3 fotky 
První ročník státních maturit vzbudil rozporuplné reakce. Podle kantorky češtiny z Gymnázia v Plzni Moniky Stehlíkové pedagogy znepokojuje. Povede prý k unifikaci studentů a útlumu kreativity.
Státní maturity se připravovaly od poloviny 90. let, stály už stovky milionů korun. Zdroj: sxc.hu
Podle ministra školství neměla maturita před rokem 2011 hodnotu, protože ji nezvládla pouze 2,5 % studentů. Nová koncepce jí prý má vrátit objektivitu a prestiž. Studenti a učitelé jsou většinou jiného názoru…
Maturita nebude mít prestiž už nikdy, ten člověk vůbec nemá ponětí, o čem mluví. Zavedení státní maturity je podle mě typická ukázka mocenské strategie státu, protože maturita sama o sobě má opravdu jen symbolický význam. Státní maturita je z mého pohledu pouze tunel na peníze. Je to nekvalitní, naprosto neobjektivní zkouška, která měří konformitu studentů, ale nic jiného.
Zastánci státní maturity tvrdí, že jde napříč Evropou a my nesmíme zůstat pozadu. Společnou maturitu pro gymnázia i odborné školy ale mají jen v Itálii, v Polsku a na Slovensku…
Zajímavé je, že maturitu jako takovou má docela málo zemí, je to takový rakousko-uherský relikt. Jediná, podle mě rozumná cesta je maturitu zrušit. Děti chodí na střední školu čtyři roky a každé pololetí mají ve známkách na vysvědčení taxativně vyměřeno, co umí.
Čtěte také: CERMAT: Co dělá a kdo za ním stojí?
Pokud mají být srovnávací zkoušky, ano. Ale ať je dělají profesionálové, kteří umí pracovat s testováním. Argument, že se to připravuje patnáct let, stálo to tolik peněz a už to tedy musí být, je přece nesmysl. Je to etatistický, unifikační, pro mě neobolševický koncept, mocenský akt vzdělanostních elit. Mělo se to zastavit už dávno.
Testovat jednotně znalosti studentů gymnázií a odborných škol je jako srovnávat hrušky s jablky. Podle ministra Dobeše na maturitu nedosáhne každý. To je ale podraz vůči žákům, pro které je nejdůležitější odbornost.
Všichni víme, že děti na odborných školách a učebních oborech s maturitou budou vědět míň než děti na gymnáziích, protože umí zase něco jiného. Oni je to nechají udělat. Ale doplatí na to kreativní, chytré děti, protože kreativitu u státní maturity nikdo nechce. Naopak je pronásledovaná.
Maturitu vloni neudělalo 9,5 % studentů, dalších téměř 5 % ke zkoušce nešlo vůbec, Foto: Barbora Bednaříková, Topzine.cz
Loňští maturanti kritizovali hlavně základní úroveň didaktického testu z češtiny. Jak ho hodnotíte vy jako češtinářka?
Hlavně to není test z češtiny. Netestuje ale ani logiku, spíš takovou polologiku. Je tam spousta chyb a je to hrozně odbyté. Navíc jsou tam nejednoznačné odpovědi. V pořádném testování se nesmí stát, aby vznikla jakákoli pochybnost o tom, že je možná ještě jiná odpověď. Tady to bylo nejmíň u třetiny otázek. Naše studenty to postihne tím, že budou dělat chyby z chytrosti. Budou v tom hledat něco víc, nenapadne je, že ta nejhloupější odpověď je správná.
Slohová práce se nyní musí napsat za hodinu, ve vyšší úrovni za hodinu a půl. To je dost velké omezení.
To je úplně proti logice věci. Ať je text jakkoli dlouhý, je těžší ho napsat v kratším čase. Navíc není pravda, že se snáze napíše to, co je krátké. Děti léta učíme, že když mají nějaký text vyprodukovat, mají se na něj připravit, promyslet si ho a v závěru ho vyladit. To tady vůbec nepadá v úvahu.
Učitelé letos maturitní slohy svých studentů hodnotit nebudou, nahradí je bezejmenní kantoři delegovaní Cermatem. Prý kvůli objektivitě…
Když opravujete práce někoho jiného, než jsou vaši studenti, které máte ráda, jste na ně trošku přísnější. Je to úplně zvrácená logika, protože děti mají různé startovací čáry a důležitý je právě jejich individuální pokrok, ne normy, které stanoví stát. Když mi dítě, které mělo s češtinou léta problémy, napíše slohovou práci na trojku, s velkým potěšením mu dám třeba dvojku, protože vím, že se snažilo a sáhlo si na strop svých možností. To je individuální přístup, který teď odpadne.
