Svlečená do naha: Kniha o rakovině a českém byrokratickém šimlu

Nová kniha Ivetty Kollertové – Svlečená do naha vyšla v roce 2010 v nakladatelství Eroika. Příběh obyčejné ženy, která se odhodlala k boji s rakovinou, jistě nenechá chladnou hlavně ženskou část čtenářstva.

Autorka Svlečené Ivetta Kollertová, Zdroj: prozeny.cz

Jedna kniha, dvě autorky?

Kniha nás do situace uvádí prologem, který nenapsala Ivetta Kollertová, ale Blanka Kubešová, jakási duchovní spoluautorka knihy. Skládá se z dějové linie vzpomínek Ivetty – ženy bojující  se zákeřnou nemocí. Dále ze střípků dopisů Blanky – ženy žijící již přes 40 let ve  Švýcarsku. Jak je možné, že kniha není obrazem pouze jedné autorky? Jistě, vlastní příběh, jenž je hlavním tématem knihy, prožila Ivetta, Blanka – zprvu náhodná žena z internetu, se však v těžkých chvílích, kdy byla Ivetta upoutána pouze k lůžku, stala Ivettinou podporou, přítelkyní a důvodem pro to, aby takováto kniha vůbec vznikla.

Foto: Martin Koubek, Topzine.cz

Kompozice Svlečené

Kompozice díla nás retrospektivně zavádí do minulosti, příběh začíná ve chvíli, kdy Ivetta přišla o práci i byt, seznamuje nás s jejími počínajícími zdravotními problémy. Formu „deníku“ doplňují listy Blance ze současnosti, kdy se Ivetta svěřuje s tím, jak moc by jí pomohl vozík, aby také mohla vidět svět zvenčí, ne pouze za chladnými okenními výplněmi. Popisuje svůj smutek, ale také obrovskou odhodlanost nevzdát se, svou chuť bojovat vkládá do nápadu, že začne psát knihu. V knize jsou deníkové zápisky a dopisy doplněny ještě krátkými básněmi vyčleněnými mimo vlastní text, básně jsou úvahami nad smrtí a vyjadřují přání podívat se na vozíku i do přírody.

Po krátkých kapitolách následují dopisy Blance většinou plné optimismu a víry v nový život. Básně umístěné buď před a/nebo za dopisy Blance jsou někdy až naivně dětsky optimistické, jindy až skoro beznadějné. Pravidelnost rýmů a slabik dotváří jakousi dětskou říkanku, ovšem zde s trochu vážnějším námětem. Tím, že kapitoly jsou kratší než bychom čekali a následují je listy Blance a básně, je porušena forma deníku s bezprostředně navazující dějovou linií. Nejedná se o klasické vypravování ve stylu „Milý deníčku“, ale spíše životní reflexi. Vyjádření niterných citů a hlavně naděje, jak jinak popsat nezdolnou touhu žít či zemřít než právě ve verších?

Nezdolná touha žít

Od začátku do konce můžete knihu číst skoro jedním dechem. S touhou zjistit, jak to asi s Ivettou dopadne knihou proplujete za velmi krátkou dobu a s velmi zvláštním pocitem. Kde se v člověku bere tak strašná síla žít, nevzdat to, znovu se zvednout? Nad básněmi o smrti či naopak o radosti byť jen z toho, že po dlouhé době vidí člověk světlo a přírodu se můžeme zastavit a zamyslet. Nejsou přece jen naše každodenní problémy trochu malicherné?

Kniha Ivetty Kollertové řeší hned několik problémů najednou. Problém lidský – jak zvládnout nepřízeň osudu, ale hlavně problém, jakým je v dnešní době stále víc se rozmáhající onemocnění – rakovina.

Pokud bychom se snažili knihu žánrově zařadit, jednoduše se s tím vypořádat rozhodně nelze. Někomu při čtení může připomínat příběh z červené knihovny aneb jak to všechno dobře dopadlo, ale tak jednoznačné to není. Žánrově je kniha velmi zajímavá, propojením poezie a dopisů s prozaickým vyprávěním nepatří do klasického proudu „normálního románu“. Spojení silného příběhu a experimentu forem, jako je epistolární literatura a poezie, kniha zaujme nejen běžného čtenáře, ale i čtenáře hledajícího za myšlenkou také vytříbenost formy. Jedním dechem budete čekat, jak to všechno dopadne. Přečtěte si tento nevšední příběh a uvidíte sami.

Český název: Svlečená do naha
Autor: Ivetta Kollertová
Počet stran: 224
Vazba: Vázaná s přebalem
Vydavatel: Eroika, Praha: 2010
Doporučená cena: 280 Kč
Hodnocení: **** (80%)