2 fotky 
Každý z nás to zná. Strach. Bát se něčeho. Mít obavy z někoho. Pociťovat úzkost a nevědět proč. Co vlastně znamená slovo strach? Proč vůbec existuje něco takového? Proč se bojíme? Nebylo by snazší žít bez obav a úzkosti?
Foto: Petr Hortvík, Topzine.cz
Úzkost nebo strach?
Mezi strachem a úzkostí je jeden zásadní rozdíl, který je třeba zmínit. Pokud pociťujeme strach, tak se obáváme něčeho konkrétního. Víme čeho se bojíme. Úzkost je pro lidské prožívání komplikovanější. Lidský jedinec nezná důvod své úzkosti. Cítí úzkost, ale neví proč.
V praxi to vypadá následovně. Nechci do školy, protože neumím novou látku. Bojím se, že budu vyvolaná. Mám strach ze špatné známky. Nechci, aby ostatní viděli, že nic neumím. Obávám se trapasu.
Ráno se probudím a cítím se tak nějak divně. Cítím takové vnitřní napětí, ale nevím proč. Připravená do školy jsem. S kamarádkou jsme se nepohádaly. Rodiče mi zrovna nic nevyčítají. Přesto je to tady, aniž bych znala důvod a příčinu úzkosti.
Strach jako nutnost
Dokážete si představit život beze strachu? Ano? A vážně by se vám takový život líbil? Nebát se. Nemít strach. Žít zcela bez obav.
Skutečnost je však více složitější. Strach je přirozenou součástí života každého člověka. Strach potřebujeme podobně jako bolest. Ovšem nic se nemá přehánět.
Můžeme říci, že se jedná o jeden z obraných mechanismů lidského jedince. Strach je určitá zábrana a zároveň výzva k překonání vlastních hranic. Člověk ke svému životu potřebuje zdravé strachování.
Obavy v našem životě
Malé děti se bojí strašidel, bubáků, čarodějnic a různých nadpřirozených bytostí. Zajisté si všichni dobře vzpomínáme na tmu v našem dětském pokojíčku, kde každá pokojová květina vypadala jako hlava čarodějnice. S hrůzou jsme si schovávali hlavu pod peřinu, aby nás náhodou nezakousl kolem poletující upír.
Vše v životě se vyvíjí. Poznáváním našeho okolí mizí určité obavy, jiné však přibývají. Strašidla jsou vystřídána obavou ze školy, práce, neúspěchu, posměchu atp. Takový strach však není zdravý. Něco takového snižuje kvalitu našeho života.
Škola jako nepřítel?!
Právě nadešel začátek školního roku a s ním přichází i spousta nových povinností, očekávání a obav. Někdo zajisté nastoupil do nové školy a někdo zůstává v té stejné, jenom se posunul o ročník výše. Jiné čeká maturitní zkouška a možná i přijímací řízení na vysoké školy. To vše mohou být faktory, které vyvolávají strach a pocit nejistoty.
Je důležité se alespoň v myšlenkách připravit na nové situace, které mohou nastat. Jelikož začíná nový školní rok, tak člověk může začít tzv. s novým a čistým štítem. Netrapte se tím, co bylo. Zaměřte svou energii na to, co vás čeká.
Mohou nastat situace, kdy se školní půda promění v jednu velkou nepříjemnost vašeho života. Rivalita mezi spolužáky. Šikana. Nepříjemný učitel. Špatné známky. Většina z nás si něco takového prožila. Jak však postupovat v nelehké životní situaci, kdy máte strach a netušíte, co dělat?
Pomoc! To je šikana!
Jedná se o slovo, které je poslední dobou velmi často skloňováno ve všech možných pádech. Všichni určitě víme, co slovo šikana znamená. Jsme poměrně velmi dobře informovaní o tom, jak šikana vypadá i jak se bránit. Ale je to skutečně tak snadné?
Když se mi posmívají spolužáci znamená to, že mě šikanují? Nebo mě musí bít a ohrožovat nožem? A může mě šikanovat i učitel a naopak?
Za šikanu je považováno takové chování, které je danému jedinci nepříjemné. Může se jednat o psychické či fyzické týrání osoby, které se vyskytuje v kolektivu. Šikanovaný může být žák, učitel, ale i kdokoliv jiný.
Existuje jediná rada, jak se ubránit šikaně. Říci: „Pomoc! To je šikana!“ Platí to pro každého, kdo ví o šikaně. Jsou to takové všeobecné rady, které slýcháme ze svého okolí. Není však jednoduché postavit se čelem k něčemu takovému. A nejtěžší na tom všem je, říci tyto dvě věty. Říci si o pomoc.
Život je moc krátký na to, abychom zbytečně trpěli za hloupost a neuváženost druhých, nemyslíte? Je spousta životních náročností, kde toho mnoho nezmůžeme. Pokud se však objeví situace, kterou můžete ovlivnit, tak proč nevyužít tuto možnost?
