Včerejší večer v Lucerna Music Baru patřil českým Sunshine. Jak dalece realita koncertu překrývala očekávání, si řekneme v následující recenzi…
Sunshine, Zdroj: archiv
Čím jsou Sunshine starší, tím mladší na ně chodí lidi. S Dreamerem se rozrostla jejich fanouškovská základna, což dále pokračovalo s letošní deskou MGKK Telepathy. Ze Sunshine, kteří v tuzemsku platili za kapelu vymezující se vůči všemu, se stala skupina pro všechny s novým programovým heslem: party, party, party. Z této pozice je těžké v jejich dnešním vystupování nevidět pózu. Slogan „fuck you všechno!“, slýchaný na koncertech v dobách Moonshower and Razorblades, vystřídala zvolání „enjoy the party“ nebo „shake your motherfucking ass“. Tolik si však dnes zakládají na tom dělat show, že už se sami zamotali v tom, jak opravdová show skutečně vypadá. Což nebyl problém jen tohoto koncertu, ale veškerého hudebního vystupování Sunshine za poslední měsíce a roky.
Koncertně nešlo o nic ojedinělého, nového nebo překvapivého. Show pro nadšené fanoušky v prvních řadách ale splnila svůj účel, lidi se bavili, atmosféra dobrá, a tak by se pro někoho mohlo zdát zbytečným rozebírat samotnou kvalitu hudební produkce.
Jistě, Sunshine z repertoáru nikdo neodpáře na české scéně ojedinělé songy jako Victimisanothernameforlover, Miss KKarma KKoma nebo skvělý zavírák z poslední desky Tokyo Bassline. Některé songy ale v koncertní podobě ztrácí albovou přesvědčivost a dynamiku a místo toho znějí odfláknutě a nestabilně, což u kapely fungující už tolik let působí občas překvapivě. Dohady o přesnosti Buriánkovy intonace, výslovnosti a (ne)pěveckém nadání se už staly zdejším oblíbeným novinářským klišé, kterému je však v hodnocení těžké se vyhnout.
Tohle všechno by snad ani nevadilo, kdyby kapela ve svém vystoupení předvedla alespoň z poloviny takovou show, jakou avizuje na svých plakátech – energickou, strhující a alespoň vizuálně natolik zajímavou, aby místy odvedla pozornost od některých (často přirozených) hráčských nedostatků. Bohužel tohle už dnešním Sunshine chybí a skákání mezi lidi nestačí. Chození na jejich pražské koncerty jednou za půl roku už se stalo rutinní záležitostí, při které nikoho nic nepřekvapí, naopak v takhle dlouhých koncertních intervalech vynikne vyprchávající energie, která je teď už jenom rádoby nahoněná prázdnými děláme-party hesly, které sama kapela označuje za prvoplánovou provokaci a jejich obsah neřeší.
Zazněla většina songů z novinkového alba, několik z Dreamera (v přídavku nechyběl nejoblíbenější hit všech party kids Top! Top! The Radio) a čtyři z Moonshower and Razorblades, které stále na pódiu působí nejlépe a nejpřesvědčivěji. Škoda, že dvojitá vodka s Red Bullem u kapely dostala přednost před původně v setlistu plánovanou Velvet Suicide.
Sunshine (supp. Dead Pope’s Company), Lucerna Music Bar Praha, 24. listopadu 2009
