6 fotek 
Pokud máte občas chuť se jen tak od srdce zasmát, určitě sáhněte po vynikající hře Carla Goldoniho Sluha dvou pánů. Na následný smích k popukání máte doživotní záruku.
Carlo Goldoni byl neposedný mládenec, Zdroj: wikimedia.org
Carlo Goldoni se narodil 25. února roku 1707 v Benátkách. Neposedný autor žil ve vícerých italských městech a teprve ve čtyřiceti letech zakotvil jako profesionální dramatik znovu ve svém rodišti.
Jako studovaný právník, který občas napíše nějakou tu báseň, se našel až ve veselohrách, byť je označován za všestranného spisovatele. Po odchodu do Francie se mu nedostávalo tolik očekávaného úspěchu. Napůl slepý Goldoni zemřel na začátku února roku 1793.
Nečekaná návštěva
Sluha dvou pánů se začíná v domě Pantalona Agnivorla. Jeho milovaná dcera Klárka je po tragické smrti svého nastávajícího přislíbena Silviovi, synu doktora Palmira. Jenže v tu chvíli zaklepe na dveře vskutku nečekaná návštěva.
Víte, kdo složil hudbu k olomouckému představení sluha dvou pánů? Čtěte článek o Karlu Plíhalovi
Na scéně se objevuje sluha Truffaldino, ústřední postava komedie, ale hlavně jak sám tvrdí, sluha údajně zesnulého Klárčina nastávajícího. Společnost v Pantalonově domě nejprve nevěří, poté obviňuje Truffaldina, že si z nich dělá dobrý den. Ten má ovšem jiné starosti, neboť se zakoukal do komorné Smeraldiny a panstvo jaksi přehlíží.
Avšak do domu náhle vstupuje sám Federigo Rasponi a nevypadá, že by měl na těle jediný smrtelný šrám. Všichni včetně Klárky jsou naprosto ohromeni, zároveň i neskrývaně zdrceni. Klárka si přeje zůstat se Silviem, Pantalone si nikoho nechce poštvat proti sobě a hostinský Brighella dumá, proč Federigo Rasponi vypadá přesně do puntíku jako jeho sestra Beatrice Rasponiová.
Sluha Truffaldino v podání Miroslava Donutila, Zdroj: Archiv Národního divadla
Každá ze zmíněných postav má svou důležitou roli, tudíž v této hře jistým způsobem padá ono rozdělení na hlavní a vedlejší postavy. Kromě toho je hned od počátku jasný charakter postav, a to zřejmě kvůli Goldoniho schopnosti naplňovat své motto moc slova.
I přes zlomový bod se ale komedie Sluha dvou pánů řadí do žánru commedia dell´arte. Typy postav jsou předem dané, tradiční, což ale Goldonimu nebrání si s nimi pohrávat, spojovat protichůdné vlastností, čímž vytváří zajímavý dějový rámec.
Jak se stát sluhou dvou pánů?
Jednoduše. Pokud vás stejně jako Truffaldina váš pán například nechá za strašlivého naříkání vašeho žaludku dlouho čekat, tak je to zřejmě jasné. Byl by neodpustitelný hřích odmítnout nabídku pána nového.
Ne náhodou se stane, že druhým zaměstnavatelem je shodou těch nejbláznivějších okolností Beatricin milý Florindo, který utíká před spravedlností. Právě Florindo byl tím důvodem, proč se Beatrice přestrojila za Federiga a cestovala až do Benátek.
Pokud si myslíte, že už je zápletka přezapletená, mýlíte se. Sluha Truffaldino se spolu se svými pány ubytuje ve stejném hostinci. Jako by toho nebylo dost.
Národní divadlo hostí Sluhu dvou pánů již patnáct let. Vždy je vyprodáno
Zmíněný dějový rámec tvoří klasické symboly divadelní hry tehdejší doby. Řeč je o převlecích, podvodech, šibalství. Postavy ve hře se dotýkají všech společenských vrstev, což nejen činí dílo cennějším, ale spisovatelský um Carla Goldoniho tím poukazuje na lidskou rovnost.
Dvě profese, jedny nervy
Nelze říci, že nejdůležitějším, ale přinejmenším podstatným rysem Goldoniho komedie je promyšlený a propracovaný humor. Drama Sluha dvou pánů ho má skutečně za dva.
Autor zde prokazuje schopnost nadsázky, ironie či nenucenosti, ale také nikdy nekončícího, inteligentního vtipu. Komické situace vznikají Truffaldiniho troufalstvím, obyčejným jazykovým nedorozuměním nebo jednoduše tím, že si nenechá nic líbit.
Masky jako součást italského divadla, Zdroj: sxc.hu
Carlo Goldoni napsal hru ve svých osmatřiceti letech v roce 1745 v Pise. Stalo se tak na objednávku benátského herce Antonia Sacchia a byl to právě Sacchia, pro kterého byl Truffaldino jako na míru ušitý. Pro milovníky divadelních představení nechybí ani klasické zpracování této hry.
Již více než patnáct let je Sluha dvou pánů s báječným Miroslavem Donutilem coby Truffaldinem reprízován na jevišti Národního divadla. O oblíbenosti svědčí i po letech vyprodaná místa.
TRUFFALDINO: Co mu to zas je? Tváří se najednou jak boží umučení, tečou mu slzy jako hrachy a je celý bez sebe. Aby se mi tak z těch mých plků pomát na rozumu! To bych nerad… Něco jsem si přece vymyslet musel, abych nepřišel k ourazu a zamáz ten malér s druhým kufrem. Ale to ten zatracený obrázek! Ten mu vlez do hlavy. Určitě toho člověka zná. Udělám asi nejlíp, když ty kufry odnesu honem na pokoj a ušetřím si další mrzutosti… A zrovna napotvoru mi teď musí vlézt do rány můj druhý pán! Tentokrát si tou dvojí službou, se mi zdá, něco vysloužím. (Naznačuje výprask.)
…. ….
VRCHNÍ: Buď je to učiněná perla – anebo všivák, že mu není rovno. Obsluhovat takhle dva hosty najednou, to jsem ještě neviděl. Musím si na něho dát pozor, nebo bude tak dlouho dělat, že slouží dvěma pánům, až je jednoho krásného dne okrade oba dva.
Zdroj: GOLDONI, Carlo: Sluha dvou pánů. Praha: Nakladatelství ARTUR, 2009.
