3 fotky 
V roce 1958 vyšlo Františku Hrubínovi drama Srpnová neděle, první práce pro jeviště. Měl totiž chuť se zaplétat s divadlem. Děj zasadil do prostředí jihočeského rybníka, na kterém vítr čeříval vlny.
Hrubínův rybník Hejtman na Třeboňsku, Zdroj: wikimedia.org
František Hrubín patřil k autorům, u nichž hrála důležitou složku tvorba divadelních her. Děj hry Srpnová neděle, jež se odehrává v jižních Čechách, představuje různé charaktery rozporuplných postav a jejich postupný vývoj a proměnu.
Čtěte také: Každá žena má moc učinit krásným a milým toho, koho miluje, tvrdil František Hrubín
Hra znamenala výrazný posun české dramatické tvorby v padesátých letech minulého století. Čtenář si může povšimnout, jak autor postupuje při jazykové i tematické výstavbě Srpnové neděle. I přes podrobnosti dramatické techniky zůstává Hrubín veskrze lyrikem.
Srpnová neděle na Třeboňsku
Děj hry se odehrává roku 1957 ve větší vsi na Třeboňsku během jednoho dne u jihočeského rybníka. V srpnovém nedělním odpoledni panuje na první pohled pohoda a klid.
V prvním dějství je rybník v modravém dopoledním oparu, vpředu plný slunce, s obzorem trochu zamlženým. V druhém dějství má soumračné barvy, na nichž pozdní západ slunce nechal ještě trochu žluté a rudé, všechno však brzo zastře tma s prvními hvězdami. V třetím dějství zalévá rybník měsíční záře.
(HRUBÍN, František: Srpnová neděle. Praha: Československý spisovatel, 1967.)
K třeboňskému rybníku Hejtman přijíždí rekreanti z Prahy. Postupně se v knize odkrývají příběhy postav. Poštmistr z Písečné věší s ostatními lampióny na večerní zábavu. Při tom je pozorují manželé Vachovi. Ti přišli o svoji živnost, o velké cukrářství plné Duchoňových koláčků, specialit z Jindřišské. Proto také nesouhlasí s tehdejší dobou.
Důležitou roli Srpnové neděle hraje složka lyrická, Zdroj: sxc.hu
Ve hře se každý baví o svém a spíše haní okolí. Například paní Vachová neskonale žárlí na parádivost paní Mixové. Naopak paní Mixovou těší, že její manžel stále pracuje a že ona se líbí svým ctitelům (například redaktor Morák). Morák je nedoceněný básník plný skepse, který na sobě pociťuje velkou křivdu.
Lidská osamocenost
Autor ve hře poukazuje na svět, v němž jsou si lidé vzájemně odcizeni. Cítí se osamoceni, protože od života nezískali to, co by je skutečně naplňovalo. Cítí se být ukřivděni životem.
Nad nic netušícím štěstím prostého člověka se snáší zákeřně neviditelné mračno zkázy. A opačně: nad hladinou jihočeského rybníka, nikdy nedosyceného vlastních vod, nad tímto „slunným rozlehlým životem“ se stahuje zkázonosné mračno lidských svárů, nenávistí a neporozumění.
(GROSSMAN, Jan: O hře. IDivadlo č. 7, 1958. In: Srpnová neděle. Praha: Československý spisovatel, 1967.)
Z prvního aktu vyplývá, že lidé neslyší nebo neposlouchají. V druhém aktu si nejsou schopni porozumět a v posledním dějství, které plynule navazuje na druhý akt, se situace mnohonásobně graduje, dialog je útržkovitější než předtím a vystupňované napětí z nenapravitelně zpřetrhaných vztahů znemožňuje jakýkoli pokus o dorozumění.
Důležitou roli hraje složka lyrická
Srpnová neděle vyzrálého básníka Hrubína není dramatem veršovaným. Důležitou roli zde hraje především složka lyrická, jako je příroda, láska či smrt.
Čtěte také: Romance pro křídlovku Františka Hrubína. Pojďte se zaposlouchat do tesklivého tónu staré trumpety
Hrubín k sobě volá přírodu pomocí slov, jako jsou voda, kamení, země, cesta, křídla. Avšak ani tato pojmenování živlu nebo jevu nedávají dílu ten správný účinek. Ten je skrytý v tisíckrát prozkoumané řece, plynoucí krajinou dětství.
Báseň musí růst ne ze záblesku, před nímž není nic a po němž je tma, ale z takové zkušenosti, která člověka zavalí, až mu dochází dech, a z myšlenky, kterou se z toho zasutí pomalu prodírá ven, na světlo…
(HRUBÍN, František: Srpnová neděle. Praha: Československý spisovatel, 1967.)
Hrubín píše tak, aby čtenář textu porozuměl a aby slyšel slova, která lidé sami užívají. Přesto je Srpnová neděle napsána brilantně.
Hrubín je vynikajícím lyrikem
Srpnová neděle, jejíž dobový účinek je spjat s Krejčovou inscenací, byla při premiéře chápána či pociťována jako vybočení z dramatického kánonu padesátých let. Tehdy se vyzdvihovala Hrubínova příslušnost k čechovovské a šrámkovské tvorbě. Přestože Hrubín dokonale přistupuje k dramatické technice, zůstává rovněž vynikajícím lyrikem.
Srpnová neděle v Národním divadle
V úvodu knihy Srpnové neděle může čtenáře upoutat kapitola s názvem Vzpomínky, kde František Hrubín popisuje, jak sedí s Otomarem Krejčou a ostatními u něj doma a ptají se ho, zda by nenapsal hru pro Národní divadlo. Dále se dozvíme, s kým se Hrubín seznamuje a jak začínají první zkoušky.
Tak slunný, rozlehlý život před sebou mít
jako tvá hladina, na níž prostíráš klid
oblohy slavnostně vzdutí, blankytu plný
rybníku, na kterém vítr čeřívá vlny!Jako ty vlastních vod nikdy nebudeš syt,
člověk syt nebude nikdy holého žití,
ať v mlhách ztrácí se, ať se na slunci třpytí –
a jako ovládl živel země a vod,
i život ovládne, z jeho hladiny zmizí
mdlý bludičkový svit, z hlubin s mrtvými slizy
zdvihne dno úrodné, život aby se z nás
rozlil a obzíral slunný, pokojný čas!(HRUBÍN, František: Srpnová neděle. Praha: Československý spisovatel, 1967, s. 35.)
Po prvním přečtení Srpnové neděle hercům, povídá Hrubínovi Olga Scheinpflugová: „Já už slyšela číst desítky autorů, a jaké autory, pane, ale tak hrozně špatně, jak jste četl vy, zabte mě, tak hrozně jsem v životě číst neslyšela.“ Poté však mluvila velice hezky o hře. Hrubín si oddechl.
Od té doby zvlášť silně věřím, že jeden člověk nic nedokáže a že ty staré pohádky mají pravdu. Vždycky musíš mít někoho ku pomoci: někoho bez falše, Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého, upřímné duše, které se jednou zjeví v podobě dobrých víl, jindy na sebe vezmou vzhled krásné panny (což je teprve výhra), zkrátka někoho, v kom je hodně bezelstné lásky a vůle nenechat tě na holičkách.
(HRUBÍN, František: Srpnová neděle. Praha: Československý spisovatel, 1967.)
Zdroj: HRUBÍN, František: Srpnová neděle. Praha: Československý spisovatel, 1967.
