6 fotek 
Máte rádi nezávislé americké filmy, postavy, které se cítí tak trochu mimo společnost a na konci filmu se z nich nestanou princové na bílém koni? Ano? A znáte Steva Buscemiho? Ano? Aha. No dobře, třeba tu najdete alespoň nějaké drby.
V méně známém filmu Parting Glances, Zdroj: distributor filmu
Steve Buscemi se narodil pátek 13. Vystudoval katolickou školu. Otec doufal, že jeho syn bude kameramanem, ale Steve skončil jako uklízeč odpadků. Zkoušel dráhu stand-up comedy, ale po několika neúspěšných pokusech ho nahradili někým jiným. Pracoval i jako barman, řidič dodávky se zmrzlinou a jako dobrovolný hasič. Navrch ho bodli do krku při rvačce v baru, do které se připletl, a od té doby má ošklivou jizvu, kterou musí maskovat silným nánosem make-upu. Tomu se říká smůla.
Přesto má tenhle brooklynský rodák pro většinu z těch, kdo ho spatřili ve filmu, nezapomenutelnou auru. A že má vyvalené oči, kouty až na záda a zuby jak noty na buben? Podivíny, které hraje, je díky tomu lehké milovat, a psychopaty zas nenávidět (popřípadě s nimi soucítit). A pokud vás za srdce nechytil, zaručeně mu aspoň nemůžete upřít charisma. Koneckonců proč by jinak byl jedním z nejoblíbenějších herců posledních let?
Steve Buscemi se narodil jako poloviční Ir, poloviční Ital, jeho rodiče jsou oba přistěhovalci. O hraní se začal zajímat až v posledním ročníku na střední (Valley Stream Central High School, ročník 1976) a tehdy začal navštěvovat hodiny Johna Strasberga. Poté, co absolvoval, začal hrát a psát scénáře v divadle. Během 80. let se přidal k New Yorkským hasičům, FDNY Engine 55. Právě v této době dostal svou první filmovou roli. Zpočátku dostával samé nevýznamné štěky; zahrál si mrtvého pasáka, dělníka nebo popeláře zpravidla s lehce zapomatovatelnými jmény jako Ed, Ted nebo Fred.
Steve Buscemi ve filmu Gauneři (Reservoir Dogs), Zdroj: distributor filmu
První filmovou roli dostal ve filmu Parting Glances v roce 1986, kde hrál postavu mladého hudebníka, který má AIDS. V té době se stal také členem experimentální divadelní skupiny The Wooster Group. „Jediná věc, kterou můžu srovnat s pocitem, když jdete na scénu, je strach, který máte, když vcházíte do hořící budovy. Ale ve chvíli kdy tam vkročíte je strach je pryč a jste poháněni adrenalinem. Jakmile pak všechno skončí a vy víte, že jste si vedli dobře, vznikne něco, co s těmi lidmi sdílíte a automaticky cítíte to samé.“
Přicházely další nabídky filmových rolí, mezi nimi například oblíbený povídkový film Jima Jarmusche Kafe a Cigára (2003) nebo role pana Růžového ve snímku Gauneři (Reservoir Dogs, Quentin Tarantino, 1992). Opravdový start jeho kariéry ale přišel až s filmy bratří Coenů. Zatím hrál v šesti jejich snímcích a pokaždé, když jeho postava dostala větší prostor, naprosto zazářila. Za všechny zmniňme postavu gaunera Carla Showaltera ve Fargu (1995); věřte, že víc slizkého a podvraťáckého nájemného vraha jen tak neuvidíte. V ostatních Coenových filmech byly jeho role spíš vedlejší, nicméně i tak vždy dokázal zazářit díky tomu, že jeho postavy byly výrazné díky jejich mírně neurotickému a paranoidnímu charakteru, který si diváka prostě získá už jen kvůli přirozenosti, s jakou podává výkon.
Další fotka z Gaunerů - tentokrát ještě drsnější..., Zdroj: distributor filmu
„Na začátku jsem si vlastně ani nepoložil otázku jestli budu dělat nezávislé nebo komerční filmy – nikdo mi nenabídl žádný komerční trhák a zároveň tehdy vlastně neexistovala nezávislá scéna. Natočil jsem pár takzvaných nezávislých filmů,to ale ve skutečnosti byly jen nízkorozpočtové filmy, které se snažily být komerční.“
Nesmíme opomenout ani snímek Terryho Zwigoffa, který je natočen podle komixové předlohy a kde si po boku Buscemiho si zahrála třeba i Thora Birch nebo Scarlett Johansson. Buscemi tu hraje typického losera, který žije svými elpéčky a dalšími staromládeneckými radostmi jako podávání inzerátů do seznamky, což myslím dostatečně vystihuje patetický charakter této postavy.
„Nemyslím si, že postavy, které hraji, jsou ztroskotanci. Líbí se mi potíže, se kterými bojují lidé, kteří si myslí, že nezapadají do společnosti, protože svým způsobem se tak cítím i já.“ V druhé polovině 90. let začal být obsazován i v Hollywoodských filmech jako představitel výrazných vedlejších postav (Útěk z L. A., Con Air, Armageddon, Desperado), ale Buscemi i nadále upřednostňoval nezávislou tvorbu.
Seriál Sopránovi - najdete Steva?, Zdroj: distributor seriálu
V další řadě jsou tu tedy nezávislé nízkorozpočťáky, které Buscemi režíroval a taky si v nich zahrál. Podílel se na režii seriálu Rodina Sopránů, kde příležitostně dostal nějakou tu menší roli. Ovšem prvním komerčně alespoň trochu známým filmem vlastní režie s obsazením sebe sama v hlavní roli je Můj nejmilejší bar (Trees Lounge, 1996), kde si střihl roli zmrzlináře v pojízdné dodávce. Mimochodem některé scény se odehrávají ve stejných ulicích, ve kterých sám kdysi skutečně prodával zmrzlinu. A tady dostává Buscemiho loserství nový rozměr, totiž že tuhle roli mu musíte sakra věřit. Co víc vlastně chtít od dobrého herce?
Dalším počinem, který Buscemi řídil z režisérské židličky, je například Věznice (2000) nebo Interview (2007). Mimoto režíroval i několik reklamních spotů, mezi nimi i reklama pro Nike nebo Ženskou národní basketbalovou asociaci.
A nejroztomilejší fotka na závěr!, Zdroj: distributor filmu
Jako perličku na závěr ale dodejme, že den po teroristických útocích na New York se přihlásil jako dobrovolník ke své bývalé hasičské jednotce a týden pracoval dvanáct hodin denně na Ground Zero, kde hledal přeživší lidi. Odmítl účast kamer a snažil se pracovat anonymně.
Upřímně, pokud Buscemiho uvidíte někde hrát, musíte si užít každou vteřinu, protože na scéně se příliš často nevyskytuje. Jisté ale je, že vždy bude excelovat a zaručeně vás pobaví.
