2 fotky 
!FOTOGALERIE!Ve čtvrtek 14. října jsme vyrazili do klubu Roxy v Praze na vystoupení kapely The Roads. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se zde mělo večer něco dít. Nikde ani noha, paní v pokladně zmatená a Rambové u vstupu rádoby vtipní.
The Roads, Foto: Karel Slabý, Topzine.cz
Když jsme sešli po schodech dolů, chvíli před osmou večerní, překvapilo nás, že v Roxy nebyl v podstatě žádný návštěvník. Určitě bylo více personálu než hostů. To se ale naštěstí brzy změnilo a hrající předkapela, The Gecko, se snažila rozvášnit přítomné publikum. Popravdě, kdyby celé jejich vystoupení znělo jako song při odchodu, byla by to bomba.
The Roads vyběhli na plac kolem půl deváté hned s několika hity z jejich prvního alba a tím si nás určitě získali. Nemůžu si pomoci, ale jejich muzika byla na první desce o dost jemnější a lahodnější pro ucho, než je nyní, ale i tak jejich songy live stojí za poslech.
Ray Gibson se za mikrofonem snažil mluvit snad všemi jazyky světa. Česky se bezesporu naučil ze všech pro něj cizích jazyků nejlépe. Je vidět, že v rodině The Roads se mluví hodně česky. Neustále se snažil vyburcovat přítomné posluchače různými hláškami, nebo třeba soutěží, jestli Praha zazpívá hlasitěji než ostatní města turné, což si nahrával i na jakési záznamové zařízení. Vítězné město této roadsovské soutěže získá koncert zdarma hned při dalším turné kapely.
Další zajímavostí byla bezesporu skladba Uncle Jack, kdy Ondřej Homola žádal přítomné obecenstvo, aby nahrávali na cokoli, co mají u sebe, video a posílali nahrávky na jejich adresu. Z těch poté sestříhají videoklip k tomuto songu. A všichni fotili, natáčeli a snad i zapisovali do deníčků jako diví.
Jak se kapela The Roads svěřila, strýček Jack není jen smyšlená postava, je to strýc Raye Gibsona z Grimsbey, který, jak zazní v textu, byl vyfocen v novinách se svými největšími slunečnicemi ve městě.
Pro tebe si lehnu
Hodinové představení ale bylo u konce a spousta lidiček se hrnula do zákulisí. „Já neznám Ondřeje, nevím, kdo to je, ani kde je,“ překvapil spoustu lidí u backstage přítomný ochránce, odpovídající na otázku, kde můžeme najít Ondru Homolu.
Nakonec se ale přítomní ke kapele dostali a nechávali si podepsat všechno možné i nemožné. Ruce, nohy, cédéčka a podobné záležitosti. „Chtěla jsem od Raye podpis na prso, ale když on se tak červenal, tak jsem mu raději řekla, že na ruku,“ řekla fanynka kapely Jana z Prahy.
Na parketě byl pak k zahlédnutí ještě Ondřej Homola, který vyprovázel svou přítelkyni, která ještě tentýž večer odjížděla zpět do Berlína, a tak jsem si nechal podepsat CD. Booklet mi upadl na zem a Ondra se pro něj ohnul. Tak jsem mu řekl, že jsem hrdý, že se mi Ondra Homola ohýbá pro mou věc. „Pro tebe si i lehnu, jestli chceš,“ řekl Ondra. Sám Bůh asi ví, co se pod nabídkou skrývalo.
A The Roads jako celek? Ti nezanechali vůbec špatný dojem, spíše nepřítomní fanoušci se mají za co stydět.
