zaseknete, v extrémních případech třeba i na několik hodin. Znáte třeba její význam, rozumíte sdělení, ale stále hledáte, jak tu věc vyjádřit skutečně česky, což může být od doslovného překladu mnohdy na míle daleko.

Vás Murakami provází už od studia. Psal jste o něm dokonce diplomovou práci.

Psal a dnes už bych ji napsal asi úplně jinak. Snažil jsem se v ní přijít na kloub některým jevům v jeho románech, které vyniknou až při bližším pohledu a srovnání většího počtu jeho próz. Důkladným čtením a porovnáváním se v nich dají najít opravdu zajímavé souvislosti, což je vlastně snaha, která mne od té doby už nepustila.

Jste s Murakamim v kontaktu, konzultujete s ním překlad?

Nedělám to, protože si myslím, že když někdo překládá, měl by vycházet především z textu. Murakami je navíc při svém pracovním záběru velice vytížený, a když si představíte, že po někom takovém budete chtít radu, jak co myslel, vyjde vám z toho, že to prostě nemůžete udělat. Jazykové a kulturní problémy pomohou konzultovat rodilí mluvčí, co se týká výkladu “smyslu” různých symbolů, autor na podobné otázky pravidelně odpovídá, že tím “nic nemyslel”. Což je dobře, od toho má čtenář mozek, aby se nad textem zamýšlel a kladl si otázky.

Tomáš Jurkovič (1976) absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (obor japanologie). Tam je také v současnosti externím doktorandem se zaměřením na soudobou japonskou literaturu, konkrétně na spisovatele Haruki Murakamiho, jehož dílo i překládá.