Stále více lidi touží po návratu k přírodním produktům, a tak se selské trhy staly v posledních letech značným fenoménem. Vydala jsem se prozkoumat ty pořádané Národním zemědělským muzeem. V pozvánce lákala především věta okořeněno o chuť Evropy. To zní přece zajímavě, no ne?
Prodejci holandských sýrů na Selských trzích v Praze, Foto: Veronika Weiszová, Topzine.cz
Při vstupu na dvůr muzea jsem uviděla kurník, ovčí chlév, pár stánků a dva stolky. Hledala jsem druhou, někde jinde umístěnou část, ale žádná tam nebyla. Sedla jsem si na lavičku o podívala se na ponuře vyhlížející množství stánků. Bylo jich jen sedm. Na jednom měli pouze jahody, na dalším jakési víno a taky tu byl jeden určený pro konzumenty tekutého chleba.
Selský bufet
Co mě opravdu zarazilo, bylo zdejší občerstvení. Cedule s nápisem Ukaž, že si v balíku dej si párek v rohlíku mě celkem pobavila. Už vidím, jak lidé na vesnici pojídají hotdogy. Další položky v nabídce byly klobása, bramborák a palačinky. Všechny pokrmy, které se prodávají v běžných nádražních bufetech. Pravda, nabízeli grilovanou šunku, to jediné se alespoň tvářilo stylově, ale to bylo všechno. Co odpovídalo selským trhům, byla možnost koupě přírodních ovocných šťáv a prodej frgálů.
Což takhle dát si frgál?
Došla jsem si tedy pro tuto sladkou pochoutku a z celkem široké nabídky zahrnující mimo jiné švestkový nebo s lesním ovocem jsem si vybrala hruškový. Posadila jsem se a při vychutnávání velmi dobrého frgálu jsem pozorovala okolí. U stánku propagující ochranu lesů mladá slečna zapáleně vysvětlovala, že zalesněních ploch v Čechách přibývá, pro zájemce měla připravený kvíz, pro děti hru a pastelky. Tohle působilo celkem zajímavě.
Kozí a ovčí sýry jsou příjemným zpestřením jídelníčku, Zdroj: sxc.hu
Podívala jsem se ke chlévu a uviděla ovečku. Dobře, tak je to asi k plusu, že se tady městské děti mohou podívat, jak taková ovečka vůbec vypadá.Vedle mě seděla rodinka a vychutnávala si přírodní šťávu, pán u druhého stolu zrovna vracel objednanou šunku, prý byla studená. Děti přemluvili maminku, aby objednala palačinky se šlehačkou. Ty sice vypadaly lákavě, ale nedostali k tomu žádnou vidličku, takže s nazdobenou dobrotou na tácku museli značně bojovat.
Ahoj, ochutnáš sýr?
Trochu naštvaně jsem odvrátila pohled a zakroutila nevěřícně hlavou. Vtom můj zrak spočinul na avizované chuti Evropy – stánku s holandskými sýry. A protože mě zaujal laskavý výraz i přátelská gesta mistra sýraře, rozhodla jsem se zjistit jeho životní příběh – proč prodává na trzích sýr a proč právě ten holandský. K minirozhovoru jsem musela použít své znalosti angličtiny. Obchodník se totiž jmenuje Ron Meerts a nabízí holandské sýry proto, že je to jednoduše Holanďan.
Rone, jak jste se dostal do České republiky?
Poprvé před 12 lety, jeli jsme do Terezína, pracovali jsme se ženou na jednom projektu. Od té doby jsme do České republiky jezdili každý rok na dovolenou a nakonec jsme se tady usadili.
Proč jste si nakonec vybrali život tady?
Máme to tu velmi rádi, je tu krásná příroda, hlavně hory. V Holandsku je to jen rovina. A taky lidé jsou tu vstřícnější, máme teď více přátel tady.
Jak jste se vůbec stal sýrařem?
Já jsem původně umělec a posledních pár let nebylo jednoduchých, umění se už tak dobře neprodává, a tak jsme se rozhodli prodávat sýry a oříšky.
Máte rád českou kuchyni?
No, já nejím červené maso, takže je to pro mě složitější, ale mám rád pstruha na másle, to mám minimálně jednou za týden a taky pivo, hlavně kvasnicové.
Jezdíte pouze po trzích?
Nene, v Litoměřicích máme obchůdek, kde prodáváme sýry, jde to celkem dobře, protože ten náš je jedinečný, ostatní mají produkty vyráběné ve velkém ve fabrikách, my ale prodáváme sýr vyráběný na farmě podle staré receptury. Třeba ovčí gouda se nechává vysychat na dřevěném prkně a pravidelně se otáčí, čím je starší, tím je kvalitnější a má výraznější chuť. Taky tu mám několikatýdenní sýr, který je jemný a pak tříletý, ten je takový pikantní.
Kdo umí, ten umí
Během našeho povídání jsem dostala ochutnat jak několikatýdenní, tak i letitý sýr a musím uznat, že Ron opravdu ví, o čem mluví. Mladá ovčí gouda se rozplývala na jazyku, jemností připomínala hermelín a chutnala báječně lehce. Ten starší naopak byl tvrdší, aromatičtější a opravdu je to pokrm, ke kterému nepotřebujete nic jiného kromě nože a možná kapky dobrého vína.
Na závěr jsem ještě ochutnala kozí sýr, který taky neměl chybu. Prostě tenhle usměvavý Ron své práci rozumí dobře a dokáže poutavě vyprávět o tajemstvích kvality svého zboží.
I když tyto selské trhy na mě působily spíše rozpačitým dojmem a stánek s občerstvením mě přímo pobouřil, musím uznat, že jsem odcházela spokojená, a to především díky přívětivému sýraři. Díky, Rone.