3 fotky 
Že máte načteno tři čtvrtě Úžasné Zeměplochy, přelouskali jste Nómy, kobercový lid, Dobrá znamení i Temnou stranu slunce? A myslíte si, že dokážete odvodit, o čem bude Národ? Tak to se pletete. Protože tentokrát sáhnul Terry Pratchett někam úplně jinam než obvykle, a vydařilo se mu to snad ještě lépe než polovina Zeměploch.
Mau je členem Národa, kmenové společnosti na menším stejnojmenném ostrově v jižních mořích. Nastal čas, aby třináctiletý chlapec odjel v kánoi na malý ostrůvek opodál, tam přežil celý jeden měsíc a zanechal dětskou duši, dostal se zpátky domů a ve vesnici byl bouřlivě přivítán a obdarován novou mužskou duší. Jenže ve chvíli, kdy se Mau vrací na Národ, z moře se přižene obrovská vlna a smete celé osídlení. Přežije jen on, vyděšený dospívající, který už opustil své chlapecké já, ale ještě nebyl obdarován duchem dospělého.
Ermitrunda je naproti tomu dcerou guvernéra bohatého přístavu Port Mercie a, jak vždy tvrdí její babička, musí zemřít jen sto třicet devět lidí, aby usedla na britský trůn. Ve chvíli, kdy přišla vlna, se děvče plavilo na škuneru Sladká Judy za svým otcem do centra kolonie. Jenže tsunami přemístila loď na malou zem v Souostroví čtvrté neděle postní a zároveň vzala život všem pasažérům kromě Ermitrundy a více než sprostého lodního papouška. Dívka, vždy úzkostně vychovávaná babičkou k těm nejvybranějším způsobům, náhle zjistí, že se nachází na ostrově, kde jedinou spřízněnou duší je domorodý chlapec, jenž ve strnulém transu pohřbívá do moře mrtvé ze své vesnice.
Představte si šíleně znějící kombinaci Terryho Pratchetta, Goldingova Pána much, Stevensonova Ostrova pokladů a Defoeova Robinsona Crusoa. Přesně takový je Národ.
Britský spisovatel začíná svůj příběh netradičně motivy smrti, katastrofy a přeměny chlapce v muže. Mohlo by se zdát, že člověk s jeho pověstí, by si z těchto témat mohl tak maximálně tropit šprťouchlata, ale ukazuje se, že autor dokáže brát své hrdiny vážně (což koneckonců dokazuje i v některých posledních Zeměplochách). Mau i Ermitrunda zpočátku vůbec nevědí, co mají dělat, stále se vzpamatovávají z tragédie a snaží se zoufale lpět na svých starých zvycích. V průběhu vyprávění však zjišťují, že se budou muset přizpůsobit nové situaci a že k porozumění často vede dlouhá cesta. K tomu si ještě připočtěte nevtíravý námět zpola nesmyslného náboženství, které zastupují bohové a hlavně hlasy dávno mrtvých Praotců ze staré jeskyně, jež neústupně požadují své pivo, obnovení božích kotev a Národa. A situace se dále rozvíjí – kolem sté strany dorážejí trosečníci z okolních ostrovů, kteří sem dorazili právě proto, že doufali, že zdejší lid byl natolik velký, až ho bohové ušetřili. Mladí Mau a Ermitrunda (která se překřtí na Dafné) náhle musejí obstarat fůru věcí.
Terry Pratchett ve svých knihách mnohokrát dokázal, že je jedním ze skvělých autorů současnosti. Jeho díla jsou živá, plná vtipu, ale i filozofických myšlenek, detailně promyšlená, přitažlivá, čtivá a vůbec jinak výborná. V Národě se netradičně představuje jako spisovatel, který dokáže hrát velice silně na vážné noty. Na rozdíl od všech jeho předchozích textů, tady se vtip objevuje jen sporadicky a často tak, že se čtenář sice zasměje, ale vzápětí ho zamrazí, protože ta scéna vlastně vůbec není legrační, ale nekonečně smutná. A to je také nejspíš důvod, proč se řadí do skupiny „young adult“, česky prostě „pro mládež“ – hrdinové jsou náctiletí, text je vtipný a výpravný. Ale pod povrchem se pro ty dospělejší skrývá hluboce filozofický román, který často probleskuje navrch i k těm mladším, a to velice nenásilnou cestou. Schválně: jak vám připadá scéna, kdy se Mau vyválí v bahně, připlíží se k bachyni s mláďaty a nebohou samici prasete podojí, aby měl mléko pro batole, jehož matka prodělala blíže neznámé psychické trauma, a proto odmítá komunikovat či se o dítě starat jinak než svíráním v náručí? Můžete se zasmát nad tím, jaké má Mau trable se získáváním mléka, ale můžete se vážně zamyslet nad obětí, jakou pro zcela neznámou ženu přinesl, a to vlastně jen proto, že mohl. A takových scén je Národ plný až po okraj.
Kdyby se to tak dalo vyjádřit, asi bych prohlásil, že Terry Pratchett dospěl. Vzhledem k autorově bohaté umělecké historii však musím říct, že se jeho psaní jen hnulo. Dospělo do bodu, kdy dokáže být jak vtipné a přitažlivé jako fantasy oddechovka, tak vážné a přemýšlivé jako plnohodnotný mainstreamový román (za nějž se Národ mimochodem dá bez větších problémů označit). Vlastně jediné, co na nové knize zamrzí, je trochu zbrklý konec, ale ve srovnání se zbytkem je to jen titěrný mušinec na skvostně bílém ubrusu. Národ se bude líbit každému čtenáři bez rozdílu, a to nejen proto, že si v něm každý najde to své.
Název originálu: Nation
Český název: Národ
Autor: Terry Pratchett
Překlad: Jan Kantůrek
Obálka: Jonny Duddle
Počet stran: 344
Vydal: Talpress, Praha 2009
Doporučená cena: 259 Kč
Hodnocení: 80%
