Uhrančivý pohled, vystouplé lícní kosti a filmy jako Snídaně u Tiffanyho nebo Prázdniny v Římě zná téměř každý, málo kdo už ale ví, čím vším si drobná herečka prošla a co stálo za jejími úspěchy.
Roli krásné princezny málokterá herečka odolá, Zdroj: youtube.com
Herečka a módní ikona Edda Kathleen van Heemstra Hepburn-Ruston se narodila v Bruselu 4. května roku 1929. Jejím otcem byl Angličan Joseph Victor Anthony Ruston a matkou holandská aristokratka Ella van Heemstra. Audrey měla dva nevlastní bratry z matčiny strany. Protože její otec pracoval pro britskou pojišťovací společnost, rodina se musela často stěhovat.
V letech 1935 až 1938 chodila Audrey na soukromou dívčí školu. Hned na začátku tohoto období se Audreyini rodiče rozvedli a otec coby sympatizant nacistického režimu rodinu opustil a vrátil se do Velké Británie. Matka ve strachu z Němců odvezla Audrey a její dva bratry do holandského Arnhemu, kde bydlel praotec dětí. V následujících šesti letech navštěvovala Audrey místní konzervatoř, kde studovala kromě jiného balet. Po dobu války používala pseudonym Edda Van Heemstra, jelikož Němci považovali anglická jména za nebezpečná.
Němci za války sebrali holandským obyvatelům všechny zásoby jídla a paliva, pro Audrey a její rodinu nastaly velice kruté časy. Nebylo výjimkou, že lidé umírali na vyhladovění nebo následkem krutých mrazů. Sama Audrey trpěla anémií a respiračními obtížemi. Po válce si nikdy nedokázala najít vztah k jídlu, problémy s příjmem potravy ji pronásledovaly celý život.
V roce 1945 se přestěhovala do Amsterdamu, kde chodila na hodiny baletu, později ve svém úsilí pokračovala v Londýně. Jejím velkým životním snem bylo stát se primabalerínou. Tento sen se ji však nikdy nesplnil kvůli její výšce 170 cm a zdravotním obtížím.
Začátek její herecké kariéry odstartoval v roce 1948 vzdělávací film Nederlands in 7 lessen. Čtyři roky nato dostala Audrey roli ve filmu The Secret People, kde všechny taneční výstupy
natáčela sama, jelikož jí byl tanec velice blízký, nevyužila možnosti dablérky. A právě tato příležitost přivedla začínající herečku do Monte Carla k roli v Baby. Během natáčení padla do oka slavné spisovatelce Colette, která se rozhodla Audrey obsadit do titulní role Gigi. Díky této příležitosti se stala z Hepburn hvězda v Broadway show.
Ve svém prvním hollywodském filmu se objevila po boku Gregoryho Pecka, a to v romantické komedii Prázdniny v Římě (Roman Holiday). Do této role chtěli původně obsadit Elizabeth Taylor, když ale režisér William Wyler viděl šarmantní, křehkou a nevinnou Audrey, jeho volba byla jasná. Předpověděl dokonce, že Audrey jednoho dne získá Oscara.
Dalším filmovým počinem byla též romantická komedie Sabrina (1954), kde si zahrála s Humphreyem Borgatem a Williamem Holdenem pod taktovkou režiséra Billyho Wildera. S garderobou jí poprvé pomáhal módní designér Givenchy. Po čas natáčení si rozuměli natolik, že jim jejich přátelský vztah vydržel po celý život. Na natáčení Sabriny však Audrey vzpomínala i kvůli Williamu Holdenovi, do kterého se zamilovala. Jejich vztah ale dlouho nevydržel, Audrey byla mladá, chtěla se vdát a založit rodinu. Vztah definitivně zkrachoval, když Holden přiznal, že si nechal udělat vazektomii.