Čtěte také: Studenty vyvedl z míry hlavně test z češtiny. A dlouhé trvání zkoušek
Hlavně kritéria pro hodnocení jsou absurdní. Kategorie tvůrčích schopností se tam vůbec neobjevuje. Nejenom že se nehodnotí, ona se v podstatě i trestá.
Vidíte ve státní maturitě i něco dobrého?
Mně se moc líbí současná ústní maturita. Je dobré, že děti mluví o knížkách, které četly, a ne o tom, co se našprtaly nazpaměť. Skvělé je, že o textech musí přemýšlet. Ale jinak je ten systém zvrácený, vede k průměrnosti.
Může nová podoba maturity vést ke snížení kvality výuky?
Povede to ke zhoršení výuky u učitelů, kteří nemají dost jasno sami v sobě, co chtějí. U maturity je totiž všechno, respektive my vůbec nevíme, co tam je. Existuje katalog požadavků, kde se vysvětluje, co by dítě mělo umět k vyšší a základní úrovni. A tam je prostě všechno.
Čtěte také: Je ministr Dobeš chaotický úředník, nebo reformátor? Zřejmě obojí
Ti slabší z nás, aby se chránili a zároveň měli pocit, že děti připravili, je budou nutit učit se všechno. Ve vyšší úrovni včetně takových věcí, jako daktyl, jamb a trochej… Speciálně v testech vyšší úrovně byli třeba autoři jako je Čep nebo Křelina, ruralistická škola, což je úplná marginálie, v českém kontextu sice pozoruhodná, ale z evropského literárního hlediska naprosto nezajímavá. Ve chvíli, kdy to tam je, to pro kantory znamená, že se to děti mají naučit. Skončí to zase u encyklopedické výuky, nebudou se posilovat kreativní prvky.
K přemýšlení ale studenty nutí ústní zkouška.
Ústní část většina učitelů začne řešit tím, že si dřív nebo později vypracuje nějaký pětistránkový elaborát ke knížce a dětem řekne: radši si vezměte tuhle, to budu chtít slyšet. Pro velkou část učitelů je pohodlnější učit tak, že přijdou do třídy a nadiktují deset stránek z poznámek. Je to snazší, než se snažit děti zapojit.
Jak se za dobu vaší učitelské praxe změnili studenti? Je pravda, že jsou stále línější, jak se někdy říká?
Ne, to je úplný nesmysl. Jsou trošku jiní, umí malinko jiné věci, než uměly děti před patnácti lety. Jsou bystřejší, sebevědomější, mají lepší předpoklady, než měla třeba moje generace. V devatenácti letech jsem věděla polovinu toho, co umí děti dneska.
Učitelé si stěžují, že děti málo čtou, špatně se vyjadřují…
Je to tak, ale když jsem začátkem 80. let chodila na střední školu, většina mých spolužáků taky nečetla a neuměla se vyjadřovat. Prostě je to pořád stejné. Někteří čtou a někteří ne.
Často se mluví o tom, že ze základních škol vychází stále méně dětí a na gymnázia se tak dostanou i ti, které by tam před pár lety nevzali. Řada lidí tvrdí, že je to špatně.
Tak se tam dostanou, a co? Prostě budou mít gympl, to je opravdu tragédie (smích). To se z toho všichni zhroutíme?
Čtěte také: V této podobě by se maturita rozhodně opakovat neměla
Víte, co za tím je? Když je vám čtyřicet, padesát, jste v generaci, kde dostat se na vysokou znamenalo buď být hodně chytří, když jste šli na přírodovědné obory, anebo jste museli mít velké známosti a být za dobře s režimem, když jste chtěli na humanitní obory. Vysokou neměl každý, samozřejmě to něco znamenalo. Teď se najednou děje, že ji má kde kdo. A kde je tedy ta naše prestiž a lesk, který na nás dopadal?
Spolu s kolegy jste vloni na podzim zaslali ministru Dobešovi dopis, v němž jste kritizovali působení Ladislava Bátory v jeho úřadě. Vyjádřilo se k němu ministerstvo?
Vůbec. Kdyby zabzučel komár, věnovali by mu větší pozornost.
Ale Bátora rezignoval dva dny poté, co se dopis objevil v médiích.
Myslím, že to spolu souvisí. Není to naše zásluha, ale byl to pravděpodobně prvek, který to ovlivnil. Bátora ale stejně neodešel, jako poradce zůstal na ministerstvu až do konce roku.
