3 fotky 
Postavu svatého Václava jako patrona české země známe snad všichni. Co všechno však ještě nevíme o jeho životě? A co legendy pojící se se jménem tohoto panovníka? Jaký máme vztah k těmto literárním památkám?
Svatý Václav od Petra Parléře., Zdroj: wikimedia.org
Svatý Václav se narodil roku 907 našeho letopočtu. Co se týče jeho příbuzenských vztahů, otcem byl Vratislav, matkou Drahomíra, dědem kníže Bořivoj a babičkou svatá Ludmila. Pod dohledem babičky se naučil spisovný slovanský jazyk.
Poté byl otcem poslán do Budče, kde se u slovanského kněze Učen (tak si dal říkat) naučil latinu – tu potřeboval pro pozdější styky se zahraničím. Roku 920 mu otec předčasně zemřel a on musel ve svých třinácti letech nastoupit na jeho místo; jeho jménem vládla matka Drahomíra.
Dospívání českého panovníka
Zatímco Václav dospíval, zdokonalil své učení ve slovanštině, latině i řečtině. Dosáhl tehdy veškeré přístupné vzdělanosti. Když už byl plnoletý, nastoupil vládu místo doposud vládnoucí matky. Jeho smysl pro spravedlnost a odpor k dvorním intrikám způsobily, že umístil matku na Budeč. Jednal tak proto, že v roce 920, tedy ve stejném roce, ve kterém mu zemřel otec, dala údajně matka zavraždit jeho babičku z nejasných dvorních intrik. Poté dal přenést tělesné ostatky babičky z Tetína na Pražský hrad, kde je uložil v chrámu sv. Jiří. Matku po tomto činu přizval zpět.
Od dob Karla IV. se symbolem českého státu stává svatováclavská koruna, jíž jsou podřízeny jednotlivé země Koruny české.
Když osmnáctiletý Václav usedl na trůn, poddaní měli pré. Václav byl hluboce věřícím křesťanem, pečoval tudíž o chudinu, nemocné i sirotky, hostil pocestné i cizince. Dodržoval tradice, uctíval Bohaa nechal vystavět nové křesťanské chrámy. Všichni určitě známe například honosný Chrám svatého Víta na Pražském hradě. Václav se stal velice populárním a oblíbeným panovníkem svého národa, kterému imponovala jeho statečnost, moudrost a dobrosrdečnost.
Chrám sv. Víta na Pražském hradě., Foto: P. Popelářová
Václav bohužel nevládl dlouho. Na vině byly dvorní intriky, přesněji řečeno jejich aktéři – předáci, kteří nemysleli na blaho národa, nýbrž na své vlastní. Václavovi namlouvali, že se jej pokouší zabít jeho bratr Boleslav a Boleslavovi namluvili, že ho chce zabít Václav. Náš panovník jim ale nevěřil, protože neměl důvod se domnívat, že ho chce bratr usmrtit. Boleslav ale našeptávačům uvěřil, a chtěl proto bratra překvapit a zabít ho jako první. Pozval ho tedy do Boleslavi.
Svatováclavský kult je velice silný ještě v dobách baroka a za národního obrození – svatý Václav je řazen k hlavním patronům českých zemí.
Protože svému bratrovi věřil, přijal Václav pozvání i přes veškerá varování. Přijel se svou družinou do Boleslavi a zdržel se i na hostinu. Ráno ho však čekalo nemilé překvapení. Jako každý den vstal časně a byl na cestě na jitřní mši. Vtom mu zastoupili cestu vrazi, a to už z hradu přispěchal Boleslav. Jakmile ho Václav uviděl, promluvil na něj: „Zdráv buď, bratře, velké díky ti vzdávám za hostinu, kterou jsi mně i mé družině včera připravil; oplývej statky života tohoto i budoucího, a Kristus nechať tě přijme za to ke své věčné hostině“.
Dobová iluminace zavraždění sv. Václava.
Můžeme si domyslet, co se Boleslavovi honilo v tu chvíli hlavou. Odvětil mu: „Lepší ti dnes hody připravím“, zatímco se pokusil udeřit jej mečem. Václav mu však meč vyrval z rukou a pravil: „Jak neobratně si počínáš, chtěje mne ranit.“ Potom mu vrátil meč zpátky a vykročil směrem k chrámu. Nikdy tam ale nedošel. Z úkrytů přispěchali na pomoc Boleslavovi krytí zabijáci. Vrhli se po Václavovi a několikrát jej probodli píkami (dlouhé dřevcové zbraně)a meči. Václav na místě zemřel.
Jak se stal Václav svatým
Po jeho smrti pochovali panovníka v chrámu dobrého a spravedlivého panovníka Václava, ctitele Božího a milovníka Kristova 28. září roku 935 (starší literatura uvádí 929). Václav byl brutálně zavražděn vlastně proto, že se odlišoval svými názory od ostatních a vystupoval s nimi na veřejnosti. Být milosrdný k bezbranným či šířit křesťanství, to byla na tu dobu velká opovážlivost.
Většina poddaných ale vnímala Václava jako strážce, který se za ně přimluví na nebesích. Hrůznost svého činu si údajně uvědomil i Boleslav, když dal převézt ostatky svého bratra do Chrámu sv. Víta v Praze. Díky své čistotě a šlechetnosti začal být Václav uctíván jako Boží svatý, proto o něm také mluvíme jako o svatém.
Svatému Václavovi byly připisovány různé zázraky, většinou se odehrávaly po Václavově smrti, ale dva se odehrály už před ní. Jedním z nich je vidění odbojného kouřimského knížete Radslava, který údajně uviděl na Václavově čele zářící znamení kříže, a proto se mu v bitvě vzdal.
O svatém Václavu vzniklo během staletí mnoho legend. Už v 10. století vznikla latinsky psaná legenda Crescente fide (česky První staroslověnská legenda), dále Crescente fide christiania (česky Kristiánova legenda), ale také Gumpoldova legenda a další. Je nutné si připomenout, že legenda byla nejčastějším žánrem středověké literatury, původně ryze náboženského charakteru.
Čtěte také: Znáte kořeny češtiny? Literární kvíz nejen o době předhusitské
Popisuje tedy život, zázraky a utrpení svatých, ale neseznamuje nás se skutečnými fakty z jejich života. Legenda o svatém Václavu navíc nabyla v průběhu let různorodých interpretací. Různé zdroje uvádí, že v jeho smrti šlo o náboženské, politické či mocenské spory. Nejčastější výklad se ovšem přidržuje odporu pohanů k Václavovu křesťanství.
Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš,
pros za nás Boha, svatého Ducha, Kriste eleison.
Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě.
Nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave, Kriste eleison.
Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi, utěš smutné,
zažeň vše zlé, svatý Václave, Kriste eleison.Svatováclavský chorál, cca 12. století, Zdroj: wikimedia.org
