2 fotky 
Galinu Miklínovou mnozí znají jako ilustrátorku Harryho Pottera. Lichožrouti Pavla Šruta jí teď ale získali titul spoluautorky desetiletí. V opojení z vítězství i servírovaných dortíků mi prozradila, že ani Kniha desetiletí není bez chyby – v rodokmenu chybí lichožrout Karlos!
Jako spoluautorka jste v pozici výherce Magnesie Litery již podruhé. Tentokrát však byli Lichožrouti oceněni Knihou desetiletí. Vnímáte v tom podstatný rozdíl? Jak na vás vlastně toto ocenění působí?
Máme hlavně radost. Pavlovi jsem to zatím stihla jenom poslat smskou, ale i on bude jistě nadšený. Ocenění Knihou desetiletí totiž vypovídá o literární kvalitě. Ta je samozřejmě stejná jako předtím, ale teď se jedná o zajištění tzv. trvalé kvality, trvalé hodnoty. Oceněním se potvrdilo to, čemu jsme věřili. Že je naše kniha dobrá, že bude fungovat dál a nezapadne hned po prvním roce.
Čtěte také: Pavel Šrut: Nejvíce si mě oblíbili Lichožrouti
Co s knihou udělalo vítězství v Magnesii Liteře v roce 2009 a co si myslíte, že s ní udělá teď?
Věříme, že kniha bude mít větší publicitu i větší prodávanost, jako se to stalo i posledně. Myslím si, že je to vlastně důvod, proč se takové ceny rozdávají. Jak už jsem řekla na vyhlašování, doufám, že se nám teď také budou lépe shánět například soukromí sponzoři na film, podle něhož jsme na motivy knížky společně s Pavlem Šrutem napsali scénář.
Když jste na knize spolupracovali, doufali jste, že bude takhle úspěšná a že se stane nejlepší knihou za deset let?
Nikdy nedoufáte. Nebo takhle: vždycky doufáte, ale nikdy nevíte. Výsledek se navíc dal těžko odhadnout, protože v kategorii pro děti a mládež nebyly nominovány tři beletrie. Každá ze tří nominovaných knih představuje jiný žánr: komiks o českých dějinách Lucie Seifertové, poezie pro děti výtvarníka Petra Nikla a naše beletrie, takže musel být výběr pro porotu hodně těžký. Ale já jsem od začátku Lichožroutům věřila, možná ještě víc než Pavel, protože je to nový fenomén, ale na celosvětové téma, které funguje. To se nám i potvrzuje. Kniha teď vyšla v Chorvatsku, příští rok se chystá vydání v Polsku, jedná se se Španělskem, překládá se do angličtiny.
Narozdíl od každoročního vyhlašování Magnesie Litery jsou v Knize desetiletí jen dvě kategorie – literatura pro dospělé a pro děti. Berete toto striktní odlišení jako správné? Vnímáte v těchto dvou druzích literatury tak velký rozdíl, aby byly rozlišeny do dvou kategorií?
Je to asi v pořádku, protože spousta dospělých bohužel nečte dětské knihy. Myslím si, že to je škoda, protože by se v nich dost poučili (smích). Ale zároveň jsem přesvědčena, že všechny tři nominované knihy, včetně naší, jsou pro obě kategorie čtenářů – jsou to knihy, které mohou číst děti i dospělí. A to je pro dětskou knihu asi to nejlepší, co se může stát.
Čtěte také: Magnesia Litera: Knihy desetileté představují literární protipóly
Každý si tam najde to své, že?
Ano, je to vlastně dvouúrovňová kniha.
Říkali mu Hihlík, i když v lichožroutím je plno vznešených a hrdinských jmen. Třeba Ramses nebo Tulamor. (Tak se jmenovali jeho dva příšerní bratranci.)
Za to, že Hihlíkovi začali říkat Hihlík, si může sám. Když byl v rozpacích, začal se chichotat: Hihihi! – a úplně se toho nezbavil dodneška.
„Hihihi, Hihlíku, máš ponožku v rendlíku!“
Takhle na něho ti dva příšerní bratranci pokřikovali, když byl ještě malý.
Vlastně to není tak dávno. Nebo je? Těžko říct, lichožroutům se čas někdy natahuje, nebo sráží… jako ponožky. (Lichožrouti – první kapitola)
Takže rozhodnutí poroty už známe, ale jaký je váš osobní názor na Lichožrouty? Kdybyste na nich mohla něco změnit, udělala byste to, nebo byste je nechala kompletně v tomto znění?
Neobracíme se moc zpátky. Ale když nad tím tak přemýšlím, jsem poměrně spokojená. Jenom si vybavuji jednu mou chybu – v rodokmenu, který je na předsádce, chybí Lichožrout Karlos, kterého jsem tam nenakreslila. To je asi jediné, co bych změnila – přidala bych ho tam. Ale myslím, že na to zatím ještě nikdo kromě mě nepřišel. Teď jsem to ale na sebe prozradila!
Galina Miklínová (1970) vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti (obor užitá grafika) a Vysokou uměleckoprůmyslovou školu v Praze (ateliér filmové a televizní grafiky). Studia zakončila autorským filmem Biograf, který získal řadu ocenění (např. GRAND PRIX – MFF Minsk). Mezi její další tvorbu patří animované filmy, např. Bajky ze zahrady, Hra, Byla 3x jedna princezna nebo seriál ČT O Kanafáskovi. Je také úspěšnou ilustrátorkou knih (Harry Potter I – IV, Pavouček Pája, Veliký tůdle, Hádej, co to je, aj.), což potvrzuje i ocenění Nejkrásnější knihou roku nebo Zlatou stuhou.