Ještě tentýž rok se Audrey vrátila na jeviště. Zahrála si roli vodní víly v představení Ondine. A přišlo první ocenění, a to Zlatý Globus a Oscar za Prázdniny v Římě. Šest měsíců po ceně Akademie si převzala divadelní cenu Tony za svůj výkon v představení Ondine. Audrey Hepburn je jednou ze tří hereček, kterým se povedlo získat tyto tři ocenění v tom samém roce. Jsou to Shirley Booth, Ellen Burstyn a Audrey Hepburn. Nejen po herecké stránce bylo toto období zlomové. Audrey se poprvé vdala, a to za svého kolegu Mela Ferrera.
V polovině padesátých let zažívala nejúspěšnější období své kariéry. Byla označována za největší hollywoodskou filmovou hvězdu, ale také za módní ikonu. Její smysl pro eleganci a cit pro módu
svět obdivoval a napodoboval. Převzala si Zlatý Globus jako nejoblíbenější ženská filmová osobnost na světě a dále natáčela filmy jako na běžícím páse. Jedním z nich byl roku 1956 Vojna a mír (War and peace).
Dostala možnost si zahrát po boku nejvýznamnějších mužských herců té doby. Jejími hereckými partnery byli například Humhrey Bogart ve filmu Sabrina, Fred Astair v Usměvavé tváři (Funny Face, 1957), George Peppard ve Snídani u Tiffanyho (Breakfast at Tiffany´s, 1961), Rex Harrison v My Fair Lady, Peter O´Toole ve snímku Jak ukrást Venuši (How Top Steal a Million) v roce 1966 nebo Sean Connery v Robin a Marian (1976). Mnozí ze jmenovaných mužů si po čas natáčení vybudovali k Audrey velice blízký vztah. Rex Harrison nazval dokonce Audrey svou nejoblíbenější herečkou.
Audrey Hepburn se stala ikonou amerického filmového průmyslu 20. Století, a to i díky postavě Holly Golightly ve snímku Snídaně u Tiffanyho. Přes všechny tyto až neuvěřitelné úspěchy si dokázala udržet svou skromnost a pokoru. Nadevše stavěla svého manžela a vytouženého syna. Dlouho totiž nemohla otěhotnět a několikrát také potratila.
Zahrála si ve filmu Šaráda (Charade, 1963) s Carym Grantem. O rok později se představila v muziálu My Fair Lady, kde ztvárnila Elizu Doolittle. Audrey ale čekalo zklamání, když zjistila, že přesto že všechny písně nazpívala sama, její zpěv nahradili hlasem Marni Nixon.
Následovaly pro Audrey velmi těžké časy. Natáčela thriller Čekej do tmy (Wait until dark, 1967), kde hrála nevidomou ženu. Ještě těžší pro ni ale bylo pracovat s producentem filmu Melem Ferrerem, se kterým se po čas natáčení rozváděla. Na jejím výkonu se to však nepodepsalo a tento snímek jí vynesl již pátou nominaci na zlatou sošku.
Od roku 1967 se Audrey objevovala na plátně jen sporadicky. Vdala se za italského lékaře Andrea Dottiho a otěhotněla. Rizikové těhotenství, kterým však procházela, si vyžadovalo klid. Za devět měsíců Audrey porodila druhého syna. Po rozchodu s Dottim se vrátila na plátno, a to po boku Seana Conneryho v Robin a Marian v roce 1976. Následovaly filmy Všichni se smáli (All they laughed) režie Petra Bogdanoviche, Láska mezi zloději (Love Among Thieves 1987), Navždy (Always, 1989).
Krátce po dotočení jejího posledního snímku se stala velvyslankyní dobré vůle UNICEF. Po zbytek svého života pomáhala dětem v nejchudších částech světa. Její dobrá znalost francouzštiny, italštiny, angličtiny, vlámštiny, španělštiny a holandštiny jí umožňovala hladké dorozumívání takřka ve všech koutech světa. Roku 1992 obdržela od Geoge Bushe prezidentskou medaili svobody za práci pro UNICEF a Akademie filmových umění a věd jí ocenila cenou The Jean Hersholt Humanitarian Award.
Její život skončil 22. ledna 1993, když podlehla rakovině. Zemřela ve švýcarském Tolochenaz, kde je také u Ženevského jezera pochována.
