5 fotek 
Chcete dobře vycházet s jinými lidmi? Ať už je odpověď jakákoliv, mám pro vás smutnou zprávu. S jinými lidmi zkrátka budete muset vycházet, ať chcete nebo ne. Jak tedy udělat dojem na druhé? Existují nějaká pravidla, která bychom měli dodržovat? Odpověď zní ano!
Jak se nám nejlépe podaří udělat dojem na druhé kolem nás? Až překvapivě se to nedaří těm, kteří vystupují dle etikety, ale většinou lidem úplně jiného rázu. Na základní škole více než vzornou dívku obdivujeme spolužáka, který vtipnými poznámkami narušuje celý výklad. Na střední škole se situace opakuje a my více než premianta či premiantku třídy oceňujeme dobrého sportovce. A v životě je to také tak! Spíše než k plachému inženýrovi chováme obdiv k tvořivému a dravému manažerovi.
Možná si říkáte – co to s tím má sakra společného? To, jak působíme na druhé, ono umění na ně působit, sestává mnohdy z množství nepochopitelných souvislostí a je opravdu složité porozumět mu a naučit se jej ovládat. A pokud jsme se zrovna nenarodili jako lvi salónů, těžko se jimi naučíme být jen tak ze dne na den. Nezbývá nám tedy nic, než vydobýt si ve společnosti jiné místo. K tomu dopomůže základní orientace v problematice společenského chování a vystupování.
Co je společenské chování?
Většina našeho života se odehrává v rovině vztahů s jinými osobami. Od samotného okamžiku narození je přeci člověk součástí nějakého společenství, se kterým, ať chce nebo ne, musí vycházet. Bohužel, nebo spíše bohudík, nežijeme v pralese, a proto k lidem, kteří jsou součástí tohoto společenství, musíme zaujmout nějaký postoj, musíme s nimi (umět) vycházet!
S tím, co nazýváme společenským chováním, také úzce souvisí hraní role (nebo rolí), které nás v podstatě vymezují vůči ostatním. Jsou to právě role, které určují to, co od nás následně druzí očekávají. Tím, že přijmeme určitou roli, se více včleňujeme do společnosti a začínáme tak zvaně hrát.
Jak se chovat ve společnosti?
V dnešní době existuje mnoho jednotlivých rolí, přičemž můžeme postupovat od obecnější, jakou je třeba role otce, syna či dědečka do těch více konkrétních nebo těch, které už odráží nějaký náš zájem (rybář, maturant, delikvent).
Čili jinak řečeno – společenské chování je chování ve společnosti. K tomu jsme se dopídili již po přečtení nadpisu. K čemu je nám nápomocno? Hlavním účelem existence jakýchsi společenských pravidel je zpříjemnění komunikace s druhým. Však jak by to vypadalo například na silnicích, kdyby neexistovala žádná pravidla silničního provozu? Byl by to chaos, nebo ne?
Základní principy chování ve společnosti aneb Kdo je v místnosti top?
Existuje několik základních principů, jejichž dodržování vás může vynést do popředí společenského zájmu jakožto člověka, který dobře ví, jak se k druhým chovat. A to je vždy příjemné, získat takovým způsobem úctu ke své osobě. Prvním z pravidel, na něž se obecně doporučuje myslet při prezentaci sebe samého ve skupině, je pravidlo či zákon společenské významnosti. Jistě pro vás nebude problém určit, co se pod tímto názvem skrývá.
Ano, je to tak. Vstupujeme-li do místnosti, největší úctu prokazujeme tomu, který na společenském žebříčku zaujímá nejvyšší místo. Jak ale takového člověka poznáme? Kdo je tím, který je ve společnosti hoden největšího uznání? I na to autoři této pomyslné etikety pamatovali a dodali nám několik dalších menších pravidel, díky nimž nejvýše postaveného snadno identifikujeme. Doufejme!
Kdo je společensky nejvýznamnější?
Obecně vzato je vždy více společensky významnější starší než mladší, žena spíše než muž, samozřejmě nadřízený vůči podřízenému, více naší úcty si zaslouží také osoba známá nebo taková, které můžeme připsat status zasloužilá. Pokud se budeme držet těchto pravidel, tak by (obrazně řečeno) ve společnosti byla nejdůležitější starší žena, majitelka firmy a držitelka patentu na výrobu výborné belgické čokolády. Ale pozor, ne vždy bývá rozhodnutí tak snadné!
Takt, ohleduplnost, úcta k lidem a estetičnost
Pokud jsme společenskou sondou vyhledali osobu podle těchto kritérií nejdůležitější, pak je to právě ona, která určuje další ráz vztahů. Jakmile jsou kostky vrženy, přichází na řadu pravidlo obsahující čtyři slova – takt, ohleduplnost, úcta k lidem a estetičnost.
Co tím máme v tomto případě na mysli? Vezměme to postupně. Taktem se v tomto slova smyslu a na poli společenského chování rozumí umění vžít se do situace druhého a jednat s ním tak, jak bychom chtěli, aby bylo jednáno ve stejné situaci i s námi. Takt bývá také označován jako rozum srdce nebo srdce rozumu, jak chcete.
Ohleduplnost snad není potřeba více zmiňovat, neboť má být přirozenou součástí společenské vybavenosti každého z nás. Přesto to tak v mnohých případech vůbec není a chování k druhému proto vzájemnou toleranci při respektování společenských zásad připomíná jen velmi vzdáleně.
Obecně platí, že společensky výše jsou ženy
Stejně tak jako ohleduplnost si v dnešní době stojí také úcta k lidem jako projev upřímného vztahu k druhému jedinci a vlastně jakýsi vzkaz pro něj – záleží mi na tobě, nejsi mi lhostejný. Pokud vás právě nenapadá, jak na společenském banketu projevit úctu k lidem, zkuste například vyjádřit úctu k práci či snaze druhého. I to jistě potěší a toto společenské pravidlo bude zachováno.
A estetičnosti? Estetičnost nám má naznačit – nezapomínejme na krásu, vyjádřeme svůj obdiv nad krásou, pochvalme. Pokud tedy je co chválit. Estetičnost nám má v tomto smyslu také naznačit – dbejme na svůj zevnějšek, neboť člověk otrhaný a očividně se na danou akci nehodící zřejmě nebude oblíbeným společníkem u stolu.
Samozřejmě nejsou to jen tato pravidla, která nás mají v potencionálním společenském styku lidově řečeno podržet. I s využitím asertivity, empatie, iniciativy, konfrontace či autentičnosti se můžeme stát kvalitními společníky. Však kdo by rád nekomunikoval s člověkem, který je milý, ukazuje, že mu na druhém a jeho názorech záleží, svou pravdu dokáže prosadit ve slušných rovinách bez zbytečných rozepří a nečeká, až bude vyzván, ale sám je tím, kdo se zajímá?
