2 fotky 
Málokomu je příjemné mluvit před halou plnou lidí, ale většině se daří tuto nervozitu překonat a tréma po prvních větách opadne. Ovšem pro některé jedince bývá tento strach nepřekonatelný a přestože by jim paradoxně vyhledávání podobných situací mohlo pomoci, vyhýbají se jim za každou cenu. A mají pocit, že puknou!
Lidé trpící sociální fobií se uzavírají do sebe, Zdroj: Martin Koubek, Topzine.cz
Sociální fobie je neurotická porucha pramenící z negativních představ o sobě samém způsobené především výchovou, kdy bylo dítě rodiči kritizováno za nedokonalosti a chyby a nezískalo tak zdravý pohled na vlastní hodnotu.
Jde o nekontrolovatelný strach, o ztrátu pocitu bezpečí a pocit nebezpečí útoku. Jakýkoliv sociální kontakt dělá postiženým potíže a způsobuje nekontrolovatelný strach. Propadají stavům úzkosti už při pomyšlení, že by měli mluvit s větším množstvím lidí a vyhýbají se takovým situacím.
Sociální fobie (nebo její slabší fáze sociální úzkost) bývá provázena negativními pocity spojenými s kontaktem s lidmi, doprovázené úzkostlivými stavy a strachem ze selhání. Z vnitřního kritického hlasu se postupem času stává neovladatelná úzkost.
Kvůli svému strachu se často chovají podivně a okolí si jejich chování nedokáže racionálně vysvětlit. Nechápou, proč nechtějí jít do společnosti nebo jet například metrem a vztahují si to na sebe. Myslí si, že tam určitě nechtějí jít kvůli nim. Nevědí, proč se jich straní a mají pocit, že se jim něco udělali. Nechápou, že to s nimi nemá nic společného.
Čím více jsou postiženým sociální situace nepříjemné, tím více se jim pochopitelně snaží vyhýbat. Přestože to je to nejhorší, co mohou udělat. Sociální úzkost se jen „prohlubuje“ a oni mají čím dál větší problémy s okolím.
Lidé trpící soc. fobií nechtějí chodit do společnosti
Bojí se jakéhokoliv sociálního kontaktu a pokud jsou někam pozvaní, stresují se i několik týdnů dopředu. Přemýšlí, jestli nezavolají, že jim není dobře a akce se nezúčastní. Ve své mysli si plánují, co udělají a řeknou.
Představují si průběh situace a přemýšlí, na co se vymluví, pokud se jim situace bude zdát neúnosná. Když se pak do společnosti skutečně dostanou, jsou nervozní, srdce jim tluče jako o závod a mají pocit, že jim každou chvíli pukne. Jediné, co hledají, je únik. Jak se odtud dostat, co nejrychleji pryč.
Expozice
Jak už to tak bývá, sociální fobie se dá léčit, stejně jako všechny jiné fobie, překonáním. Pouze vystavením se této stresově náročné situaci, se ji mohou naučit zvládat. Tyto situace jsou za doprovodu psychologa postiženému navozovány, učí se rozpoznávat automatické myšlenkové pochody, které ho dříve táhly k zemi a snaží se držet si od nich odstup.
Používá se také dynamicky orientovaná terapie, kde se ve skupinách učí postižení rozpoznávat automatické pocity, hovoří o nich a přijímají na ně reakci. Je to běh na dlouhou trať, ale je také důležité zaměstnat svou mysl, aby neměla prostor myslet na malichernosti. Když totiž tyto malichernosti přerostou, dokáží zachvátit celou mysl.
