6 fotek 
Na Smíchově se od 14. do 16. ledna opět sešli příznivci nejen Pána prstenů a ostatních Tolkienových děl, ale i fantasy vůbec. A na to, že akce trvala celý víkend, uběhla zatraceně rychle. V přátelské atmosféře mezi svými se člověk prostě baví.
Že se nestydíš vzít na mě pepřák... To si říkáš rytíř? Foto: Stanislav Buštor
Od devatenácté hodiny večerní jsou na Smíchově k vidění podivná individua vždy, ale v pátek čtrnáctého ledna se kromě obvyklých vágusů začaly objevovat další postavy. Postavy se špičatýma ušima navlečené v elfích pláštích, hobiti či dokonce enti. Začal totiž TolkienCon 2011, devátý ročník jednoho z nejvýznačnějších srazů fanoušků fantasy. A ti nejzatvrzelejší či nejdovednější z nerdů se dostavili v kostýmech svých oblíbených hrdinů.
Samotné místo konání (ZŠ Grafická) je již tradiční, tudíž snad neměl nikdo moc velké problémy ho najít. Navíc skýtalo možnost otevřít hned několik sálů, takže si mohl návštěvník vybírat, na jakou přednášku, workshop, nebo hudební či divadelní představení půjde. Ale ode všeho bylo dosti, což umožňovalo program kombinovat.
Tolkien nedorazil, bylo suplování
Hned na první den si organizátoři přichystali bombu, kterou byla beseda s Miroslavem Žambochem, autorem Koniáše. Spíše než o chvástání šlo naštěstí o debatu, čímž mi Žamboch udělal radost. Bavil se s každým a pilně odpovídal na všechny dotazy z publika. Na samotného Žambocha o hodinu později navázala další debata, které se ale účastnil opět i on. Kromě něj se dostavili Františka Vrbenská, Martin „Darion“ Antonín, Jakub „Drak“ Kočí, Michael Bronec a Leonard Medek.
Kam až ta šňůra asi vede? Foto: Stanislav Buštor
Ačkoli jsme byli na TolkienConu, většina otázek se Tolkiena vůbec netýkala (ale co, stejně se ho týkala zhruba jen polovina programu). Většina z předsedajících mluvila s filozofičným nádechem, což by po chvíli mohlo lehce otupit divácké mozkové buňky a zřejmě i z tohoto důvodu tam byl pan Bronec (který jako jediný není spisovatel), který náladu odlehčoval a dělal celou přednášku záživnější. Nejvíce zajímavé bylo téma o tom, zda-li má Lobo nějaké moralizující účinky.
Překladatelský oříšek, to je to pravé ořechové
Sobota byla rozhodně nejakčnější, což bylo zřejmě umožněno především tím, že byl k dispozici celý den, ne jen jistý časový úsek. Hned na začátek dne byla přichystána přednáška o překládání Legendy o Sigurdovi a Gudrun. Kromě seznámení s problémy, které se v jazyku užitém v knize vyskytují, udělal překladatel Jan Kozák ještě jeden zajímavý krok. Nechal diváky zapojit se do samotného překladu. A většině přísedících překládaná strofa jistě v hlavě šrotovala ještě notnou chvíli.
Proč mi nikdo neřekl, že je dneska velké prádlo? Foto: Stanislav Buštor
Po několika přednáškách nastoupil na řadu Pád Gondolinu aneb Tuor se vrací, muzikálové zpracování love story ze Středozemě. Přestože se dost z návštěvníků, kteří šli na koncert Falešného společenstva poprvé, děsilo, vše se v dobré obrátilo a představení bylo na úrovni jak hudebně (až orchestrálně), tak i příběhově. Samotné CD s těmito skladbami se dalo koupit téměř okamžitě po koncertě.
Večer plný pádů
Ačkoli pád diváci měli již v názvu Gondolinského koncertu, až večer přišly na řadu pády opravdové, a to nejen aparatury, ale i lidí. Ten nejzábavnější nastal při zlatém hřebu celého večera, divadelním představení Conan a zamorský motýl. Představení samo o sobě bylo vynikající, plné parafrází Conanových příběhů, popkulturních odkazů, pamětihodného zpracování (němé představení s titulky) i velkolepých bitev. Ale ta nejtěžší bitva byla postavit znovu oponu poté, co se ninja pokusil udělat přemet, přičemž ji vzal s sebou. Tato chvíle se dokonce dočkala největšího potlesku, který trval minimálně pět minut, než se vše podařilo napravit. Zpracováním i gagy se jednalo o nejzábavnější segment celé akce.
A ať nás slyší až v Mordoru! Foto: Lerin
Poté přišla na řadu tancovačka. Ale ne jen tak ledajaká, jednalo se o lekce irsko-skotských tanců. Zůstává otázkou, zdali vyučující vybrala naschvál ty nejobtížnější tance, nebo jsou takové všechny. Rozhodně to mnoho lidí mršilo (sám jsem měl problémy), což ale zážitek nijak nesnižovalo, ba naopak byla o to větší zábava. Avšak tím se všichni totálně vyčerpali a u poslední přednášky Františky Vrbenské bohužel část sálu napůl spala… sám jsem příkladem. Ale na kvalitách to přednášce neubíralo.
Přátelská nálada a noční tancovačky
Neděle byla už spíše jen takovou tečkou za celým conem. Program byl nenamáhavý jak psychicky, tak fyzicky. Mohli jsme si zajít na šíšu, zjistit, jaká jsme podle Maurů zbraň, či si udělat test znalostí Tolkienova světa. No… moc dobře jsem nedopadl, takže tento bod radši přeskočme…
Nicméně i přes pestrý program působí největší oslnění z conu z dorazivších návštěvníků a i podeváté styl fans for fans. Nikde žádné rozepře (kromě slovních spekulací o Tolkienovi), každý se bavil s každým a vše stálo na všudypřítomné přátelské náladě, kterou podtrhávaly ještě noční táborové hry na kytaru. Návštěvníci si vytvořili své vlastní společenstvo.
