2 fotky 
Svatá kniha vlkodlaka je nově přeloženým románem ruského spisovatele Viktora Pelevina. V tomto postmoderním díle, které čtenáře šokuje v přesně odměřených dávkách, se mimo jiné dozvíte něco o životních postojích mladé liščí prostitutky.
Ilustrační foto, Zdroj: sxc.hu
V nakladatelství Plus nedávno vyšel překlad románu Svatá kniha vlkodlaka současného ruského autora Viktora Pelevina. S jeho tvorbou se čeští čtenáři mohli setkat už několikrát. Pelevinovo dílo je obvykle řazeno mezi postmoderní literaturu a science fiction zároveň, což platí i o nově vyšlé knize.
Rámcem příběhu je záhadná událost, která se odehrála v Bitcevském parku v Moskvě. Text, který byl nalezen po úkazu v podobě silného záblesku, je předložen kritickému pohledu čtenáře. Jedná se o zápisky lišky A Čuri, která se zjevuje jako velmi mladá dívka mající několik nadpřirozených schopností. Se svým lidským tělem zachází relativně normálně, svou liščí podstatu pak udržuje přijímáním sexuální energie.
Viktor Pelevin (*1962) je ruský esejista, novelista a romanopisec. V českém překladu jste se již mohli setkat s jeho romány Čapajev @ prázdnota, Generation P, Omon Ra a Helma hrůzy. Stejně jako Pelevinova díla, je různorodý i jeho občanský život. Jako inženýr elektrotechniky začal navštěvovat kurzy psaní a u této činnosti zůstal natrvalo od roku 1989, kdy vyšla jeho první povídka.
Hned na několika prvních stranách knihy čtenář narazí na mnoho paradoxů. A Čuri je jakožto liška prostitutka, přesto je celý život pannou. Za své liščí poslání přijala hledání nadvlkodlaka, což je stvoření, které má spasit všechny lišky a vlkodlaky. A Čuri má podobu šestnáctileté dívky, ale svůj věk ve skutečnosti odhaduje na několik tisíc let. A přestože by měla být vzhledem ke svému věku velmi moudrá, stále se ve světě nedokáže dobře orientovat.
Střípky poučení a informací, které nasbírala za celou dobu své existence, se A Čuri začínají spojovat ve smysluplný celek až ve chvíli, kdy se přestane pídit za vnějším světem a začne se soustředit sama na sebe. Svou pravou podstatu hledá v meditacích a při pokání.
Rozpory syžetu mají svůj smysl
Nenechte se ale splést předchozím textem. Děj románu se neodehrává v temných dobách ani za nijak zvlášť pohnutých okolností, které by vysvětlovaly zmíněné podivnosti. Pelevin čtenáři nedává příliš na výběr – buď všechno přijmete jakoby nic, nebo knihu rovnou odložte. Jen pro doplnění, příběh se odehrává v současné moderní Moskvě za zdánlivě normálních okolností.
Hledání vlastní podstaty a podstaty svého druhu pro A Čuri vede také skrze sblížení se s jinými osobami. Po tisících letech se liščí hrdinka poprvé zamiluje. Pociťovaná láska ji však neoblouzní, naopak zostří veškeré její vnímání, a začne působit jako médium hlubokého sebepoznání. Ne náhodou se totiž zamiluje do vysoce postaveného příslušníka bývalé KGB, který je zároveň vlkodlakem.
To však neznamená, že by kniha nějak připomínala sladký románek nadpřirozené éterické bytosti. Z mého pohledu jde o alegorii odcizení člověka, který se ani za tisíce let své druhové existence nedokáže poučit ze svých chyb. Východiskem může být právě orientace na sebe sama, skrze niž poznáme i druhé a své okolí.
Pelevin očekává vaši interpretaci
Pelevin je obdivovatelem východních náboženských směrů. Jeho kritický pohled se neustále zaměřuje na současnou ruskou společnost, v níž spatřuje nešvary přežívající z dob sovětské éry. Mnohé z autorova černého humoru tak českému čtenáři bohužel zůstane skryto. Obě tyto oblasti Pelevinova zájmu a další významové roviny se ve Svaté knize vlkodlaka projevují a mísí.
Mnohovrstevnatost a mísení převzatých prvků jakožto rysy postmoderní literatury mohou být zárukou pozitivní rozmanitosti, stejně jako nebezpečné nesourodosti. Od těchto potenciálních kvalit Svaté knihy vlkodlaka se Pelevin elegantně distancuje, když tvrdí, že za konečné literární dílo je zodpovědný až čtenář. Posuďte tedy sami, kde leží důkazní břemeno. Je to Pelevinův alibismus, nebo neschopnost kritiky přijmout místy nezkrotný text?
Další z autorových libůstek
Příběh také silně ovlivňuje filozofický aspekt jazyka. A Čuri se k podstatě věci dopracuje i díky názoru, na který ve svém příběhu neustále naráží. Podle hlavní hrdinky jazyk podstatu věcí zastiňuje tím, že znemožňuje přesný popis konkrétní věci. Prostřednictvím omezených výrazů jazyka získáváme o světě jen zkreslené druhové představy a předem dané významy.
Tyto filozofické vhledy prezentované hrdinkou A Čuri, které se vám při čtení honí hlavou, zpětně ovlivňují i rozvoj a osmyslování příběhu. Aplikujete právě teorii A Čuri, protože je nejblíže po ruce. Liščí čarovný svět je najednou ve světle jazykové teorie naprosto uvěřitelný a bezrozporný. A Pelevin má čtenáře přesně tam, kde jej chtěl mít. Vy tvoříte příběh, ale autor vám říká jak na to.
Přestože bych měla nejspíš vystupovat jako nezávislý kritik, tentokrát ve mě převládá nutkání formulovat dojem z textu a celkové četby jako čtenář bez kritických ambicí. Proto se také ráda přikloním ke kladnému hodnocení. Knihu doporučuji čtenářům, kteří ocení inteligentně napsaný text v dobrém překladu, místy přesycený obrazy, které vás nejednou nadzvednou ze židle jak svým obsahem, tak kombinacemi, ve kterých se vyskytují.
Název: Svatá kniha vlkodlaka
Název originálu: Svjaščennaja kniga oborotňa
Autor: Viktor Pelevin
Nakladatelství: Plus
Vyšlo: 2011
Počet stran: 392
Formát: 130 x 200 mm, pevná vazba s přebalem
Doporučená cena: 349 korun
Doporučení: pro čtenáře od 18 letHodnocení: **** (90%)
