Jak už jsem několikrát zmínil, závěr loňského roku nám přinesl přehršel výborných fantastických titulů, které si nakladatelé schovávali na předvánoční čas. I nový román Strážcové Varadínu oblíbeného Juraje Červenáka spadá do této skupiny. Splnil slovenský spisovatel naše očekávání?
Když poprvé knihu uvidíte, nepochybně zajásáte. Čtyřsetstránkový opus v pevné vazbě s vynikající žlutočervenou obálkou Michala Ivana. Spodní čelisti vám popadají a 360 korun se z vaší kapsy vypaří rychleji než pára nad hrncem. Budete utíkat domů, nedočkavě listovat stránkami a hloubat nad tím, zda jste přece jen neměli počkat, než si knihu koupí nějaký kamarád či rodinný příslušník.
Román Strážcové Varadínu nás zavádí do Evropy sedmnáctého století, kdy nad Balkánem vlaje vlajka Osmanské říše a Turci se prohánějí svými ejálety hluboko v Uherské nížině. První stránky představují k malou pohraniční pevnost, jež velí samotný hrdina příběhu, kapitán Báthory. Toho nacházíme v jeho živlu, neboť ho právě vyzval na souboj vůdce jedné z martalovských od. Předmětem půtky je hlavně krevní msta z turecké strany, našly by se však i jiné motivy, mimo jiné třeba fakt, že Kornelius Báthory platí za jednoho z nejlítějších turkobijců, kteří ještě ani jednou v boji s Osmany neprohráli. Jak by se dalo čekat, Báthory souboj vyhraje, dojezd už však není zrovna příjemný. Karačiovci, jak se oda nazývá, nedávají své velitele zadarmo, a tak musí Báthory zanedlouho obětovat celou svou profesní kariéru, aby se vydal přes celou zemi zachránit svého syna, jenž padl nepřátelům do rukou.
Přestože počáteční zápletka se mi nepovedla shrnout stručněji, příběh je vlastně až triviálně jednoduchý. Po jakési předehře, kterou obstarává první stovka stran, se dostáváme do téměř přímočarého dobrodružného děje, který nás vede knihou až k jejímu závěru. Otěže děje spočívají v rukou především hlavnímu hrdinovi, kterého neztratíme z hledáčku na jedinou chvíli. Vedlejší postavy se míhají kolem jedna za druhou, a přestože si Červenák s jejich charaktery ví rady a dokáže je bez problémů do detailu popsat, využívá je přinejlepším jako útesy, od nichž se loďka příběhu může na pomalé vodě odstrčit.
Pokud už jste se o Strážce Varadínu zajímali dřív, asi jste stihli zaznamenat, že autor chtěl nové dílo prodchnout duchem svého oblíbeného westernu, což je vidět na všech stránkách nového románu. Přímočarý příběh, morálně i fyzicky silný hrdina, který celý text vleče kupředu na svých bedrech, neměnný cíl někde v dáli. Je však dobře, že se Červenák vydal tímto směrem?
Na jednu stranu musím poctivě přiznat, že ano. Na svých předchozích románech si autor vyzkoušel nepřeberné množství situací, vypravovacích postupů, zápletek i postav, aby dokázal vyplodit komplexní, čtivé a zajímavé dílo, které bude nepochybně zaujímat privilegované místo ve vaší knihovničce. Na stranu druhou však dílo působí jako nedochůdče, které Červenák vypustil do světa na obhlídku terénu, než dorazí starší a statnější bratři, kteří využijí informací získaných svým sourozencem k plnému ovládnutí trhu.
Ve všech ohledech jsou totiž Strážcové Varadínu experimentem, jenž si autor dovolil předložit našim očím, nosům, jazykům a všem možným dalším senzorům. Tento fakt je zřejmý už jen, když se podívám na fakt, kterému jsem se prozatím vyhýbal dlouhým obloukem. Základní charakteristikou nového románu představuje totiž fakt, že se jedná o text historický. Takže žádná mytologie, žádní bohové, žádná magie, na kterou jsme byli doposud od Červenáka zvyklí. Pro autora jako takového je tento obrat v tvorbě zcela jistě klíčový, protože se tímto tahem otvírá mnohem širšímu čtenářskému obecenstvu, přestože zároveň zůstává věrný tomu původnímu, neboť je to pořád ten starý dobrý Ďuro, který si hledí těch nejjemnějších detailů ve svém světě, perfektně popisuje souboje na šavle (a pozor! zde i palné na zbraně!) a zkušeně vede čtenáře svým dějem.
Ten největší kámen úrazu však představuje skutečnost, že fantastických prvků se Červenák nedokázal zbavit tak docela, a proto se na několika místech setkáváme i s nadpřirozenými jevy, které, řekněme si to na rovinu, Strážcům Varadínu jen škodí. Šlechtičnu, jež na zavolání ovládá vlčí smečky z celého Sedmihradska, by čtenář ještě skousl, ale zátah vodních vil spolčených s venkovským mlynářem už je trochu moc, nemluvě o způsobu, jakým se Báthory vylíže ze svých zranění v jednom bodě knihy. V mnohém tato situace připomíná polského spisovatele Andrzeje Sapkowského s jeho Husitskou trilogií. Ten na to sice šel opačně, neboť ze začátku přimíchával magii postupně, v přiměřených dávkách a hlavně už od prvního okamžiku zcela záměrně, aby mu pak až v závěru přerostla přes hlavu, výsledek je však téměř totožný, protože nadpřirozené síly působí tak jako tak nepatřičně.
Ve Strážcích Varadínu si Juraj Červenák chtěl prostě vyzkoušet, jak mu bude nová autorská poloha sedět a jak to přijmou jeho čtenáři. Učinil to pomalu, zkoumavě, aniž by se přespříliš odchýlil od svých zaběhlých originálních stereotypů, pro které ho máme tak rádi. Výsledkem je proto trochu rozpačité dílo, které ale do budoucna slibuje mnohem větší záběr, než na jaký jsme byli doposud zvyklí. Jak sám autor prohlašuje, Strážcové Varadínu jsou jenom expozicí, prvním dílem jeho opus magnum, která nám ani zdaleka neukázala ty nejmenší trumfy v autorově ruce. Pojďme doufat, že z následujícího dílu budeme mít stejný dojem jako z těch autorových dosud největších pecek. Vždyť koneckonců každý slavný hrdina napřed začíná v zapadlé venkovské vesnici.
Název originálu: Strážcovia Varadínu
Český název: Strážcové Varadínu
Autor: Juraj Červenák
Překlad: Robert Pilch
Obálka: Michal Ivan
Počet stran: 424
Vydal: Brokilon, Praha 2009
Doporučená cena: 358 Kč
Hodnocení: *** (60%)
