Od vydání prvního románu moderního mistra hororu už sice uběhlo neuvěřitelných pětatřicet let, přesto si ale stále drží svou aktuálnost a má čím zaujmout. Ačkoliv by čtenář mohl předpokládat, že autorův debut by přece jen mohl být slabší než pozdější knihy, jak se zdá, King je Králem už od počátku, což dosvědčuje i natočení úspěšného filmu Carrie v roce 1976.
Carrie Whiteová měla prostě smůlu: narodila se náboženské fanatičce, pro niž je víra v Ježíše Krista vším. A aby toho nebylo málo, její otec těsně po porodu zemřel, a tak neměl bláznivou matku kdo krotit v její tvrdé výchově. Malá pohledná holčička proto rok za rokem roste do podoby nechtěné, nikým nemilované a často zostuzované outsiderky, na kterou si každý student Chamberlainské školy ukazuje prstem. Není divu, že když v sedmnácti dostane svou první menstruaci přímo v dívčích sprchách po hodině tělocviku, její spolužačky ztropí obrovskou scénu. Na nebohou Carrie, které o periodě matka nikdy neřekla a jež si tak myslí, že vykrvácí k smrti, se snáší tisíce vložek, které dosud používala jen jako prostředek pro odličování. V křiku všech zúčastněných slečinek se svíjí na podlaze a myslí si, že tohle jsou poslední minuty jejího života.
Už výše popsaná úvodní scéna románu vypadá více než dobře. Zastihuje hlavní hrdinku na počátku nereálně zpožděné první menstruace, ponižovanou svým okolím tak jako každý den, prosící kohokoliv o pomoc. Její matka jí vždycky říkala, že za všechno naše utrpení budeme v ráji odměněni mírem, jenže nebohá Carrie si právě v tuto chvíli a ve chvílích následujících uvědomuje, že Ježíš Kristus je jedna velká lež. Pro její matku je středobodem celého života, ale pro ni jím být nemůže. Ona se denně setkává s tvrdou realitou odstrkované uhrovité dívky na pokraji. A právě tato chvíle prozření s sebou přináší i uvědomění jiné. Její tělo vstoupilo do puberty a společně s novými hormony v žilách se v ní probudila i schopnost poděděná po její babičce – telekineze.
Jednou z důležitých postav románu nejoblíbenější dívka na škole, Sue. Ta si ve stejnou chvíli jako Carrie uvědomí, že všechno, co celou tu dobu nebohé Whiteoevé se spolužačkami vyváděla, je špatné. A protože se cítí vina, přemluví svého přítele Tommyho, do kterého je zakoukaná polovina studentek, aby šel s Carrie místo ní na blížící se maturitní ples.
Mohlo by se zdát, že v debutovém románu ještě King nebude vypsaný. Opak je však pravdou. Pravda, některé typické znaky kingovky jako třeba číslování kapitol a oddílů stejně jako příběh natažený na pět set stránek tu chybí, ale ty hlavní věci, které však krále hororu dělají tak populárního, jsou zde však už přítomny plně. Z těch nejdůležitějších to je detailní vykreslení postav a prostředí včetně jejich historie a povahy. Na každé stránce objevujeme nějakou novou vlastnost každého z hromady vedlejších charakterů, která se pak ve finále mnohdy dramaticky projeví. Tento prostředek však King používá i pro vystupňování atmosféry. V první sedmdesátistránkové části knihy se soustředí v podstatě jen na podrobné vylíčení situace, a až pak se konečně vrhne na onen dlouho očekávaný maturák.
Celá kniha je prokládána útržky a citacemi z novin a z publikací zabývajících se masakrem, který se odehraje ve finále. Hned na počátku je tak prozrazeno, že se v průběhu vyprávění něco stane, ta důležitá fakta jsou však ponechána na odhalené přirozenému průběhu děje. Román tak dodává jakýsi charakter reportáže a umožňují čtenáři nahlédnout na aktuální dění příběhu i z jiných úhlů pohledu, než pouze od Sue a Carrie.
Stejně jako se v Carrie objevují všechny Kingovy klady známé z pozdějších knih, najdeme tu i negativa. Asi největším z nich je nedotaženost závěru, se kterou se autor potýká ve více než polovině všech svých textů. Tady se projeví tak, že ta hlavní událost, ke které se předchozích sto stran pomalu dostáváme, se odehraje během pár vteřin a následuje ještě dlouhý dojezd. Ten jednotlivé zápletky sice v mnoha případech uspokojivě uzavírá, jindy ale nechává rozuzlení tak odbytá, že se čtenáři nechce věřit vlastním očím. A nedá se nezmínit ani umělá nataženost závěrečné koncovky, jíž by také pravděpodobně prospělo pár revizních škrtů.
Po shrnutí všech pozitiv a negativ se však dostáváme k závěru, že Carrie je prostě kingovka se vším, co k tomu patří. Jednoznačně slibuje perfektně vykreslené postavy, jejich naprosto logické chování a hutnou tajemnou atmosféru s filozofickým a metafyzickým podtextem. To všechno samozřejmě podtrhuje autorův jazyk, který je stejně brilantní jako vždy. Celkově Carrie asi není autorovou nejlepší knihou jako třeba To, Misery, Osvícení či sedm dílů Temné věže, bezpochyby však uspokojí nejen čtenáře fantastiky stejně jako každá jiná kvalitní kniha.
Název originálu: Carrie
Český název: Carrie
Autor: Stephen King
Překlad: Ivan Němeček
Počet stran: 176
Vydala: Beta, Praha 2007 (první vydání Laser-books, Plzeň 1992)
Doporučená cena: 219 Kč
Hodnocení: 70%
Ohodnoťte tento článek:
