Staří lidé, kteří kolem sebe mají alespoň tři rodinné příslušníky kromě partnera a pravidelně se s nimi stýkají, žijí déle než ti, kdo jsou sami. Přátelé naopak nemají na délku života žádný vliv, píše italský deník Corriere della Sera.
V posledních letech vědci rozsáhle studovali příznivý vliv okolí působící proti sociální izolaci a depresím. Není to jen otázka zdraví a pocitu radosti. Jestliže se člověk může opřít o někoho, komu věří, především ve stáří, ovlivňuje to pozitivně také délku života.
Pozitivní vliv společnosti druhých, ať už to jsou kolegové při sportu nebo zábavě, sousedé, přátelé, partneři, děti či vnukové, je značný již od dětství. Nová kanadská studie, která se zaměřila na staré lidi, ukázala, jak je ve třetím věku vliv těsného vztahu s rodinnými příslušníky důležitý pro zdraví seniorů, kteří již přestali pracovat. Stačí mít alespoň tři blízké osoby a často se s nimi vídat, být s nimi ve fyzickém a citovém kontaktu, ať už jde o vzájemné telefonování, společný oběd či společnou procházku, aby se člověk dožil vyššího věku.
Vědci z Torontské univerzity sledovali 3000 osob ve věku od sedmapadesáti do pětaosmdesáti let. Zjišťovali jejich rodinný stav a přítomnost přátel a příbuzných v jejich každodenním životě. Sledovaní měli sestavit seznam nejvýše pěti osob, které jsou jim blízké, a uvést, zda jsou to příbuzní nebo přátelé. Většina dotazovaných měla manžela nebo manželku, těšila se dobrému zdraví, označovala se za šťastné a uváděla, že kolem sebe má v průměru tři rodinné příslušníky (děti, vnuky, sourozence či bratrance), s nimiž je v téměř každodenním kontaktu. Kanadští vědci porovnali tyto výsledky se statistickými údaji Chicagské univerzity a zjistili, že ten, kdo se cítil být velmi spojen se svými příbuznými, měl šestiprocentní riziko úmrtí do pěti následujících let, zatímco ti, kdo uváděli, že se se svými příbuznými příliš nestýkají, měli čtrnáctiprocentní riziko smrti.
Kupodivu nejsou příznivé účinky společnosti na dlouhověkost tak silné, když jde o okruh přátel. Ten, kdo uvedl, že se pravidelně schází s přáteli a známými, nevykazoval tak výrazný vliv na dlouhověkost jako ten, kdo byl obklopen rodinou. Nicméně jedna nedávná britská studie ukázala, že ti, kdo s přáteli sdílejí nějaký sport či koníčka, nebo ti, kdo jsou členy náboženské skupiny, se těší lepšímu zdraví než ti, kdo se po odchodu do důchodu věnují individuálním aktivitám.
Vědci vysvětlují rozdíly mezi přáteli a rodinou takto: je pravda, že mezi příbuznými často dochází ke svárům, a to mnohem častěji než u přátel, příbuzní však dodávají citovou sílu a bezpečnost svou přítomností a poskytují podporu, když je třeba, například při zdravotních problémech nebo významných rozhodnutích. Jejich blízkost nejen chrání před samotou, ale přináší nezbytnou podporu pro klidný život. Tato teorie se zvláště zřetelně projevuje u dlouholetých manželství. Dřívější studie již prokázaly, že ten, kdo stárne společně s manželem nebo manželkou, žije déle, i kdyby v tomto svazku propukaly sváry. Lépe je tedy udržovat vztahy s příbuznými a žít v páru, i kdyby tyto vztahy byly bouřlivé, než být sám.
Autor ČTK
